Každý má právo na vlastní názor a zkušenost. Já se připojuji k názoru, že s dvojčaty to jde. Mám dvě skvělá děvčata, většinu dne zvládáme samotné, i když pomoc není špatná( stačí, když babička nebo teta holky na procházku). Budoucí maminky dvojčat zvládnete to! nebojte se a Vaše radost je dvojnásobná. A klidně je na střídačku noste a neustále na ně mluvte a mazlete je. Určtě je nerozmazlíte, stoprocentně!!! Kupte si speciální polštář tvaru "pulměsíce" a kojte je najednou, ušetříte čas. Všem držím palce. K+A+E

Předem se omlouvám,ale ten článek je opravdu postrach a ne podpora.Jsem mamka půlročních kluků a každým měsícem je to lepší a lepší.Pravda,první dva měsíce jsme ladili režim,trápily nás prdíky a přestala jsem kojit,protože jsem neměla klukům co dát.Přešli jsme na umělé mléko,kluci jedí v polohovacích lehátkách oba najednou a jde to.Všechno chce cvik a trpělivost.K tomu bydlíme ve čtvrtém patře bez výtahu,tak když nám nestčily tašky z kočárku,ve kterých jsem kluky nosila nahoru,pořídili jsme krosničku a jeden se nese na zádech a druhý v ruce.Budou čím dál těžší,to je fakt,ale přece se kvůli dvoum rokům nebudeme stěhovat,když nám je tu dobře.Mám sice k dispozici babičku,ale jsem plně schopná se posterat sama.Jsou dny,kdy kluci zlobí a mám toho opravdu dost,ale jsou i mono mámy,které mají větší zlobiče,než já ty dva dohromady.Od třech měsíců spí téměř celou noc,přes den jsou taky sladění na spánek i stravu,tak mám čas uvařit,na sebe i kafčo s kamarádkama.Máme dvojčatové známé(potkala jsem je na ulici,když jsem kluky čekala,dali jsme se do řeči a zpřátelili jsme se),máme po nich věci i cenné rady.Takže duo mamky,je to někdy masakr,ale děti vám to vrátí,a když něco nejde hned,nelámejte to přes koleno a zkuste to třeba za měsíc a uvidíte ten pokrok.

Předem se omlouvám,ale ten článek je opravdu postrach a ne podpora.Jsem mamka půlročních kluků a každým měsícem je to lepší a lepší.Pravda,první dva měsíce jsme ladili režim,trápily nás prdíky a přestala jsem kojit,protože jsem neměla klukům co dát.Přešli jsme na umělé mléko,kluci jedí v polohovacích lehátkách oba najednou a jde to.Všechno chce cvik a trpělivost.K tomu bydlíme ve čtvrtém patře bez výtahu,tak když nám nestčily tašky z kočárku,ve kterých jsem kluky nosila nahoru,pořídili jsme krosničku a jeden se nese na zádech a druhý v ruce.Budou čím dál těžší,to je fakt,ale přece se kvůli dvoum rokům nebudeme stěhovat,když nám je tu dobře.Mám sice k dispozici babičku,ale jsem plně schopná se posterat sama.Jsou dny,kdy kluci zlobí a mám toho opravdu dost,ale jsou i mono mámy,které mají větší zlobiče,než já ty dva dohromady.Od třech měsíců spí téměř celou noc,přes den jsou taky sladění na spánek i stravu,tak mám čas uvařit,na sebe i kafčo s kamarádkama.Máme dvojčatové známé(potkala jsem je na ulici,když jsem kluky čekala,dali jsme se do řeči a zpřátelili jsme se),máme po nich věci i cenné rady.Takže duo mamky,je to někdy masakr,ale děti vám to vrátí,a když něco nejde hned,nelámejte to přes koleno a zkuste to třeba za měsíc a uvidíte ten pokrok.

