Článek o „pobytu v mraze“ jsem psala už před několika lety, tehdy se ovšem jednalo o čirou teorii a zkušenosti druhých. Teprve letos jsem se do kryokomory neboli polária vydala sama – a možná že kdybych nedostala poukaz na několik vstupů darem od přátel, asi bych se neodvážila nikdy. Leč – řekla jsem si něco o darovaném koni, osvěžila si paměť o kryu svým dávným textem a vyrazila. Samozřejmě s kamarádkou, abychom se v té mrazivé ‚hrůze‘ mohly podporovat ve výdrži.

Dřeváky a roušky

Překvapilo mne, že se na proceduru není potřeba objednávat složitě a dlouho dopředu. Prostě to fungovalo jako po másle – na recepci jsme obdržely balík s potřebným předepsaným oblečkem, který čítá bavlněné kraťasy, tílko, nadkolenky, čelenku a rukavice, těsně před vstupem do ledničky jsme si ještě nazuly slušivé dřeváky. Vstoupily jsme do předjámy lvové, kde upovídaná sestřička měřila krevní tlak, rozdávala ústní roušky a vyprávěla historky o obrovských vzpěračích, kteří chodí do polária trénovat a vydrží, považte, i čtyři minuty v minus 160 stupních, a taky o horolezcích, kteří těsně před smrtí mrazem prožili vyvrcholení – mráz totiž vyvolává silné hladiny šťastných hormonů…

Kdo půjde z kola ven

Obrovský dvoukomorový mrazák s malými okýnky, jimiž není přes ledovou páru skoro nic vidět, nepůsobí jako něco, kam byste se chtěli nechat dobrovolně zavřít. „Co když se zaseknou dveře? Můžu vylézt, když už to nepůjde vydržet? Bude to trapas, když vylezu dřív? Možná bych tam neměla chodit vůbec…“ honilo se mi hlavou. Vedle nás dvou ale seděli dva mladí muži, kterým sestřička právě oznámila, že půjdou do mrazáku spolu s námi. Těžko říct, co se honilo hlavami jim, ale byli na kryoterapii také poprvé a netvářili se zrovna nadšeně. „Taky jste dostali poukaz?“ „Jo.“ Nebylo jim do řeči.   

Všechno, co můžeš udělat pro svou záchranu

Pak to přišlo. „Tak jdeme, jdeme,“ pobídla nás sestřička, „uvidíte, že se vám to bude moc líbit.“ První půlminuta v pouhých minus 60 stupních byla jako nic. Přechod do minus sto třiceti byl ovšem dosti razantně znát. A tak se každý zabavil, jak uměl – chodili jsme dokolečka, klapali dřeváky, hýkali, funěli, křečovitým smíchem se navzájem podporovali a pozorovali hodiny. Mráz prostupoval celým tělem, pohyby se zintenzivňovaly a poslední půlminuta už byla docela… mrazivá.

Zmrzlé poslání

Pak se dveře otevřely, vyvalili jsme se my a pára. Koukli jsme do tváří po nás jdoucím nadšencům a letmým pohledem jsme jim naznačili, že jako „nebojte se, je to o. k. Dveře se zas otevřou. Nezmrznete.“ A už jsme jim nestihli říct, jak bezvadný je pocit z překonaného strachu. A pak taky euforie, kterou člověk zažije bezprostředně po proceduře! Tolik šťastných hormonů najednou, to stojí za to. Fakt. Běžte do toho – a nebojte se.

INFO: Kryoterapie je metoda, při níž je organismus krátkodobě vystaven extrémně nízkým teplotám. Může být aplikována lokálně nebo celkově. Při lokální aplikaci je chlad zaměřen pouze na konkrétní oblast těla. Celková kryoterapie je aplikována na povrch celého těla v kryokomoře, a to obvykle po dobu 1–3 minut. Cílem celkové kryoterapie je vyvolat fyziologickou reakci těla na extrémní chlad. Kryoterapie otužuje, posiluje imunitu a je unikátní preventivní metodou. Zvyšuje přívod kyslíku a živin do všech tkání, včetně nervů a mozku. Pomáhá předcházet degenerativním změnám stárnutí, kosmetickým i funkčním.

Tisk článku | Poslat článek