Ve velké nemocnici
„Nepředstavovala jsem si žádné růžové zámky,“ říká Jasněna Matoušková, manažerka inzerce na mateřské dovolené.

Poprvé rodila v Mělníku a zažila tu skvělou lékařskou předporodní i porodní péči. Zklamaly ji až slibované nadstandardní služby. Při druhém těhotenství hledala spolehlivého gynekologa a na doporučení se vydala do Motola za doktorkou Uhrovou.

„Ačkoli mě představa motolské nemocnice děsila, protože je to kolos, paní doktorka na mě zapůsobila jako profesionál. Měla jsem k ní od začátku důvěru, která se díky vzájemné komunikaci rozvíjela po celou dobu těhotenství. Pro mě byla absolutní prioritou bezpečnost dítěte a odborná péče – neonatologie včetně novorozenecké JIP, JIP pro dospělé a možnost dárcovství pupečníkové krve. Nepříjemný byl jen nedostatek soukromí na sále a kontroly a ultrazvuková vyšetření během těhotenství, které kvůli nesystematičnosti v objednávání znamenaly dlouhé hodiny prosezené v čekárně.“ Doktorka Uhrová při příjmu k porodu nebyla, ale zastoupila ji doktorka Burgetová. Působila na ni vlídně a profesionálně, stejně jako porodní asistentka, která se jí věnovala během přípravy a první doby porodní. „Kontrolovala mě, nabídla mi balon a sprchu. Pokud jde o polohu při porodu, nebylo na výběr, ale s pozicí na koze jsem počítala, protože je pro lékaře nejpřehlednější. Všichni, kdo stáli okolo, mě povzbuzovali. Hodně jsem spolupracovala a snažila jsem se. Věděla jsem, že je to můj druhý a poslední porod. Chtěla jsem ho prožít i s bolestí, která k němu podle mě přirozeně patří.“

Doma
Fyzioterapeutka Zuzana Kozáková tvrdí: „Neřeším dopředu problém, který nemám.“

První dítě porodila v roce 2001 ve Vrchlabí. Její muž tehdy procházel regresivní terapií (návraty do minulých životů) a způsob, jakým se narodí jejich dítě, považoval za velmi důležitý. Když Zuzana čekala druhé, už se jim cestovat nechtělo, ale žádná z pražských porodnic nenabízela takové možnosti výběru způsobu porodu jako Vrchlabí.

„Protože jsme s mužem uvažovali o porodu doma, chodili jsme do poradny i do předporodního kurzu k Ivaně Königsmarkové. Neviděla jsem v našem rozhodnutí žádné nebezpečí. Domov je intimní prostor, kde se cítíme dobře, v klidu a sami sebou, a to je podle mě pro porod důležité. Naopak prostor nemocnice mi připadá velice stresující, asi bych se tam těžko dohadovala. Nechtěla jsem klystýr, holení, rutinní nástřih, ani klasickou porodní polohu.“

Druhý porod probíhal rychle a bez komplikací. Ve dvě ráno Zuzanu probudily kontrakce a v půl čtvrté volali porodní asistentku, s níž byli domluvení, že v případě potřeby pojedou do nemocnice na Bulovku. Ivana dorazila půl hodiny po telefonátu a přivezla s sebou porodní stoličku: „Rychle jsem se na ni přemístila. A Johanka se narodila v půl šesté.“ Na otázku, jestli se Zuzana nebála nepředvídaných problémů, odpovídá: „Nebála, ale myslím, že porod doma určitě není vhodný pro každého.“


Ve Vrchlabí do vody
Učitelka mateřské školy (nyní na mateřské dovolené) Petra Vicanyová říká: „Nejdůležitější pro mě byla důvěra a soukromí.“

Petra chtěla původně svého prvorozeného syna Kryštofa porodit na Bulovce v Centru aktivního porodu, ale nešlo to, údajně kvůli slabším ozvům při kontrakci. Protože se lékařům zdálo tempo porodu pomalé, píchli Petře oxytocin. „Po injekci jsem najednou měla dojem, že se porod začíná odehrávat překotně, divoce. Cítila jsem strašné bolesti. Muž tam byl naštěstí se mnou, takže jsem se mohla soustředit výhradně na porod a nemusela jsem komunikovat s personálem. Jakmile totiž vkročím do nemocničního prostředí, naskočí mi stresík.“

