Podnikám na mateřské I: Z marketingové analytičky majitelkou e-shopu
Klára Paulová (30 let) z Kutné Hory je matkou tříapůlleté holčičky a osmiměsíčního chlapečka. Má e-shop Značky dětem. Do podnikání se pustila, protože si nemohla vybrat v obchodech pro děti na malém městě.
|
|
Co jste dělala
před tím, než jste poprvé otěhotněla?
Poprvé jsem
otěhotněla v šestadvaceti letech. V té době jsem pracovala jako
marketingová analytička v marketingové agentuře v Praze, kam jsem
z Kutné Hory dojížděla každý den.
Ke konci prvního těhotenství mi lékaři s ohledem na zdravotní komplikace doporučili necestovat, protože každodenní dojíždění do Prahy a zpět by mohlo ohrozit miminko. Zůstala jsem proto doma na rizikovém těhotenství. Už v té době jsem začala přemýšlet o tom, co budu dělat na mateřské dovolené a následně na rodičovské. Svou profesi jsem měla ráda a chtěla jsem v ní nějakým způsobem pokračovat i po narození dcery. V té době jsem si už plně uvědomovala, že s malým dítětem pro mě nebude reálné, abych denně dojížděla do Prahy. Po narození dcery jsme se chvíli učili všichni společně fungovat, ale když Lucince byly čtyři měsíce, začala jsem s přípravami internetového obchodu, a než jí byl rok, fungovala firma a obchod byl spuštěn.
Dalo. Ze začátku to bylo sice náročnější, ale vytvořily jsme si spolu režim, který mi pracovat umožnil. Přes den jsem se starala o Lucinku a pracovala, když spala. Kojila jsem ji do jedenácti měsíců, tak jsem stejně musela často vstávat, propojila jsem to tedy s prací v noci. Až do jejích dvaceti měsíců jsem o ni pečovala pouze já a později začaly vypomáhat babičky a kamarádka se stejně starou holčičkou.
Když byla Lucinka miminko, bála jsem se s ní chodit do obchodů a dalších přelidněných míst. Obávala jsem se, aby Lucinka nechytla nějakou nemoc. Potřebovala jsem však spoustu oblečků, protože rostla jako z vody. A v malých obchodech u nás jsem byla zklamaná z výběru i příliš vysokých cen. Tak jsem začala hledat na internetu. Ale i to mě zklamalo. Když jsem chtěla něco pěkného, musela jsem poslat peníze dopředu a třeba ještě měsíc čekat. Hlavně jsem všude platila poštovné a já potřebovala obléknout dítě od hlavy až k patě s minimálními náklady. A tak jsem začala přemýšlet o vlastním internetovém obchodě, kde budou dobré ceny, velká nabídka skladem, příjemná komunikace, možnost obléknout dítě od čepičky až po botičky a bude zde radost nakupovat.
Samozřejmě jsem se bála investovat hned na počátku nemalou částku na vytvoření stránek, grafiky a dalších věcí podle mých představ. Měla jsem však velkou výhodu, že jsem v tomto oboru měla za sebou šest let praxe. A co mě opravdu přesvědčilo? To byl manžel. Věděl, že jsem svou práci milovala, a tohle by vlastně bylo jejím pokračováním, a tak mě maximálně podpořil a podporuje.
Díky zkušenostem, které jsem měla, nebylo těžké e-shop připravit a spustit. Mnohem těžší však bylo vyjednat s dodavateli dobré ceny a informovat o nás potenciální zákazníky. A tohle je těžké i dnes. Obchodujeme s velkými společnostmi, s nimiž není jednoduché diskutovat. I přesto, že dnes již během roku zpracujeme až čtyři tisíce objednávek, jsme pro ně stále malou firmou a výrazné výhody poskytují mnohem větším firmám. Kvůli tomu pak nemůžeme mít například tak příznivé ceny jako větší obchodníci. To vyvažujeme naším přístupem k zákazníkům, rychlostí dodání či řešením dotazů, reklamací atd. Zabírá to spoustu času, a abychom mohli i nadále fungovat, musím se neustále vzdělávat, protože internet letí dopředu rychlostí blesku.
