A nejde o změnu velikosti – tu jsem už vcelku dostala zpět na velikost předporodní, ale má chuť experimentovat je pryč a zrcadlo pořád neukazuje uspokojivý výsledek… nosím jen pohodlné a vcelku nudné modely, sama sobě se moc nelíbím a v obchodě jsem bezradná, přestože dřív jsem nákupy s kamarádkou zbožňovala. Měly jste také někdy takové období, že jste si s oblékáním nevěděly rady? Co jste dělaly? Já jsem se obrátila na odbornici na styling Žanetu Kantorovou a trošku ji vyzpovídala – protože si nemyslím, že bych byla jediná, kdo podobný problém řeší…

Jaká byla vaše profesní cesta – jak jste se dostala k tomu, co nyní děláte, tedy k podávání profesionálních rad, jak se oblékat?

Už jako malá holka jsem měla velmi pozitivní vztah k módě. Intenzivně jsem se tomu začala věnovat až později v jedné stylingové agentuře, kde pracovala moje známá. Pracovala jsem pro ni jako stylistka pár let a pak se osamostatnila. Ta touha byla velká a věděla jsem, že chci jít svou vlastní cestou.

Co si myslíte o oblékání českých žen? Jaký je náš největší problém?

Největším problémem je sebevědomí, které nám velmi chybí. Vidím to často nejen v oblasti oblékání, kterému se věnuji, ale všeobecně v české společnosti. Nevěříme si, ale umíme to dobře maskovat! Málo se chválíme, a pokud ano, tak tomu málokterá žena opravdu věří. Také českým ženám chybí větší elegance a temperament, nebát se vyzkoušet něco jiného než to, na co jsem zvyklá už léta.

Kdysi jsem dělala takovou rubriku, v níž jsme představovali styly žen v různých městech na světě. Máte přehled, jak si stojíme my v Česku ve vztahu k zahraničí? Uvedete příklady?

Byla mi vždy blízká francouzská móda. Myslím, že Francouzky vědí, jak se obléknout elegantně, mají to samozřejmě také v krvi. Styl a móda je součástí jejich života. Slovenky a Polky umějí svoji ženskost dát na odiv. Jsou daleko odvážnější, temperamentnější a spontánnější. A samozřejmě Rusky – často velice výstřední a sebevědomé. Rusky si často potrpí na elegantní a značkovou módu. My jako české ženy jsme pořád v útlumu. Jinak se to projevuje u mladších a jinak u starších žen. Hovořím zde o tradiční pracující ženě, která ví, co od života chce, a něco už dokázala. Myslím, že se bojíme něco nového vyzkoušet, držíme se svých starých kolejí, protože přece v tom je naše jistota. Móda některým ženám ve středním věku vůbec nic neříká. Proto i tyto ženy hledají stylistku. Poměrně hodně žen ve vyšším postavení neví, jak se obléknout. 

A co vkus – je to věc zděděná, nebo získaná?

To je zajímavá otázka. Vkus se určitě dědí, o tom není pochyb. Určitě ovlivňuje děti výchova rodičů, to není nic nového, z jakého prostředí pocházejí, jestli se maminka dobře oblékala a byla to jedna z priorit, nebo ne, jestli moje babička, prababička měla k módě vztah atp. Dalo by se říct, že vkus buďto máte, nebo nemáte, stejně jako i jiný dar. Ale dá se to naučit, pokud vyloženě nejste opravdu tzv. mimo mísu, hodně slangově řečeno. Smutné je, když na to máte peníze, abyste se pěkně oblékala, ale nemáte vkus… Řekla bych to ve zkrácené formě – vkus je dar.



Jaké problémy nejčastěji řešíte?

Klasický problém – dovolím si tvrdit – takřka všech žen, když se na sebe dívají do zrcadla, tak v prvé řadě na sobě vidí především to, co jim vadí. Podle toho se pak přizpůsobuje celý outfit. Mnoha ženám chybí nadhled, dívat se na sebe jako na celek. Každá, opakuji opravdu každá žena má něco krásného, ale ne každá ví, co s tím má dělat, jak vypíchnout tu či onu část svého těla. Smutné je, když to vlastně ani nevidí.  

