Být asertivní neznamená rozčílit manžela tím, že mu budete stokrát za den po vzoru zaseknuté desky opakovat, aby vynesl koš. Ani s ním manipulovat, aby to udělal, a ještě si myslel, že je to jeho nápad. Znamená to naučit se asertivně posoudit, zda vám ta diskuse a možná hádka stojí za to zvolit cíl a neagresivně a jasně sdělit svůj požadavek tak, aby vám odpadky nevysypal na hlavu.
Asertivní ‚lidská práva‘ podle Tomáše Nováka a Věry Capponi:
- Máte právo sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i za jejich důsledky sám zodpovědnost.
- Máte právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující vaše chování.
- Máte právo sám posoudit, zda a nakolik jste zodpovědný za problémy druhých lidí.
- Máte právo změnit svůj názor.
- Máte právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.
- Máte právo říct „já nevím“.
- Máte právo být nezávislí na dobré vůli ostatních.
- Máte právo dělat nelogická rozhodnutí.
- Máte právo říci „já ti nerozumím“.
- Máte právo říct „je mi to jedno“.
Jak to vidím já
Musím ocenit, že jsou v knize testy, i když jejich vyhodnocení mě vždy dostatečně neuspokojilo. Jako by autoři chtěli čtenáři říci, že se musí nad něčím zamyslet sám a být psychologem sám sobě. Výsledky vám nic moc nenapoví.
Zajímavé jsou příklady z praxe i více či méně fiktivní rozhovory. Vždy můžete srovnat, jak by reagoval člověk asertivity znalý a neznalý. Samozřejmě ten první jmenovaný dopadne vždy podle autorů knihy lépe.
Některé komunikační techniky se mi skutečně líbí a až teď jsem úplně pochopila zadrhnutou gramofonovou desku. Takže…