Do Lucinčiných dvou let to šlo, pak začaly pomáhat více babičky, a když jsem podruhé otěhotněla, přidaly se i tetičky. Po narození syna to bylo nejobtížnější, protože skloubit dvě děti a podnikání je už mnohem náročnější. Díky babičkám a manželovi to pořád jde. Babičky hlídají o víkendech a manžel pomůže večer s ukládáním dětí. Synovi je teď osm měsíců a přestala jsem kojit, tak snad už se to zase všechno zlepší a i jeho bude občas moci babička pohlídat. Zatím jsem si ho brala všude s sebou. Dostala jsem se tak i do situace, kdy jsem odbíhala z vyjednávací schůzky malého, se kterým manžel čekal venku, nakojit.
Ano, samozřejmě jsem výčitky měla a občas někdy mám. Ale už vím, že se jim zase ve volném čase věnuji mnohem intenzivněji, než kdybych nepracovala. Vymýšlím jim výlety, hry, šijeme na panenky, chodíme na hřiště a veškerý volný čas věnuji dětem a rodině. Jako pracující matka jsem se navíc setkala i s odsuzováním ze strany jiných matek, které mají pocit, že se svým dětem dostatečně nevěnuji. Stereotypy ve vnímání role matky jsou u nás bohužel ještě silně zakořeněny. A já se je snažím svým odhodláním bořit.
Celodenní péče o děti je krásná věc, ale dost náročná i na psychiku maminek. Být dvanáct hodin denně v kontaktu pouze s miminkem je náročné. Když v okolí bydliště nemáte kamarády ani rodinu a musíte všude dojíždět autem, tak oceníte určité spojení se světem dospěláků. Tímto spojením je pro mě internet. Navíc v mé profesi mohou nastávat změny každý měsíc, a pokud bych se chtěla vrátit po rodičovské do práce, mohl by mi takzvaně ujet vlak. Díky podnikání se ale stále rozvíjím, mám ze sebe dobrý pocit, studuji nové trendy a mám za sebou kus práce, která by v budoucnu případně mohla přesvědčit i potenciální zaměstnavatele. Pro maminku s dětmi je dnes opravdu těžké získat práci a přesvědčit zaměstnavatele o své užitečnosti.
Ale přišla jsem i o ‚pseudopřátele‘, kteří vás hodnotí, aniž by věděli cokoli o reálné situaci. Setkala jsem se s velmi nepříjemnou závistí, která mi vše dokázala výrazně zkomplikovat. Rodina a opravdoví přátelé mi všechno pomohli překonat, a mohu se tak z výsledků práce těšit společně s nimi.
Podnikání je rozjetý vlak a nejde z něj jen tak vystoupit. Pokud prodáváte kvalitní oblečení, které se šije v různých designových kolekcích, objednáváte zboží rok dopředu. To je možná to, co už mi moc nedovoluje přemýšlet o tom, zda pokračovat, nebo ne. Prostě se jede dál a dál. A někdy, když je to hodně náročné, také přemítám, zda jsem udělala správně. Ale když dostanu krásné e-maily od spokojených zákazníků, zase mi to dodá sílu pokračovat. Každé zlepšení mi dává energii do další práce. Ničeho nelituji. Naopak si myslím, že díky tomu, že se mohu pracovně realizovat i v rámci rodičovské dovolené, je ze mě spokojená matka, což má pozitivní vliv i na mé děti.
Aby si vše dobře rozmyslely a začaly třeba v menším měřítku a postupně svou činnost rozšiřovaly a aby se nebály zlých jazyků a věřily si. Skloubit rodinu i práci jde, jen se musí počítat s tím, že na mnoho dalších koníčků čas už nezbývá. Proto je ideální podnikat v tom, co je vaším koníčkem!