Mám 11ti měsíční dvojčata, k nim 3leté dítě. Manžel chodí normálně do práce, domů se vrací po 7 večer, babičky ani jiní příbuzní nám nefungují. Kdyby mělo platit to, co je uvedeno v článku tak děti doktor ještě neviděl, zmíráme doma hlady, protože nemůžu navštívit supermarket a starší dítě se nemá jak vrátit ze školky, protože do ní musíme cestovat MHD a to dokonce s přestupem. Ve skutečnosti děti absolvují všechny pravidelné prohlídky (a protože jsou dost nemocné, tak jich absolvují mnohem víc, teď jsem po dobu cca měsíce byla v nemocnici na kontrole denně), normálně jezdím nakupovat (a to i s dětmi) a starší dítě před prázdninami chodilo normálně do školky, kam jsem pro ně denně tramvají jezdila (a na celkem 4 zvedání kočáru za jednu jízdu se vždycky našlo dost ochotných lidí). Není to nic nenormálního, znám více maminek, které to takhle mají a zvládají, a to právě pokud se nechtějí uzoufat, ale žít (jak se někde píše v článku), tak prostě musí. Já také pracuji a to od 8měsíců dětí aniž by mi je někdo hlídal a aniž bych je jakkoliv zanedbávala - stačí domluva s ochotným zaměstnavatelem a trocha práce po nocích. To je ale nadstandard - je mi jasné, že ne každý má to štěstí na takového zaměstnavatele, takže si toho svého velmi vážím. Teď ale přemýšlím, zda se nedat na psaní článků pro Marianne - takhle "podložit" článek fakty bych dokázala také. Takže budoucí maminky nebojte se, není to takový děs, jak se píše v článku, ba naopak je to radost.

Takhle katastroficky se na to opravdu nejde koukat. Mám holky 15-ti měsíční a jsem zatím v pohodě. Pocit nezvládání má asi každý. U dvojčat vás to potká stejně jako u jednoho dítěte. Od narození dětí mám asi extra hodné děti- naučily se na stejný režim jídla i spaní- prořvaly jen první dva měsíce prdění a pak to bylo už snesitelnější. Pravda, tchýně prohlásila ,že moje výchova je drastická.Ale když teď přijede ,je unesená z toho ,že jsou holky samostatné a nebojí se lidí. Cestujeme s nima každou chvilku-sice ne do zahraničí ale po celé republice ano. A do auta se vejde i ten velký tank. Věci na dvojky koupíte na netu a když není maminka skoupá na slovo ,tak určitě potká někdy i ve svém městě jiné dvojčatové mamky,které rády prodají. A věřte,že raději prodají dvojčatům než by rozprodaly po jednom. A vůbec -dnes to máme s dětma mnohem jednodušší- co byste dělali za války a natož během války??? a i tehdy se rodili a přežívali dvojčata... Berme článek s nadsázkou a věřte,že dvojčata jsou strašně fajn a všem kteří je mají to už říkat nemusíte- a ti co je čekají se mají na co těšit :o)))

... a jak dodává manžel, i návštěvy lékaře či nákupy jsem většinou absolvovala sama nebo sám manžel.

Článek straší budoucí maminky dvojčat a nechápu z jakých zdrojů čerpá...nejsem "superžena", i přesto s dětmi cestuji od narození, s kočárkem jsem si troufla do autobusů i do vlaku. Babičky ani paní na hlídání nemám a přesto mám dost času i na sebe. Od narození koupu kluky sama já nebo manžel a úplně bez problémů, bez stresu, zpočátku jednou až dvakrát týdne, dnes již denně. Pravda, spousta maminek nás obdivuje, co vše s dětmi zvládnu, ale prostě to jde, jen se nebát a nepřemýšlet "co všechno nejde"....Maminky čekatelky dvojčátek, nebojte se, mít dvojčátka je báječné, neopakovatelné a nenechejte se strašit! Jediné, co je v článku pravdou pravdoucí je větší finanční zátěž, ale i to se dá zvládnout...

Tak to opravdu není!!! Článek je napsaný s notnou dávkou přehánění. Doufám, že to měla být jen humorná nadsázka!!! Mít dvojčata je nádherné a docela lehce zvládnutelné. Na nikom jsem závislá nebyla, na kom taky, byla jsem s nimi sama, bez partnera. A věřte, že jsem je bez problémů koupala denně :-))))) MHD, eskalátory, metro, nákupní centra.. to se všechno dá zmáknout, jen se nebát. Taky jsme měli malý výtah a mám jedno z nejmenších aut (Matyz) no tak jsem musela koupit takový kočár, aby se mi vešel, však jich je na trhu dost. Připouštím, že někdy to fakt nebyla legrace, ale že bych se hroutila, to snad ne. Myslím, že je docela zbytečné strašit nastávající maminky!

