Dejme se do jídla čili itadakimas

Japonské restaurace patří na celém svě- ­tě k nejvyhledávanějším, ale také nejdražším kulinářským zážitkům. Syrová čerstvá ryba něco stojí, i když třeba v New Yorku si můžete dát oběd v japonském bufetu za pár dolarů – na stojáka dostanete několik kousků sushi v plastové ­hygienické krabičce se sójovkou a dalšími nezbytnými ingrediencemi v liliputích ’igelitsáčcích‘. Je to dobré, čerstvé, rychlé, levné  a pozor – velmi zdravé! Minimum tuků, rýže, ryba, zelenina, sója. Pro žaludek Evropana a zvláště Čecha pohlazení.

V Praze je nyní podle publikace Gurmán – Výběr pražských a českomoravských re­staurantů asi sedm japonských restaurantů. Chcete-li diskrétní místo téměř s kavárenským nátiskem, kde vám naservírují perfektní pokrmy podávané v dřevěných krabičkách, doporučuji Miyabi. Japonci žijící v Čechách si zase pochvalují podnik Tamura možná i proto, že stejnojmenný pan šéfkuchař vlastní unikátní císařské oprávnění na přípravu jedovaté ryby fuga. Člověk ovšem nikdy neví… Venkovní zahrádkou se pyšní mondénní Barock, kde je k mání i thajská kuchyně. The Sushi Bar se může pochlubit skvělým minimalistickým interiérem i vynikající kvalitou pokrmů, oblibou mezi všemi, co chtějí být ’in‘, a navíc přímými dodávkami ze sousední prodejny čerstvých ryb, kterou můžete kontrolovat prosklenou zdí.

Naprostým hitem sezony je ’horký stůl‘ Teppanyaki v hotelu Jalta. Dáte si pivo Sapporo nebo saké a přímo před vašima očima se připravují pokrmy z prvotřídních surovin: ryb, darů moře, kuřecího masa a hovězí svíčkové v kombinaci s čerstvou zeleninou. Díky vysoké teplotě a minimu použitého oleje si maso uchová jak všechny šťávy a vůně, tak i nutriční hodnotu.

Mimo Prahu toho příliš nenajdete, ale populární japanista a spisovatel Martin Vačkář chválí Izinkan poblíž Slapské přehrady v Měchenicích. Jezdí sem často se svými japonskými přáteli, kteří prý bez své kuchyně vydrží maximálně týden a pak už zase berou hůlky do rukou.

Japonská kuchyně je úžasným zážitkem nejen kvůli jídlu, ale i pro své vyhraněné estetické pojetí, kulturu a filozofii stolování. Nic se zde neděje náhodou, všechny detaily mají své tisícileté logické zákonitosti. Například zelený čaj, nezbytná součást japonských pokrmů, který se ve většině restaurací podává k jídlu bezplatně, obsahuje hořké látky zabíjející choroboplodné bakterie, a dezinfikuje tak ústa i potravu. Stejně tak nezbytný křen wasabi, stavební kámen kuchyně, je pěstován ve speciálním klimatu a zavlažován čistou vodou. Kromě toho, že je chuťově úžasný, potlačuje jakékoli jedovaté látky v potravě, jejíž  součástí bývá syrové rybí maso. A už jsme u toho: bezesporu nejznámějším japonským jídlem na celém světě je sushi. Malá rýžová rolka se zeleninou, mořskou řasou, syrovou rybou (sashimi), křenem, zázvorem a sójou.

Jak se jí?
1. Otřete si ruce horkým ručníkem, který vám přinesou. 2. Smíchejte v malé misce ­sójovou omáčku se zeleným křenem wasabi.
3. Hůlkami (může se i rukou) uchopte su­shi-nigiri (rýži s kouskem syrové ryby), jedním koncem namočte v sójové omáčce (raději ingredienci než rýži) a ukousněte půlku. 4. Před dalším kousnutím zase lehce ponořte do sójové omáčky.
5. Budete-li jíst su-shi-maki (rýži zabalenou v mořské řase s různými pochutinami uvnitř), můžete dát do úst celý kousek najednou; rozpadne se hned, jak do něj kousnete.

A nyní – co raději nedělat:
1. Nenalévejte si do malé misky mnoho sójové omáčky. ­
2. Nenamáčejte sushi do omáčky příliš, jinak se vám rýže rozpadne a nenajíte se. ­
3. Jezte mezi jednotlivými druhy sushi lupínky nakládaného zázvoru – vyčistí vám příjemně ústa a umocní vůně.
4. Nemávejte kolem sebe hůlkami, je to neslušné.

Tak dobrou chuť.