Poučena od rodičů (matka – ryby, otec – chlebíčky), kteří si jinak zakládají na slušném stolování a za tyto libůstky se tak trochu stydí, jsem se rozhodla, že moje děti budou zásadně jíst jako slušní lidé. Takže u stolu, příborem a z talířku. A taky že jo. Až na drobné výjimky teda – ovoce svačí z misky na obývákovém stole, tvaroh a jogurty všude, kde je zrovna odchytím, a nějakou tu nevýchovnou sušenku si občas odnášejí v packách do dětského pokoje, když je uplatím, abych nešlapala v kastrolech, vařečkách a poklicích, když zrovna vyndávám knedlíky z horké vody.
A taková hrdá jsem byla na své úspěchy! Se slzou dojetí jsem sledovala tříletou dcerku, která způsobně pojídala maso s bramborami vidličkou, a synka, který každý spadlý kousek odkládal spořádaně na kraj talířku. I to nádobí mají jako slušné děti! Porcelánové. S obrázky.
Humor mě přešel včera vpodvečer. Plna naděje jsem otevřela lednici a jala se hledat suroviny k výrobě chutné a výživné večeře. A našla jsem lahev okurek otevřenou, bílý jogurt, dva sáčky oliv, mrkev pro králíka, jablko a zbytek blaťáckého zlata s pepřem. S hrůzou v oku jsem lednici zavřela. Chvilku jsem spekulovala o tom, že dcera povečeří čokoládu a syn tekutou kaši (a já se budu tvářit, že o tom nic nevím), pak ale zvítězil bojovný duch. Vajíčka! Cha! Poslední záchrana, po které se můžou moje děti utlouct. Vařím, špunti si hrají… i dostavila se chuť na tuňákovou konzervu. Labužnicky si ji otvírám, potichu vyndám vidličku a dusot mých dětí mě nenechal na pochybách, že z orgií u linky pro tentokrát nebude nic. Bylo to ještě horší. Oba tygříci zaparkovali u mých nohou a otevřeli pusy.
Tak jsme tam tak pospolu stáli a jedli vidličkou rybičku z konzervy. Má předsevzetí jsou v prachu, geny zvítězily!
(Ta tři vejce zbouchali poté v obýváku při sledování Večerníčku.)

Tisk článku | Poslat článek