Víte, jak poznáte na pískovišti prvomatku od druhomatky, případně vícematky? Ta, která dudlík spadlý na zem běží opláchnout pod nejbližší fontánku, má jedno dítě. Ta, co ho olízne a vrátí nemluvněti do pusy, má dvě děti. Kdo dá dudlík olíznout psovi, je ostřílenou vícematkou. Zkuste se zařadit mezi ně, i když zatím máte jedináčka.

1. Nebojte se požádat o pomoc
První procházka s novým kočárkem je událost světového významu, ze-jména pokud se vám podařilo narvat do předtěhotenských džín. Ale zároveň narazíte na překážky, kterých jste si předtím nevšimla: zrádné schody, příliš úzké výtahy, hrozivé tramvaje či autobusy... Nestyďte se požádat kolemjdoucí o pomoc. Jen málokdy vám ji někdo nabídne sám od sebe – většinou totiž v takovou chvíli zprůhledníte a splynete s okolím. A stejně tak přímo a bez pocitu viny žádejte o pomoc manžela, rodiče, sourozence či kamarádky, kdykoli ucítíte, že vám docházejí síly. Zhroutit se jenom proto, že vám bylo žinantní někoho obtěžovat, přece nechcete.

2. Přijímejte rady pouze z jednoho zdroje
Už jste zjistila, kolik ochotných tetiček, sousedek a prodavaček se s vámi rádo podělí o své zaručené tipy, jak dítě krmit, oblékat, léčit, později i učit chodit? V knihkupectvích na-víc ještě číhají hromady odborné literatury, které dychtí vyplnit případné mezírky ve vašem rodičovském vzdělání. Neberte je příliš vážně – většinu z nich psaly bezdětné psycholožky dlící v tichu svých farem v Minnesotě. Nepodléhejte tedy panice a vyberte si jeden, opakujeme jeden, zdroj informací a rad, jímž se budete řídit. Nejlépe příčetnou kamarádku, matku více dětí, která domácnost i děti zvládá bez zbytečné hysterie, a navíc jsou její zkušenosti novějšího data než ty, co vám bez vyzvání předkládá tchyně.

3. Klidně své dítě opusťte
Ne, proboha, nemyslíme, že ho máte sbalit do uzlíčku a odložit na schody místní fary, ale že se od něj máte občas odloučit v zájmu jeho i svého duševního zdraví. Nabízí vám dědeček, že bude chodit odpoledne do parku s kočárkem? Výborně, alespoň můžete dospat probdělou noc. Máte kamarádku, která je schopná se o vašeho drobečka hodinku dvě postarat? Skvělé! Zajděte si do kina, na kosmetiku nebo je-nom na procházku po městě. Po malé zasloužené přestávce se vrátíte ke svému miláčkovi osvěžená, odpočatá a lépe naladěná, než když ho nedáte rok od porodu z ruky.

4. Nekrmte dítě podle tabulek
Jsou dny, kdy byste spořádala slona i s ohradou, zatímco jindy nemáte na nic chuť. Podobně je na tom i malé dítě. Je hloupost držet se jakýchkoli předpisů týkajících se toho, kdy a kolik toho má dítě sníst. Krmte ho tak, aby bylo spokojené, přiměřeně přibíralo a aby to časově vyhovovalo i vám. Vytvářejte postupně návyk na ,dospělý‘ jídelní režim snídaně–svačina–oběd–svačina–večeře, ať nemusíte následující rok trávit pohledem na hodinky.

5. Cestujte, co to dá
Jen co bude mimi transportu způsobilé a proti bacilům odolnější, te-dy po klasickém šestinedělí, jezděte spolu po všech čertech: s kočárkem na dlouhé výlety, autem na ještě delší. Koukat doma do stále stejných čtyř zdí je jistá cesta do blázince. Ani se nenadějete a rovnáte boty u dveří podle data výroby a tloušťky tkaniček. Najděte si nějakou spoluvýletnici, nejlépe též s kočárkem, a vydávejte se na průzkumy města nebo okolí vesnice.

6. Nevyskakujte při každém zakňourání
Tak tohle opravdu není jednoduché. Prvomaminky se vždycky moc soustředí na projevy svého dítěte a reagují na ně dřív, než je potřeba. Někdy je to dobře – pokud podle zesílených zvuků z postýlky poznáme, že se chystá Veliký Noční Řev a podaří se nám ho utišit ještě dřív, než začnou praskat okenní tabulky, pak jsme zasáhly v pravý čas. Ovšem nesmí se to přehánět. Nechte svého broučka projevovat se, aniž byste na jeho pokřikování okamžitě reagovala. Jinak si na sebe upletete nemilosrdný bič, protože vaše dítě bude přesvědčené, že na každou jeho akci musí následovat vaše reakce.

7. Pečujte i sama o sebe
Uvědomte si, že celý den a noc, celé týdny a měsíce pečujete o někoho jiného. Přeženete-li to, bude vaše miminko buclatý andělíček a vy vybledlá troska. Zachovejte si i jako novopečená maminka zdravou dávku sobectví. Když jsem šla rodit svou druhou dceru, hned navrch tašky do porodnice jsem si připravila řasenku, zdravíčko a lesk na rty. Nemáte zdání, jak obrovský rozdíl to byl, když jsem chodila návštěvám představovat svou novou chloubu a nevypadala přitom jako běženkyně z Dálného východu.

8. Nezanedbávejte své kamarádky
Pozor, abyste s čerstvě nabytou mateřskou hrdostí neodstrčila stranou své nejbližší kamarádky, které ještě děti nemají. Dávaly jste si doteď navzájem pochopení, humor i soucit, tak v tom pokračujte. Ony vám pomohou nestat se zbytečně brzy usedlou maminou, vy jim zase můžete ukázat, že mít děti neznamená konec světa a společenského života, jak se možná obávají.

9. Co tu dělá ten chlap?
To je váš manžel, vzpomínáte? Lehce se na to v tom fofru kolem prvorozeného zapomene. Dřív mě články a knihy o tom, jaký je každý tatínek odstrčený chudáček, upřímně nadzvedávaly; dnes už chápu, že je v nich kus pravdy. Vy a vaše dítě tvoříte kompaktní jednotku. Ač padáte pod tíhou nových povinností, vašemu muži se zdá, že si spokojeně vystačíte bez něj. Existuje řešení? Zapojit toho chlapa do péče o jeho dítě a občas si vzpomenout na to, že jste spolu kdysi měli i jiný poměr než spolurodičovský.

10. Přestaňte mluvit jen o dítěti
Když už si jako žena poslušná bodu číslo 3 zajistíte hlídání a vyrazíte s kámoškou do cukrárny, jak dlouho to trvá, než spustíte o svém miláčkovi? To je jedno, že většinou na-dáváte, jak špatně jí a spí a sedí. Vy totiž právě nulujete všechny dobré účinky, jež na vás má krátký ,opušťák‘, a nervujete se stejně, jako byste seděla doma. Bavte se o hudbě, o chlapech, o módě, třeba i o politice, jenom ne o dětech!

Tisk článku | Poslat článek