V hotelu se objevil drobný, trochu rozcuchaný, ale sympatický pán, v doprovodu své manželky. S Češkou Michaelou žije a pracuje už dvacet let. Připravují spolu semináře, píší scénáře, jen knihy mají každý své vlastní. Pierre mluví rychle a německy (já naštěstí taky). Svou ženu oslovuje Sladká a je tak strašně pozitivní, že by jeden začal pochybovat o tom, jestli je pořád ještě z téhle planety. O jeho ‚lidskosti‘ svědčí jen lehce ironický tón, který používá směrem ke své ženě v momentech, kdy začne mluvit víc než on.

Jak si mám správně přát?
Zeptejte se sebe, co chcete, ne co nechcete. Vyškrtněte slova jako žádný, předpony ne, prostě nepoužívejte negativa. Tím totiž vysíláte zprávu, čemu se chcete vyhnout. Třeba není dobré přát si ‚nejíst čokoládu‘, protože váš mozek si hned vytvoří obrázek čokolády a vy na ni logicky dostanete chuť. Přání musíme také zformulovat tak, jako by ten ideální stav už byl. Třeba nikoli ‚chci mít dům‘, ale ‚mám dům‘, jinak se vám totiž přání vyplní a vy budete pořád chtít. Když si zřetelně představím obrázek svého přání, samy se začnou ukazovat cesty, jak k němu dojdu. Otevřou se v nás šuplíky, které jsme předtím nepoužívali, a tam jsou schopnosti, které se nám najednou začnou hodit, začneme je využívat, začneme si všímat jiných věcí, než jakých si všímáme obvykle.

O tom, co všechno si můžeme úspěšně přát, si přečtěte v prosincové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek