Jaký byla tvoje cesta od moderní gymnastiky přes tanec až k józe?
Dlouhá, zajímavá, bolavá, plná odříkání, ale také plna krásných překvapení a velké disciplíny, kterou teď dokáži velice ocenit. Se svým tělem jsem v kontaktu od čtyř let, kdy jsem začala s moderní gymnastikou. Ve 20 letech jsem dva roky cestovala s černým divadlem Jiřího Srnce po latinské Americe a poté jsem začala tancovat. To byl můj velký sen. Dostat se do povědomí tanečníků, choreografů, castingovek... to nebyla úplná sranda, ale zpětně, když se ohlédnu, šlo to vlastně celkem rychle. No a k józe jsem se dostala před zhruba pěti lety. Tehdy jsem se znova zamilovala  - do úplně jiného pohybu a práce s tělem.

Pamatuješ si na svou vůbec první hodinu jógy?
Naprosto přesně. Měla jsem jít na třetí operaci kolene a týden před termínem jsem zákrok zrušila. Řekla jsem si, že to přece není možné, aby to nešlo nějak jinak vyléčit. Chtěla jsem dát kolenu poslední šanci. Kdyby to nezafungovalo, na operaci bych pak šla. Dala jsem si tehdy předsevzetí, že zkusím jógu. Tehdy jsem začala chodit do Energy studia Vaška Krejčíka a během prvních pěti minut jsem věděla, že si koleno uzdravím a navíc, že jógu budu jednou vyučovat.

Jaké druhy jógy jsi vyzkoušela?
Vyzkoušela jsem od powerjógy, přes Ashtanga jógu, hotyogu (bikram jóga), vinyasa flow yogu a pak jógu v Nepalu, která už byla hodně o energiích, mantrách a podobně.

Co tě baví nejvíc?
Těžko říci. Každá má své kouzlo a většinou mívám takové periody, kdy mám více chuť na jógu dynamickou a pak zase na něco hodně terapeuticky zaměřeného. Někdy se zavřu do ložnice a zpívám si mantry v duchu pro sebe. Momentálně tíhnu k vinyase flow, což vlastně je pohyb sladěný s dechem. Vůbec dech sám o sobě mě velice zajímá, ale jsem s praktikováním dechových cvičení opatrná. Dělám jen to, čemu rozumím a nepouštím se do žádných těžkých cvičení.



Projezdila jsi kus světa – co ti to dalo?
Velké cestování začalo s černým divadlem J. Srnce v roce 2000 (jiřní a střední Amerika), poté pracovně po Evropě a taky jednou Čína, naposledy dvakrát na půl roku s přítelem a 40litrovým batohem směr Asie a poté znova jižní a střední Amerika. Tohle mi opravdu změnilo život a nikdy na tyto chvíle nezapomenu. Navíc  musím říci, že mít vedle sebe svého budoucího manžela a jenom jeden batoh bylo nejvíce osvobozující a nejúžasnější za celý můj život. Není dne, kdy bych nezavzpomínala.

A co Indie?
Indie zatím neproběhla, ale upřímně, zatím mě to tam moc neláká. I přesto, že to je kolébka jógy. Do Nepálu a Himalájí bych však jezdila klidně každý rok. Vše co jsem zažila na treku kolem Anapuren a ve výšce 5500 m.n.m. je slovy nepopsatelné.



Proč si myslíš, že dnes ženy čím dál více inklinují k jógovým cvikům – ať už jde o klasiku nebo třeba power jógu?
Jóga přináší klid na duši, vyrovnanost a sílu.. A v tom je to kouzlo. Po tom toužíme všechny. Ohlédnu-li se teď zpětně, vše jsem opravdu našla. Stále jsem ale člověk a někdy mám taky své dny:-)

Slyšela jsem už i názor, že ,,pro to, abych cvičila jógu, nemusím nutně vzývat východní filozofie a mít na nočním stolku buddhu a chodit v ethno oděvu...“
Souhlasím. Většina lidí stejně s jógou začíná jenom kvůli fyzickému cvičení. Ale kdo vydrží, často začne mít potřebu vědět o tomto empirickém systému, jež se předává s generace na generaci po tisíce let, více. Najednou vás začne zajímat jak dýcháte, vaše mysl, proč ta mírná euforie po cvičení… Mě hlavně zajímal ten komplexní pohled na tělo, duši, mysl, který jóga nabízela.  

Jak a kde učíš momentálně ty?
Učím momentálně v tanečním studiu Contemporary jednu ranní a jednu večerní jógu. Více fixních hodin bych asi nezvládala, jelikož jsem na volné noze jako profesionální tanečnice. Což také obnáší, že málokdy víte, jak přesně bude vypadat váš nadcházející den. Takže něco si plánovat nemá moc cenu. Jsem opravdu ráda, že mi to zatím vychází alespoň na tyto dva dny. Velice ráda ale s výukou jógy spolupracuji s herci a tanečníky při nově vznikajících projektech. Je to opravdu krásná práce. A v neposlední řadě mám rozjetý svůj projekt jógy pro nevidomé.

