Modelku jsme vlastně ani nemuseli hledat. Třiatřicetiletá kosmetička Pavlína Klasnová z Klatov nám do redakce poslala dopis a sama se přihlásila. O abdominoplastice, plastické operaci břicha, toho totiž hodně četla a napadlo ji, že by právě tento estetický zákrok mohl být pro ni tím pravým.

Co to je abdominoplastika
Aby bylo hned na úvod jasné, nejde o žádný malý zákrok (ostatně to je dost patrné z fotografií), ale o poměrně rozsáhlou chirurgicko-estetickou operaci při celkové narkóze, během níž se napravuje povislá kůže na břiše a povolená břišní stěna.

To trápí hlavně ženy po porodu nebo po náhlých výkyvech váhy. Operace umí tyto problémy vyřešit, ovšem za cenu jizvy od jedné kyčelní kosti ke druhé.
Ta se dá ale zakrýt spodním prádlem.

V minulosti prováděli lékaři operace břicha v naprosté většině ze zdravotních důvodů, například kvůli riziku kýly. Z estetických důvodů nastal pořádný boom až koncem šedesátých let minulého století a obliba abdominoplastiky stále roste.

S vlastní kůží na trh
Pavlína je matka dvou dětí. „Obě těhotenství se dost ošklivě podepsala na mé postavě. Po prvním jsem přibrala skoro třicet kilo. Nechtěla jsem se s tím smířit, a tak jsem začala několikrát týdně cvičit a upravila si jídelníček. Podařilo se mi během roku a půl zhubnout 35 kilo. Při druhém těhotenství jsem opět hodně nabrala, ale povedlo se mi zhubnout na váhu nižší, než jsem měla před prvním dítětem. Byla bych spokojená, až na to břicho. Přestože stále pravidelně cvičím, zůstalo mi nehezky povolené. Nemůžu nosit upnutější oblečení a dobře se necítím ani v plavkách.“

U plastického chirurga
Na klinice v pražských Emauzích jsem pro Pavlínu nejprve domluvila konzultaci s plastickým chirurgem Dušanem Zárubou. Pan doktor (k její velké radosti) po vstupní prohlídce abdominoplastiku jednoznačně doporučil. A tak jsme domluvili rovnou termín operace. Obdivovala jsem Pavlínu, která se na ni skoro těšila! Já, rozený strašpytel, který se bojí i obyčejné injekce, jsem se naopak klepala hrůzou.

Před operací
Dostala jsem za úkol sehnat statečného fotografa, který by celou operaci nafotil a neomdlel u toho. Byl to oříšek. Nakonec ale přikývl Marek Kučera, který se mnou už několik zkrášlovacích zákroků absolvoval. V den D jsem byla dost nervózní. Pavlína vypadala klidně, i když se mi později svěřila, že si to málem na poslední chvíli rozmyslela.

Na sále
Operace se účastnilo celkem pět lidí. Doktor Záruba, dvě sestry, druhý lékař a anesteziolog. Když narkóza zabrala, vzal chirurg skalpel a rozřízl kůži od jedné kyčle ke druhé. Pak nadzvedl horní část kůže s tukovou vrstvou, oddělil ji od svalů a odřízl pupík. Jelikož Pavlína měla po porodech rozestoupené svaly břišní stěny, musel je sešít k sobě. Pohled to tedy moc hezký nebyl. Fotografovi se na čele objevily krůpěje potu. Pak lékař odřízl nadbytečnou kůži, tu zbylou přetáhl směrem dolů a udělal nový otvor pro pupík, který přišil ke kůži. Celý řez pak sešil. Vše trvalo hodinu a půl.

Po operaci
Pavlína měla v břiše dreny, aby mohla odtékat krev a tělní tekutiny. Kolem pasu dostala speciální bandáž – jakýsi korzet na suché zipy, aby kůže a svalová hmota k sobě lépe přilnuly a také aby břicho drželo tvar.

„Když jsem otevřela oči, rána moc nebolela, spíš jsem cítila silný tah okolo pupíku a trošku mě tlačila bandáž,“ vzpomíná Pavlína. „Sešité svalstvo mě ale bolelo při zakašlání nebo prudším pohybu. Na lůžku jsem byla v polosedu, s podloženými koleny a kotníky. Dostávala jsem injekce proti bolesti, takže se to dalo vydržet. Druhý den jsem kvůli možným pooperačním komplikacím začala brát antibiotika. Za tři dny mě manžel vezl domů. Po týdnu, kdy jsem měla naordinovaný klid na lůžku, mi vytáhli stehy. Po dvou týdnech jsem šla do práce.“ A co bylo na operaci nejhorší? „Tah v místě rány byl tak velký, že jsem skoro týden musela chodit jen v předklonu,“ směje se dnes Pavlína. „Nejvíc to odnesla moje záda.“

Po třech měsících
Na konečné dílo jsem byla opravdu zvědavá. Po čtvrt roce na mě v recepci čekala rozzářená mladá žena, spokojená sama se sebou. Vypadala prostě báječně, zářila spokojeností. Svěřila se mi: „Abdominoplastika mi hodně pomohla, nerozmýšlela bych se ani chvilku a šla bych do toho zase. Operace mi zvedla sebevědomí, cítím se mladší a hezčí.“ Chtěla jsem bříško samozřejmě vidět. Opravdu, je ploché jako u sedmnáctileté slečny! Všechno by bylo na jedničku, ale když si Pavlína stáhla okraje kalhotek, objevila se dlouhá, stále ještě poměrně dost viditelná jizva. Čekala jsem ji menší a méně nápadnou. „Vám ta jizva nevadí?“ zeptala jsem se. „Nevadí. Pod spodním prádlem není vidět a bez něj se nikde neukazuju. Musím ji ještě pravidelně masírovat, aby zbledla. Postupně je světlejší, ale je pravda, že tam už zůstane napořád. Pro mne je ale rozhodující, že mi zmizelo břicho a jako příjemný bonus také strije.“

Jít, či nejít?
Nevím, jestli bych do toho šla. Ale – kdoví? Zatím nemám děti a nestydím se svlékat do plavek… Každopádně je mi jasné, že abdominoplastika není žádná malá operace. Ten, kdo se rozhodne ji podstoupit, by měl zvážit všechna pro i proti. Zda mít ploché bříško s doživotní jizvou, nebo zůstat u faldíků bez jizvy.

Kolik to stojí
Jelikož se jedná o poměrně složitý chirugicko-plastický výkon, za abdominoplastiku zaplatíte od 25 000 Kč výše, záleží na jejím rozsahu. Konečná cena, kterou vám lékař určí, však obsahuje kompletní služby: celkovou operaci včetně anestezie, hospitalizaci na klinice plus pooperační servis. První, vstupní konzultaci před operací si také platíte, stojí 300 Kč.


Kde jsme testovali?
Ústav estetické medicíny, Vyšehradská 49, Praha 2
Emauzy, tel. 224 918 168 nebo 221 964 322, fax 224 921 169, e-mail: emauzy@uem.cz, www.uem.cz

Tisk článku | Poslat článek