Většinou si od začátku listopadu slibuji, že s přípravami začnu včas – a jako obvykle si vzpomenu poslední adventní víkend. To totiž obvykle přijíždějí na návštěvu všechny děti z rodiny, takže uklidit pak stejně musím tak jako tak. Pokrmy řešíme za pochodu a ještě nikdy jsme nestrádali hlady. Obdarováváme se jen drobnostmi, ale s láskou. Letos jsme to vyřešili v charitativním Bazaru v Mokré čtvrti, kde si každý vyhrabal něco podle chuti a společně jsme přispěli na dobrou věc. Užíváme si při procházkách předvánoční atmosféru hlavního města, voňavou medovinu z trhů i rodinná pouta. Dodržujeme vlastní tradice. Pár dnů, které poté zbývají do štědrovečerní večeře, věnuji přátelům a přáním jiných (třeba dětí z dětských domovů), abychom se nakonec sešli u vánočního stolu s nejbližší rodinou. S přáními se to má tak, že se ráda plní – většinou doslova a překvapivě. Proto všem blízkým i sobě přeji, aby se stalo to nejlepší, co se má stát.

Letošní rodinné adventní setkání bylo trochu jiné, protože jsme společně zapálili smuteční svíčku za jednu z největších osobností novodobých českých dějin. Ale i o tom jsou Vánoce – něco končí a něco začíná. Je čas říct blízkým, že je máme rádi. Je čas zamyslet se, kudy dál. A je čas vyjádřit vděčnost za vše dobré, co nám rok přinesl.

Tisk článku | Poslat článek