Pohané a ti další
Ačkoli jsou Velikonoce vnímány jako křesťanský svátek, ve většině rodin jsou slaveny bez ohledu na příslušnost k církvi. Jedná se totiž o svátky jara a původ Velikonoc sahá daleko před vznik křesťanství. Na pohanské jarní zvyky provázené mnoha rituály postupně navázalo židovství, tedy konkrétně židovské slavnosti zvané pesach – uchránění (odtud latinské, řecké a ruské pascha, naše pašije) – na počest vysvobození Židů z egyptského otroctví. Křesťané se však svou oslavu Velikonoc od židovského svátku pesach snažili odlišit a v jejich pojetí se slaví zejména Kristovo zmrtvýchvstání.

Jsi prach…
Nicméně zavedení samotné Popeleční středy se datuje někdy do 6.–7. století našeho letopočtu, kdy byl začátek postního období přeložen ze 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, které nejsou chápány jako postní den.  
Od konce 11. století se na Popeleční středu uděluje popelem znamení kříže na čelo (takzvaný popelec) s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby. Symbolicky tak člověk jaksi vyznává své nepravosti, hříchy a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (v našich krajích jsou to kočičky) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.

Co znamená postit se, když nejste věřící? Začít s něčím, co už dlouho odkládáte.

Katolická církev zachovává dva dny přísného půstu (Popeleční středa a Velký pátek), kdy je třeba se zříci jednoho ze dvou hlavních jídel a samozřejmě se také nejí maso. Nehledě na vyznání – půst je uznáván ve všech náboženských směrech a jedná se o úplné nebo částečné zřeknutí se potravy. Co ale s nadcházejícím skoro šest týdnů trvajícím půstem můžeme provést my, kdo se pravidelných liturgií neúčastníme, ale zároveň cítíme, že pomalu přicházející jaro opravdu je jakýmsi obdobím „očisty“ po dlouhé zimě? Pomyslně můžeme začít znovu, nadechnout se a podívat se pozitivně vstříc „lepším zítřkům“. Nebo se prostě zastavit a říct si: co můžu dělat lépe pro sebe i své okolí? Půst tedy v přeneseném slova smyslu nemusí znamenat jen nejedení. Jde o cokoli, čeho máme hojnost nebo je postradatelné a na čas se toho zřekneme – v rámci pokání, sebezapření a zpytování svědomí, zastavení se nebo jakkoli to nazvat chceme. Můžeme se zříct luxusu nebo nejezdit autem, a držet tak jakýsi „ekopůst“. Jde zkrátka o to, jít alespoň na čas „do sebe“, a než přijdou Velikonoce, urovnat si buď zažívání, nebo i žití… a Popeleční středa může být dobrým začátkem, co říkáte?

Tisk článku | Poslat článek