Jak k tom došlo?
Myslím, že to je osudové... Prostě se zrodila myšlenka v mé hlavě a zkusila jsem jí nějak zhmotnit.  Když jsem začala s jógou, tak abych si uvědomila lépe, co se v mém těle při cvičení odehrává, zavírala jsem oči. A tak mě napadlo, že bych si ráda vyzkoušela učit jógu s nevidomýma. Nejdříve jsem učila dva mladé studenty, pak jsem odcestovala na půl roku a momentálně se scházím s jednou nevidomou paní psycholožkou.  Mám své plány s tímto krásným projektem, ale vše má svůj čas.

Čerpala jsi z nějaké literatury nebo jde o intuitivní výuku...
Moc jsem nikde nehledala. Prostě zkouším sama na sobě s šátkem přes oči, píši si poznámky z hodin a velice dobře funguje zpětná vazba od nevidomých. Řekla jsem jim to vždycky na rovinu, že stále hledám cestu, jak je jógu vyučovat a že budu moc ráda za zpětnou reakci, jakékoli podněty a funguje to báječně.

Jak jsi hledala zájemce o tuto lekci?
V prvních krocích mi velice pomohla organizace Okamžik, která zareagovala na můj mail. Měli jsme spolu asi tři osobní schůzky. Právě Okamžik mi pomohl sehnat dobrovolníky. A určitě se budu moci na ně obrátit i v budoucnu.

Chodíš za těmito „klienty“ domů nebo kde vlastně cvičíte?
Ano, jezdím za nimi domů nebo do kanceláře. Časem bych chtěla mít lekci veřejnou, ale to bude chtít ještě mnoho zkušeností, hodně času a pak sponzora. Bez sponzora je tento projekt nereálný. Nicméně toho se nebojím. Myslím, že to půjde.


Foto Jan Šilar

Jsou to lidé, kteří nikdy neviděli nebo přišli o zrak v průběhu života?
Obě varianty.

Jak probíhá hodina? V čem je to nejvíc „jiné“?
Hodina je individuálně přizpůsobena klientovi. Se studenty jsem se mohla pouštět do více pozic, i ve stoje. S paní, kterou vyučuji momentálně, vedeme hodinu spíše terapeutickou a z větší části na zemi. Obecně neděláme skoro žádně předklony a obrácené pozice. Tito lidé nevidí, takže jim musíte velice dobře slovně popsat, co po nich chcete. Pokud se to nepodaří, zaujmu pozici já a řeknu jim, ať si mě prohlédnou - k tomu jim slouží samozřejmě ruce. Zatím jsem měla možnost učit tři nevidomé a všichni byli velice vnímaví, pozorní a někdy zvládli pozici rychleji než lidé, které mívám na veřejných lekcích. Asi 80% vjemů jde přes zrak. Takže si dokážete představit, jak moc se do kontaktu s vašim tělem dostanete, když zrak nemáte.

Je o takové lekce zájem?
Když jsme tehdy spolu s Okamžikem dělali průzkum, zájem byl velký.  Ale mít na lekcí více než šest nevidomých si zatím nedokáži představit. A to počítám do lekce i asistenta. Uvidíme. Zatím jsem stále na začátku.

Víš o někom, kdo by se tomu kromě tebe u nás věnoval?
Myslím, že v Praze existuje jedna lekce jógy pro nevidomé, která funguje v rámci  nějaké organizace pro nevidomé. Více nevím a ani jsem nic dalšího nezjišťovala. Nechtěla jsem být ničím ovlivněná a chtěla jsem si najít sama cestu, jak s nevidomýma pracovat.



Jaké máš plány do budoucna?
Kdysi mne napadlo, že by bylo skvělé mít své studio, ale to mě přešlo. Je to obrovský závazek a já potřebuji ke svému bytí mít svobodu. A prostě mám v hlavě zafixováno, že vlastnit studio je jedna velká starost. Ráda své peníze procestuji a taky utratím za kulturní vyžití  a taky za dobré jídlo. Pro to mám velkou slabost. Takže mi stačí, když si můžu pronajmout pěkný sál. Ráda bych ale s pomocí všech, kteří se na tomto projektu podílejí, napsala knihu o józe pro nevidomé. Co dál, to se nechám sama překvapit.

Info Marianne

Renáta Hostinská, narozena v Havířově před 31 lety.
Profesionální tanečnice, lektorka jógy. Od čtyř let dělala moderní gymnastiku a o několik let později se stala reprezentantkou České Republiky. Dva roky působila2 Černém divadle J. Srnce. Taneční kariéra: taneční přehlídky, fashion show pro známe české návrháře (Liběna Rochová, Denisa Nová) vystoupení pro TV, firemní akce, show v zahraničí, muzikály, natáčení reklam, seriálů, pohádek. Momentálně se loučí se svou taneční kariérou taneční rolí Anděla/Ďábla v muzikále Quasimodo a taneční rolí v připravovaném projektu Lidoskop. Více o Renátě se můžete dozvědět na www.renatahostinska.cz


Foto Stanislav Merhout

Jóga jinak

Tisk článku | Poslat článek