po přečtení lednové Marianne bych vám ráda napsala svůj názor. Každý váš časopis vždy přečtu úplně celý a tento se mi moc líbil. Nejvíce mne zaujal článek na téma Čistá hlava.

Když jsem si ho přečetla, zjistila jsem, že na toto jsem už také před pár lety přišla a od té doby jsem na tom psychicky lépe. U nás v rodině se ze všeho dělala velká věda, vše se pořád dokola rozebíralo, i věci, které již nešly změnit. A možná až díky nynějšímu manželovi jsem se na věci začala dívat jinak, a to, co změnit opravdu nemohu, neřeším a nemyslím na to.

Malý příklad:

Před dvěma lety se šel můj syn představit do své první práce, líbila se mu a on se jim také líbil, vypadalo to, že ho přijmou. Když v práci s mistrem procházel pracoviště, potkala ho matka jeho kamaráda, která tam dělala uklízečku. Druhý den se mu ozvali, že ho nepřijímají – bez udání důvodu. Až později jsme se dozvěděli, že matka jeho kamaráda to místo rychle domluvila pro svého vlastního syna. Můj syn si později našel jinou práci, kde je dosud. Ale ten kamarád, který nastoupil na jeho místo, vydržel v práci jen tři dny a odešel. Nepracuje dodnes. Když jsem se to dozvěděla, byla jsem smutná a naštvaná, celou noc jsem nespala. Ale ráno jsem si řekla, že s tím stejně nic neudělám, už se tím nebudu trápit a myslet na to.

O něco později jsem o tom mluvila se svou matkou, která to pořád rozebírala a nadávala, já jsem na to nijak nereagovala a ona mi vynadala, že dělám, jako by mi to bylo jedno.Tak jsem jí řekla, že mi to jedno není, ale že s tím stejně nic neudělám, tak proč si s tím kazit další život? Divila se mému přístupu, ale už jsme o tom nemluvily. Pro některé lidi je to asi nepochopitelné, vypadáte, že je vám všechno jedno, má dcera mi to také vyčítá a nechápe to. Tak se i jí snažím vysvětlit, že to, co nezměním, řešit nebudu. Ale naopak – co změnit můžu, řeším hned a důsledně!

Děkuji za váš časopis.