Reklama

Jako medvědi

Člověk prospí za život okolo 210 tisíc hodin. Je to hodně, nebo málo? Je to především průměr… Pokud jste odpočatí, zdraví a veselí, spíte akorát. Jestli býváte rozladění, unavení, necíte se zrovna radostně, zkrátka jste nemastní neslaní, pak nejspíš málo, nebo naopak moc, protože oba extrémy škodí.
Napsala Klára Mandausová Vydáno 17. září 2014
Jako medvědi

Lékař Josef Jonáš, jeden z nejznámějších tuzemských badatelů v oblasti přírodní medicíny a průkopník alternativního léčení, mi před časem řekl větu, na kterou nemůžu zapomenout. Nebudu citovat už úplně přesně, ale zněla asi v tomhle duchu: člověk by měl poslouchat své tělo a taky respektovat přírodu. Když všechno zpomaluje a připravuje se k zimnímu spánku, my bychom měli taky. Nemyslel tím, že bychom zazimovali jako medvědi, přecpali se, usnuli a probudili se až ve chvíli, kdy roztaje sníh. Ale dopřát si delší spaní a víc lenošení není v tomhle vůbec trestné, naopak svému tělu velmi prospějeme. V minulosti, v době, kdy nebyla auta, vyhřáté kanceláře a internet, lidé v zimě prostě přirozeně odpočívali. Takoví zemědělci spali třeba dvanáct hodin denně. Byli po jaru a létu hodně vyčerpaní, takže nabírali síly a navíc – co jiného by asi měli dělat. Tedy kromě toho, že se občas sešli v hospodě nebo u někoho doma, a samozřejmě sexu, po kterém se mimochodem moc dobře usíná. Moderní člověk zblblý dobou, jejími vymoženostmi a představou, že musí být pořád akční, spí často v zimě stejně málo jako po zbytek roku. Jenže informace, které si v genech neseme od našich předků, neošálíme. Taháme za sebou nohy ruce, jíme prášky na bolest hlavy a zad, objednáváme drahé wellness pobyty v domnění, že tam načerpáme síly a ono houby s octem, býváme zvadlí pořád. A přitom to chce občas jen trochu přemýšlet a s pokorou se obrátit k odkazu minulých generací. Zkrátka měli už něco odžito. Takže dobrou noc a až se probudíte, zkuste si třeba přečíst v listopadové Marianne, jak moc nám škodí (nebo neškodí) přemíra akce a konání. 

Další články

Reklama