Často se setkávám s tím, že stylisté svého ‚klienta‘ oblečou sice k obrazu svému, dotyčný se nechá vyfotit do časopisu (pokud jde o oblíbené ‚proměny‘) a pak… až přijde domů… je vše při starém… protože se třeba stylista až tak netrefil do klientova běžného denního režimu, bral to jen ze svého ‚uměleckého‘ pohledu. Co vy na to? Jak docílit toho, aby změna byla efektivní pro obě strany?

Musím upřímně říct, že se mi nelíbí tento přístup, jak říkáte umělecký pohled na věc. Zaměřuji se na každodenní nošení od kalhot, svetrů, kabátů, triček až po ty nejmodernější střevíce. Zakládám si právě na tom, abych nikoho netlačila pouze do mých představ. Je pro mě nesmírně důležité, aby si žena koupila věc, kterou bude nosit ve svém běžném životě. I kdyby se mi daná věc až tak nelíbila, ale vidím, jak v tom klientka úplně září, je tahle radost pro mě důležitější, než nějaký umělecký pohled. Pak může klientka odcházet domů a druhý den má pocit, že vyhodila peníze za službu, která jí nic nepřinesla. Je dle mého přesvědčení důležité klienta velmi vnímat, naladit se na něho (je v tom také kus psychologie) a věřím, že z té široké škály oblečení, která se nabízí, se vybere něco tak, aby byly obě strany spokojené.

Jak probíhá taková schůzka s klientem? Co může žena nebo muž od vás očekávat?

Když se potkávám s klientkou, která má zájem o nákupy se stylistkou nebo o organizaci šatníku či změnu image, tak se především snažím maximálně vnímat její potřeby, naladit se na ni a najít pro ni přesně to, co by chtěla. Když klientka neví, co chce, tak se jí v tom snažím pomoct i tím, že poznám, jaká je, co má ráda, jaká je její práce, aby to oblečení vystihovalo přesně ji samotnou. Je důležité znát i tyto věci, dále jestli je to žena praktická, romantická, nebo sportovní. To vše ovlivňuje pak finální styl, který společně hledáme a nacházíme.

Jak vybíráte obchody, do nichž vyrazíte nakupovat? Ptáte se, jaký má žena na nákup rozpočet, a podle toho se rozhodnete?

Při prvním povídání s klientkou ji především poznávám a určitě se také bavíme o tom, kam chodí nakupovat, jak se jí to daří, nebo nedaří, jaké značky má ráda atd. Další otázkou je pak také budget nákupu. Celkově se snažím neutrácet zbytečně, ale najít kvalitu za dobrou cenu. Oblečení je u nás až zbytečně drahé. Některé obchody navrhne klientka a některé já.



Vy tedy děláte i ‚korekci‘ šatníku – to znamená, že přijdete, proberete kus po kusu?

Přesně tak. Pokud má klientka zájem o službu organizace šatníku, tak ji navštívím ve stanovený termín, a všechny jednotlivé kousky spolu probíráme, zkoušíme, řešíme barvy, střihy, ukazujeme si ihned v zrcadle, co by se stalo, kdyby například tahle její sukně byla o 5 cm kratší nebo delší a co vše to způsobí. Je důležitější vidět ihned ten efekt než teorie bez praktických zkoušení.

Máte nějakou kuriózná historku – vyhodila jste někomu třeba půlku šatníku?

Ano, a dokonce to byla větší půlka. Ale víte, když stojím vedle klientky, tak jí to pomůže se lépe rozhodnout a vyhodit více věcí, než když stojí před šatníkem sama. Jednou se mi přihodilo, že jsem byla nakupovat s klientkou, která byla ve vysoké manažerské funkci. Navenek byla velice sebevědomá a vypadala, že přesně ví, co chce. Připadala jsem si v tu chvíli zbytečná a říkala jsem si, jestli opravdu potřebuje mé služby. Nakonec to dopadlo tak, že mi večer po nákupech napsala děkovnou esemesku s tím, že už beze mne nikdy nakupovat nepůjde. Je skvělé vidět, jak se ženy dokážou změnit během pár hodin k nepoznání.

Jak dlouho taková diagnostika šatníku trvá?

Přibližně dvě až tři hodiny. Déle bych ani nedoporučovala, protože to už pak není ani efektivní.

