Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Téma Marianne

7 věcí, se kterými už na nikoho dojem neuděláte

Pod pojmem úspěch nebo úspěšný život jsme si dříve představovali hlavně velké domy, rychlá auta a tučná konta. V dnešní době, po finanční krizi a na vlně trendu minimalismu, se tato optika mění. Podle blogera Joshuy Beckera existuje minimálně sedm věcí, nad kterými bychom dříve vzdychali wow, ale dnes by nás měly nechávat chladnými.

Ivona Šouralová | 14. 06. 2016
Američan Joshua Becker se vydal na dráhu minimalismu v roce 2008, kdy si uvědomil, že nemá smysl honit se za hmotnými statky, ba co víc, lépe se jemu i jeho rodině bude žít, když toho budou vlastnit méně. Své čtenáře inspiruje na blogu Becoming Minimalist a napsal i knihu. Následující jeho článek jsme si dovolili přeložit, protože je pěknou inspirací nejen pro ty, co uvažují podobně jako Joshua, ale hlavně úlevou pro většinu z nás, co si občas na nějaké ty hezké věci a hmotné statky potrpí. Klid. Není třeba utrácet za všechno majland, dneska už s tím stejně nikoho neohromíte. 
 
1. Značky na oblečení
Způsob výroby oblečení je důležitý, stejně jako kvalita a střih. Ale význam loga na oblečení (ať už uvnitř nebo dokonce na viditelném místě), nikdy nepochopím. Lidé často platí spoustu peněz jen za to, aby vypadali jako chodící billboard. Na mě už ale nápisem na tričku, na peněžence nebo na hodinkách dojem neuděláte. Já oceňuju lidi, kteří se oblékají nadčasově a spíše se snaží zaujmout svým charakterem nebo vyrovnanou povahou.
 
2. Počet karátů na špercích
Jedna z nejdůležitějších kapitol v mé knize Only What Matters: The Life-Giving Benefits of Owning Less pojednává o příběhu Bryana a Nicole. Bryan a Nicole jsou svoji už pět let, ale stále ještě se musí uskromňovat, aby umořili dluh za svatební výdaje – přičemž většina z nich dlí na levém prsteníčku Nicole. Velikost kamene na prstenu se zájmem okomentuje pár lidí, nicméně naprostá většina si ho ani nevšimne.
 
3. Cena auta
Účel jakéhokoli auta je přesun z bodu A do bodu B. Funkčnost a spolehlivost jsou důležité, stejně jako pohodlí (obzvlášť pokud v autě trávíte hodně času). Ale koupě luxusního (nebo sportovního) auta má, zdá se, ještě jinou motivaci – jako by měly vysílat jasný signál o tom, že jejich majitel patří k úspěšným lidem. Co na tom, že tento signál většinou zachytí jen hrstka naprosto neznámých lidí, kteří si krátí čas při čekání na zelenou.
 
 
4. Počet metrů čtverečínch vašeho bydlení
Příbytky poskytují pocit bezpečí a životní stability. V průběhu let jsem vlastnil několik nemovitostí (vždy jen jednu v dané době) a moc dobře znám ten pocit hrdosti jaký jsem měl z toho, že dokážu zabezpečit rodinu. Ale před lety jsme se záměrně rozhodli přestěhovat do menšího a myslím, že nikdy nebudeme litovat. Kdykoli v autě míjím větší domy, pomyslím si, jak jsem rád, že my žijeme v menším.
 
5. Výše bankovního konta
Hlavním měřítkem úspěchu ve společnosti jsou peníze – ale nejsme tak zkažení, bylo tomu tak vždy a v různých společnostech. Jen si začínám říkát, jestli nepoužíváme trochu špatné měřítko. Co když výše bankovního konta není ten správný ukazatel úspěchu. Co kdyby hlavním měřítkem byl počet dobrých věcí, které jsme schopni provést ve svém životě a se svým životem?
 
6. Model mobilního telefonu
Onehdá jsem trávil čas s dětmi a jejich kamarády v místním parku. Nejčastější téma jejich konverzace byly nové technologie a jejich porovnávání: „Jaký máš iPhone?“ „Kolikátku máš iPad?“ a „Hádej, kdo k narozeninám dostal nový iPhone?“ Bylo alarmující slyšet děti, kterým ani nebylo deset let, kolik energie vkládají do porovnávání různé elektroniky. A čím víc jsem je chtěl usměrňovat, tím víc mi docházelo, že my dospělí nebýváme jiní. Jen to pokaždé není telefon, ale třeba rychlejší notebook nebo větší televize.
 
7. Fotky na sociálních sítích
Téměř každý postuje na sociálních sítích ty nejlichotivější momenty ze svého života – od nového oblečení přes návštěvu koncertu až po křídla letadel. Tyto snímky velmi pečlivě vybíráme a zpravidla zachycují jen opravdu ty nejzajímavější chvíle (zatímco ty všední, nudné a otravné si necháváme pro sebe). Co pak ale z toho, že kritizujeme Photoshop za nastavování nereálných ideálů, když současně upravujeme a retušujeme obrazy sebe samých na sociálních sítích?
 
Co kdybychom se méně snažili zapůsobit na druhé tím, co vlastníme nebo jak vypadáme, a začali je víc inspirovat tím, jak žijeme?