... a totéž říká Menzel na kulturu, média, filmy nebo vývoj ve společnosti ve svých dalších textech. Ale vyhověl tehdy Pawlowské, i když píše podle svých slov nerad, a pokaždé svůj sloupek odevzdával až těsně před uzávěrkou. V prosinci 2011 vyšel v nakladatelství Motto staronový výběr těchto fejetonů s názvem Tak nevím.

„…kniha podle mě patří k takovým, jaké já čtu na záchodě. Má tu výhodu, že ji můžete otevřít na kterékoli stránce a číst jen tak dlouho, jak se vám chce. Snad se vás nedotkne, dám-li vám podobnou radu, jakou jsem dal panu prezidentovi. Neztratíte s ní tak svůj drahocenný čas a není zase tak pitomá, aby nestálo za to ji občas otevřít,“ upozorňuje Menzel v úvodu.

Podobný výběr již jednou knižně vyšel, nyní si můžete přečíst 66 fejetonů o kultuře, filmech, divadle, médiích, atmosféře ve společnosti nebo autorově dětství i jeho profesních začátcích. Menzel o nich píše s humorem, sebeironií i dávkou pochyb. Vypráví o příhodách běžného dne, ale také se pouští do filozofických úvah. Všechny fejetony propojuje prohlášením: Tak nevím. Vždy relativizuje svá zamyšlení a snaží se čtenáře přimět, aby přemýšlel s ním.

Pomáhala nejkrásnější žena světa, Mirek Dušín a Ferda Mravenec

Ve čtvrtek 15. prosince 2011 publikaci pokřtili v baru Krásný ztráty s Jiřím Menzelem také ilustrátor Miroslav Barták a Taťána Kuchařová. Režisér četl ukázky ze své knihy. „Stačí?“ ptal se po prvním fejetonu publika a žertem dodával: „Teď už víte, že to nemusíte otvírat.“
Po další ukázce vypravoval: „V době, kdy za mnou přišla Halina Pawlowská, abych pro Story začal psát, byl bulvár úplně jiný než dnes. Psal jsem do bulváru, ale moje fejetony čtenáře tohoto média alespoň donutily zamyslet se nad něčím, co čtenáři seriózního tisku většinou znají.“

Kniha je doplněna kresbami Miroslava Bartáka, s nímž se Menzel přátelí už roky. Chodili spolu do školy. Menzel o Bartákovi prohlásil, že je to napůl Mirek Dušín a napůl Ferda Mravenec, míval samé jedničky, a navíc je šikovný. „Jako ilustrátor nemám, co bych ke knize dodal. Jako čtenáři je mi líto, že nevyšla nová kniha, tuhle už znám, tu už jsem četl,“ smál se Barták. Knize hodně spokojených čtenářů popřála i kmotra Taťána Kuchařová. „Je to čest, křtít takovou knihu. Nepochybuji o jejím úspěchu.“

Jak to vidím já:
Fejetony jsou kratinké, takže je můžete číst skutečně na toaletě, v městské hromadné dopravě nebo kdekoli, když máte pár minut času. Jsou sympatické přirozenou benevolentností. Menzel své názory nikomu nevnucuje, čtenáře nutí přemýšlet, ale nenutí je dojít ke stejnému názoru jako on sám. Některé myšlenky mě nadchly, u jiných jsem měla pocit, že už jsem je slyšela snad stokrát, vzhledem k tomu, že jsou z 90. let, není se zřejmě čemu divit. Z mnoha fejetonů čiší Menzelovo staromilství, působí, jako kdyby se nedokázal smířit s tím, že se svět mění. Vidí především vývoj k horšímu, i když v několika málo fejetonech se objeví také stopa optimismu. Na druhou stranu fejeton na neřády ve společnosti upozorňovat má.

Knížku jsem měla přečtenou za tři hodiny a myslím, že si v ní ráda zalistuji i v budoucnu.

Tisk článku | Poslat článek