Říct někomu, že se obléká strašně, je dost citlivá záležitost – obzvláště my ženy i tušíme, že to ‚není ono‘, ale pravdu slyšíme nerady. Jak vy řešíte tuto nepříjemnou pravdu – jste upřímná, nebo volíte citlivé formulace?

Určitě volím správná slova, ale jsem otevřená a upřímná. Nesnažím se klientkám v obchodech prodat oblečení, což je důležité. Jde mi o to, aby vypadaly skvěle. Řekla bych to asi tak, že se především zaměřuji na ty partie, které jsou na ženě pěkné. Nebudu českým ženám říkat například, že mají velký zadek, protože je jich tolik, které si to myslí, a přitom je jejich pozadí naopak velmi pěkné, ženské. Jak jsem se již zmínila, je problém s tím, že si české ženy nevěří. Takže mají většinou pocit, že mají stehna příliš široká, stejně tak boky, mají silná lýtka atd. Přitom to není vůbec pravda. A upozornila bych ještě na jeden paradox – spousta žen si nevěří, ale přesto se oblečou tak, že jejich partie, které jsou řekněme větší, jdou ještě více na obdiv. To jim vždy říkám. Oblékají se špatně a to, co chtějí schovat, naopak je vidět až moc.

Proč myslíte, že tomu tak je?

Myslím, že to hodně souvisí s naším dětstvím. To, co nám maminky říkávaly. Teď si uvědomuju, že co třetí klientka mi říkává – ale maminka mi řekla, že si mám své pozadí schovávat, protože ho mám moc velké, nebo maminka mi říkávala, že se mi moje prsa moc nepovedla, tak ať je raději schovávám.
To v nás pak zůstává celý život. Ale otázkou je, jestli mají všechny maminky vkus, což jistě nemají všechny. Takže se pak ženy oblékají tak, jak jsou naučené, a už neřeší, jestli je to vlastně pro ně dobré. Prostě jsou zvyklé na to, co slyšely od mládí. A další varianta je ta, že vidíte kolem sebe spousty žen, které se neumějí oblékat, takže i to nás může inspirovat ve špatném směru. A další – když si nevěřím a myslím si, že nejsem dost pěkná, tak je mi i jedno, jak vypadám. Včera jsem byla s klientkou, která mi řekla, že když vidí ženu krásně oblečenou a pak si jde podobnou věc vyzkoušet do obchodu, tak si (z nějakého důvodu) řekne, že ona v tom nevypadá dobře. Pak přijdu já a řeknu jí, že ano, jelikož je to pravda, a ona si tu věc koupí. Psychologie – záleží, jaké vzorce máte v hlavě a jak dlouho tam jsou, a především jestli jsou pravdivé.

Oslovují vás i muži?

Ano, měla jsem také i pár klientů-mužů. A to je zase jiná kapitola (smích), nejsou tak nároční.

Mnoho žen (včetně mě) řeší problém s oblékáním po dítěti – proporce se prostě často trochu (a někdy i razantněji) změní. To, co sedělo dřív, prostě nesedí a minisukně nebo odvážnější topy smutně leží ve skříni… nemluvě o obuvi. Co děláte v takovém případě?

V takovém případě jim pokaždé říkám, že ne vždy se vyplatí praktičnost, protože jako maminka takhle můžete přemýšlet a zapomenete na to, že jste hlavně žena, která má po svém boku manžela, který přece nechce mít vedle sebe starší sestru. (smích) Hodně maminek pod tíhou každodenních problémů začne polevovat a oblékat se tak nějak ‚staromladě‘. To je škoda. Ale určitě znám také i maminky, které jsou pořád šik, a naopak jim mateřství velmi prospívá.

Co kromě oblékání je možné u vás absolvovat?

Líčení denní, večerní nebo slavnostní, organizaci šatníku a samozřejmě klasické nákupy oblečení za mé přítomnosti. U všech služeb je samozřejmostí konzultace zdarma, kde se snažím zjistit co nejvíce, abych udělala maximum pro spokojenost. Je pro mě opravdu velká radost vidět ty jiskry v očích.

Na dotazy odpovídala Žaneta Kantorová z firmy Mojestylistka.cz.

Tisk článku | Poslat článek