Reklama

Hypochondři: blázni, nebo chudáci? Nemocní lidé!

Kamarádčin manžel je hypochondr. Každou bolest komentuje slovy: Pomoc, určitě umřu. Zatím žije a kypí zdravím. Hypochondrie je totiž nemoc zdravých lidí, kteří se ‚jen‘ přehnaně zabývají vlastním zdravím a jsou přesvědčeni o vážném onemocnění, které však nemá reálný podklad. Pro blízké osoby nesnesitelné soužití. Dá se jim pomoct?
Napsal Ivana Ašenbrenerová Vydáno 12. srpen 2014
Hypochondři: blázni, nebo chudáci? Nemocní lidé!


Nepoužívejte slovo hypochondr jako nadávku, hypochondři jsou spíše chudáci, kteří neumějí bojovat se svou nemocí. Protože hypochondr je skutečně nemocný člověk. Tedy asi ne tak, jak si myslí on sám (žádná rakovina, cukrovka, šedý zákal, hemoroidy či migréna), nýbrž psychickou poruchou. A tahle choroba není neobvyklá, mají ji i slavné osobnosti, například Woody Allen je proslavený nejen svými filmy, ale i svou hypochondrií. Mít za partnera hypochondra není žádný med, říká to i čtyřicetiletá Zuzana z Prahy. S hypochondrem žije už patnáct let a nejednou si říkala, že to raději sama než s tímhle stvořením. Nakonec mu dala nůž na krk a on si zašel k psychiatrovi, který mu hypochondrii diagnostikoval, a začala léčba. „Psychoterapeutický přístup zabral, ale bylo to nekonečné,“ říká dnes Zuzka.

Simulanti, nebo opravdu nemocní lidé?

Hypochondři si na rozdíl od simulantů skutečně myslí, že jsou nemocní a že umírají. Simulanti jen předstírají s jasným cílem něco získat. Hypochondři velmi často pociťují úzkost a trpí depresí – není se čemu divit, základním rysem nemoci je strach z toho, že trpí závažnou chorobou. Bohužel, léčbu hypochondrie sami nezvládnete, k tomu potřebujete psychologa i psychiatra. Ovšem šanci máte – nebo váš partner. Podle psychiatričky Martiny Borůvkové může nemoc propuknout kdykoli, ovšem obvykle začíná mezi 20.–30. rokem života. Na vzniku se podílí řada faktorů, například úzkostně nastavená matka, která své obavy přenáší na dítě. Může se projevovat různými příznaky v různých oblastech těla – v podstatě se dá říct od hlavy až k patě, a to bolestí hlavy, poruchami vidění, hučením v uších či bolestí na hrudi. Nemocný si pak tyto příznaky spojuje s vážnými chorobami, jako jsou různé druhy rakoviny či nádory na mozku.

article-0-1870C3F100000578-315_634x635

Jak léčit hypochondra?

Nejste si jistí, zda vy nebo váš blízký trpíte touto poruchou? Poradíme vám: pokud se dlouhodobě zabýváte svým zdravotním stavem a máte podezření, že trpíte nějakou konkrétní nemocí, i když to lékaři kategoricky vyloučili, asi hypochondr jste. V takovém případě je zapotřebí začít s léčbou. Používají se různé metody – prvky podpůrné, racionální, edukativní a abreaktivní psychoterapie. Nejčastěji se pak používá behaviorální terapie. Určitě je dobré, aby léčbu prováděl lékař, a vhodné také je, abyste se vyhnuli opakovaným laboratorním vyšetřením či hospitalizacím (typu: kdepak, já tomu nevěřím, že jsem zdravý, vyžaduji ještě kontrolní vyšetření!) či podávání léků. Cílem je jediné a hlavní: aby se pacient naučil zvládat své obavy a nevyžadoval opakované ujišťování odborníků o tom, že je nemocný (zdravý). Má-li pacient i deprese, používají se i antidepresiva. Onemocnění má ale chronický a kolísavý průběh, často se zhoršuje při stresu a při zátěži. A někdy je to opravdu docela ‚nářez‘, to když pacient kvůli svým symptomům ovládá a manipuluje celou rodinou a okolím.

Další články

Reklama