Je úplně jedno, jestli teď mluvíme o manželech, nebo milencích. Když si zapamatujeme následující tři zásady, bude to velký krok k tomu, aby se nám lépe žilo s muži všech typů.

1. Láska není založena na komunikaci.
2. Povídání sbližuje jen ženy, muže naopak odhání.
3. Když si partneři povídají o problémech, které mezi sebou mají, vztahu to nepomáhá, naopak jej to rozbíjí.
Je to opak toho, co obvykle slyšíme a čteme.

Zapomeňme na předem pěkně prostřené stoly s dobrou večeří, na jejímž začátku servírujeme větu: „Víš, chtěla bych si s tebou o něčem popovídat.“ Neorganizujme společné prodloužené víkendy bez dětí: „Abychom měli čas v klidu probrat, co nás trápí, víš?“ Nevypouštějme do světa slova: „Už jsem ti to říkala tolikrát, ale ty mě vůbec neposloucháš.“ Američtí psychologové Patricia Loveová a Steven Stosny za svou mnohaletou praxi mluvili se stovkami párů, kterým se hroutí či už zhroutil vztah. Pak napsali knihu s názvem Jak beze slov zlepšit své manželství. Ano, terapeuti, od kterých bychom čekali, že své klienty pobízejí k vzájemné komunikaci, došli k poznání, že komunikace je na nic. Nejdůležitější pravda, kterou by měly matky od narození říkat svým dcerám, je to, že muže nejvíce vyděsíme těmito pěti slovy: „Miláčku, měli bychom si promluvit.“

I básníci mlčí

Nezáleží na tom, jestli máme doma prodavače autodílů, svářeče, architekta nebo klavíristu. Pokud si soustružníkova partnerka myslí, že je na tom hůř než žena spisovatele, je na omylu.

Z knih sice můžeme mít dojem, že autor ženské duši rozumí a že se umí krásně vyjadřovat, ale doma se chová stejně jako soustružník, který i na otázky obsahující slovo ‚nebo‘ odpovídá zásadně výrazy ‚ano‘ či ‚ne‘.

Opravdu nečekejme, že advokát, který okouzluje publikum soudních síní brilantními projevy, doma po večerech stejně květnatě diskutuje se svou partnerkou o jejích pocitech. Patricia Loveová a Steven Stosny ve své knize píšou: „Dokonce ani muži s rozvinutou spisovatelskou dovedností, například básníci nebo romanopisci, neumějí ve svém manželství zdatně aplikovat jazykové dovednosti. Jejich emocionální slovník bývá sebestředný, nebývají schopni se citově napojit na své blízké lidi. Jinými slovy, umějí navázat spojení sami se sebou a s lidmi v abstraktním prostoru, nikoli však s fakticky blízkými osobami.“ Když s námi muž nemluví, opravdu to neznamená, že nás nemá rád. Je to prostě projev toho, že je muž. Je to jeden z důkazů, že mužský a ženský mozek je jiný. Tak to bylo, je, bude a nic na tom nezměníme tím, že se budeme snažit muže přimět k tomu, co my nazýváme komunikací. Oni nevědí, co si pod tím výrazem mají představit.

O tom, že lásku si nevyžvaníme, si přečtěte v prosincové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek