Když si zadám heslo Liga mistrů do vyhledávače Google, vyskočí miliony odkazů, ale základní vysvětlení aby člověk pohledal. Jaksi se předpokládá, že tohle přece musejí všichni vědět. Aniž bych se chtěla dopouštět diskriminace, tím všichni se v tomto případě rozumí především muži. Fotbal dost prožívají. Říkávají: „Zase jsme vyhráli,“ aniž by přitom kopli do míče. Kam jsem nakoukla, tam se vzájemně povzbuzují k boji a panuje mezi nimi nebývalá soudržnost i rivalita. Fenoménu fanouškovství se věnují dokonce sociologové, psychologové či antropologové.
Nerada kritizuji, co vůbec neznám. Jeden fotbalový zápas jsem však zhlédla. Procházela jsem zrovna kolem zapnuté televize, když mě před obrazovkou přikovala věta komentátora: „Sebevědomím diváků otřáslo hned několik úvodních minut zápasu.“ Zaujalo mě, co se děje tak fatálního, že by tím mělo trpět něčí sebevědomí. Takových perel zaznělo v průběhu zápasu víc, celkově stálo za to vydržet. Jedná se o autentické komentáře, protože takovou fantazii, abych je vymyslela, opravdu nemám. Naštěstí se na fotbalisty hezky kouká; i když nechápu, proč si těch míčů nevezmou na hřiště víc a honí se všichni za jedním. Co mě pobavilo snad nejvíc, byl opět komentátor: „…zodpovědnosti se nevyhýbal ani při rohovém kopu.“ Znamená to snad, že muži – fotbaloví diváci – slovo zodpovědnost a jeho význam znají? Mohli by tedy být schopni bezproblémové aplikace i na otázky rodičovství, partnerství a tak vůbec. A pokud jsou schopni zapamatovat si výsledky utkání desetiletí zpátky, ať už mi nikdo netvrdí, že nezvládnou narozeniny, výročí a svátky. Pak možná, až budou volat „jsme mistři“, nebudu doufat, že se jedná o skupinu (zvlášť v Praze nedostatkových) řemeslníků, kteří dobře ovládají svou práci.

Tisk článku | Poslat článek