Ve zmíněné knize je popsána následující situace. Manželský pár sedí v terapeutické poradně.
ŽENA: „Chtěla bych vědět, co cítí, je tak uzavřený.“
MUŽ: „Já ale necítím nic, jsem jen unavený.“
Po několika hodinách párové terapie
MUŽ: „Opravdu jsem si myslel, že jsem jen unavený, ale teď už vím, že jsem smutný, osamělý, prožívám rozpolcení, leccos je mi líto… Mám plno potřeb, ale nejsou v našem vztahu naplňované.“
ŽENA: „Co to říkáš za nesmysly?“
TERAPEUT: „Chtěla jste přece, aby manžel uměl projevit své pocity.“
ŽENA: „Ale ne tyhle! Chci, aby mi říkal, jak moc mě miluje, že jsem pro něj důležitá!“