Zdravím a žasnu, nevím co je autorka zač a zda má opravdu dvojčata, ale asi ne. Šok dozvědět se, že místo jednoho caparta čekáte dva, to sice je, ale to ostatní si nedovedu představit. Máme doma 17 měsíční holky a od začátku jsem s nimi doma sama, manžel se vrací z práce až večer. Nukupuji, uklízím, vařím, chodim s dětmi ven, jezdím autobusem, několikrát jsme s dětmi byly i na dovolené, jen sebou vezete více věcí. Do 16 měsíců jsem holky bez problémů kojila. děti sama koupu. Chodím 2x týdně cvičit, chodím s holkama bruslit, jezdím s nimi i na kole. Je to všechno záhul, ale není to tak tragické, jak uvádí autorka. Jediné co je nepříjemné je finanční podpora ze strany státu. A ráda bych ještě dodala, že jsem v panice ještě v těhotenství navštívila přednášku pro budoucí rodiče dvojčat v Motole, který pořádá klub dvojčat. Nedoporučuji, je ve stejném duchu jako tento článek, byli jsme z toho s manželem dost v šoku. Realita je však jiná. Doporučuji spíš pokecat s nějakou "normální" mamkou dvojčat.

Tak to co jsem si právě přečetla je podle mě pěkný blábol, docela jsem se bavila.

Milá paní autorko, musím Vám napsat, že větší blábol o dvojčatech jsem opravdu nečetla. To co popisujete je horor o několika dějstvích a popisujete rodičovství dvojčat jako serii neřešitelných problémů, o kterých podle toho co píšete, nemáte ani ponětí. Tohle je podle mě dost nekvalitní článek - práce. Možná by Vám pomohlo se informovat více. Dnes existuje možnost získat informace z více zdrojů, existují předporodní kurzy, existují kluby dvojčat, existují semináře pro rodiče vícečat v porodnicích a informovanost roste čím dál víc a i já před třemi lety jsem se k informacím např. o kojení bezproblému dostala. Není pravda, že maminka dvojčat je TOTÁLNĚ závislá na druhých. Ona totiž nemůže být závislá, protože by celý den, aby mohla běžné úkony s dětmi dělat, čekala až ji někdo pomůže a to logicky nejde. i to koupání většina maminek zvládá naprosto s přehledem sama. Abych Vám přiznala neznám maminku dvojčat, která je totálně závislá na druhých jak píšete - znám jich dost, je to spíše naopak. Není pravda, že maminky dvojčat nejezdí nakupovat, je to omyl. Kočárek se bez problému do tramvaje vejde, dokonce se k němu vejde jak v kterém typu tramvaje, i druhý dvojčatový kočár a nebo další monokočár. Problém je spíš u autobusů meziměstských. Dokonce i pomoci druhých se taková maminka dvojčat dočká. Naprosto nesouhlasím s tím, že rodiče dvojčat mají na 2 roky zapomenout na cestování. To opravdu myslíte vážně? Dvojčatový kočár v ceně 6tis Kč - tudíž žádný super lehký, nejsnáze ovladatelný...) se vejde do kufru malé Felicie a dokonce jsme zvládli cestování škodou 120! Není pravdou, že je potřeba k obyčejnému nákupu bot pro dvojčata tolika lidí co popisujete. Také si dovolím napsat, že poněkud hloupé je napsat, že 2 měsíce po porodu se nikam rodiče dvojčat nedostanou...ano,jsou případy, že jsou děti malé a celou tuto dobu stráví v porodnici, jsou to specifické případy. Opravdu nevím co Vás k tomu vedlo.. Jestli jste chtěla přispět k informovanosti těhotných žen, které právě zjistily, že čekají dvojčata a prahnou po dostupných informacích, napáchala jste podle mě víc škody než užitku. A docela se divím, že tento článek dokonce někdo zveřejnil. Opravdu. Přeji Vám, aby Váš další článek byl více profesionální a vy si našla čas alespoň sesbírat si informace k vybranému tématu. S pozdravem Zdena - maminka dvojčat

Jé, jak mi mluvíte z duše. Mě nejvíc mrzí při mých 16ti měsíčních dvojčatech (vlastně 13ti měsíčních, narodili se o 3 měsíce dříve) ten handicap velikého kočáru. Chtělo by to více osvěty, aby stavěli už obchody tak, aby člověk prošel s kočárem. A výtahy by měli být standartně veliké pro dvojčecí kočár a to všude, i v obytných domech. Na to bych vydala zákon. A taky přednost u lékaře, nebo aby aspoň brali v čase objednání. O financích škoda mluvit, ztráta času ale bída to je. Ale jinak jsem moc ráda za dvojčata, i když jsem to nevydýchala asi první 4 měsíce, co jsem se to dozvěděla. Je to legrace a u mě pohoda. Stačí mi jen paní na uklid.