Podruhé se proto rozhodla pro porodnici ve Vrchlabí. „Chtěla jsem se vyhnout rutinnímu zacházení. Porod chápu jako intimní záležitost, nejdůležitější je pro mě důvěra a soukromí. Čtrnáct dní před porodem jsme trávili na chalupě, která je od nemocnice tři čtvrtě hodiny cesty. Čtyři dny před termínem mi v noci praskla voda. Při příjmu mě paní doktorka vyšetřila a řekla, že je to poprvé a naposledy. Teprve když jsem si lehla, začaly pravidelné kontrakce. Většinu času jsem pak trávila na čtyřech. Byli jsme spolu s mužem sami v pokoji, tak jednou za hodinu přišla porodní asistentka poslechnout ozvy. K ránu jsem zpanikařila. Cítila jsem se vyčerpaná a nevyspalá. Vlezla jsem do teplé vody a ucítila neskutečnou úlevu. Všichni kolem mě se chovali tiše, nerušili mě. Potom mi paní doktorka řekla, že už vidí hlavičku. Napřela jsem síly a porodila jsem Bohdánka do vody.“

Syna dostala Petra hned po porodu na břicho a s přestřižením pupeční šňůry nikdo nespěchal. „Mohli jsme být všichni tři spolu v porodním pokoji až do večera. Všechna moje zbožná přání byla ve Vrchlabí normální.“


V Neratovicích s vlastní porodní asistentkou
Designérka Bára Fišerová tvrdí: „Byli jsme rádi, že jsme měli svoji vlastní porodní asistentku.“

Ppřed jedenácti lety u Apolináře se jí nikdo na nic neptal, musela se podřídit. Když znovu otěhotněla, zajímala se o porod předem:
„Navštívila jsem Aperio, kde mi nabídli několik možností těhotenského cvičení. V A-centru jsem se pak potkala s Ivanou Königsmarkovou. Společně s ní a s mužem jsme pak sestavili seznam mých porodních přání. Rozhodli jsme se pro nedalekou domáckou porodnici v Nera­tovicích. Jeli jsme se tam podívat a přijali nás přátelsky. Na oddělení jsme si všimli nástěnky, která by sa dala stručně nazvat Óda na Věru Novákovou. Ukázalo se, že je to tamní porodní asistentka. Ta od začátku fungovala jako styčný důstojník mezi námi a lékaři. Ráno mi praskla voda, ale neměla jsem kontrakce. Přesto jsme jeli do porodnice. Kolem poledne se stahy rozběhly a personál nás ubytoval. Dostali jsme dvoulůžkový pokoj, nabídli nám všechny možnosti od vany až po epidurál. Vlezla jsem si do vany a ulevilo se mi,“ vzpomíná Bára. V sedm večer nastoupila Věra do služby.

„Potřebovala jsem, aby mi říkala, co mám dělat. Pomohla mi najít optimální polohu, radila mi, kdy tlačit. Nakonec jsem během půl hodiny porodila v poloze na čtyřech. Po porodu mi dala malého na břicho a nechala nás s tatínkem a Johánkem čtvrt hodiny o samotě. Okamžitě jsem malého přiložila a nakojila ho.“


Pozitivně se vylaďte!
Magdalena Mikulandová, soukromá porodní asistentka a majitelka Studia pro ženy:
Získejte informace v nějakém kvalifikovaném kurzu od lidí, kteří se přípravou žen k porodu profesionálně zabývají. Je důležité, abyste se po celou dobu těhotenství cítila dobře a nepodléhala názorům, že těhotenství je nemoc. Pokud chodíte do práce a vyhovuje vám to, choďte dál. Máte-li naplánovanou cestu a jste v pořádku, jeďte. Chovejte se přirozeně a pozitivně.Těhotenství je radost a naprostá většina žen je schopna porodit zdravé miminko bez problémů.

Tisk článku | Poslat článek