Někdy je taková slepá zamilovanost, která vás nutí dělat psí kusy, výhra. Zjistíte třeba, jak báječné je skákat padákem nebo vyšplhat na Mont Blanc. Sama byste se k takovému výkonu nikdy nedokopala. Jenže podobné kousky se taky můžou pěkně zvrhnout a nakonec se vám vymstít. To když se přemůžete nikoli jen poprvé, ale podruhé, potřetí, podesáté, vždycky. Zkrátka když vás to, co děláte kvůli milému, vůbec nebaví, ani za mák nechcete skákat z výšky, funět do kopce nebo se nořit do hloubek, a přetvařujete se. Maska ‚ó, jak jsem šťastná, že s tebou můžu v moři šťourat do korálů‘ má totiž omezenou trvanlivost. Padá obvykle ve chvíli, kdy třeskutá zamilovanost přechází do fáze ‚máme se rádi‘. Přechod do téhle etapy je obrovskou zkouškou. Krhavě zamilovaný pohled mizí a střídá ho buď opravdová láska, nebo nic, případně do druhého extrému vytočená ať už vzájemná, nebo jednostranná nesnášenlivost. K té mají našlápnuto právě ti, kterým se pod shozenou maskou objeví pravý obličej.

Bez Sorbonny!

Posloužím vlastním příkladem. Dlouho jsem předstírala, že pohrdám televizí (miluju televizi!) a miluju knížky (s nimi je to složitější – opravdu jsem je milovala, ale dlouhodobým vynuceným hýkáním nad každým novým filozofickým traktátem mi začaly lézt krkem). Jak myslíte, že vztah skončil? Nevalně, i když ne jen kvůli televizním pořadům a knížkám. Problémů bylo víc, všechna ta přetvářka ale zafungovala jako katalyzátor. A ještě jsem při rozchodu dostala pomyslně na zadek: ty ses přetvařovala, abys mě omámila, poblouznila! Protože kdybych to byl býval věděl (že čteš Kanta s odporem, zato si pouštíš Ordinaci v růžové zahradě), ani bych o tebe okem nezavadil. Uraženému muži, kterého opouštíte, nikdy nevysvětlíte, jak se mýlí. Že nejste proradná, vypočítavá mrcha, která dokáže zfalšovat diplom ze Sorbonny, jen aby ho dovlekla na radnici. Že za vaším předstíráním byla jen a pouze láska. I já jsem chtěla, abychom našli společné zájmy. Jenže jsem si spletla pojmy – společné zájmy rovnalo se jeho zájmy.

Celý článek si přečtěte v prosincové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek