Reklama

Vitamin D: proč ho potřebujeme a kde ho najdeme

Vzpomínám, co mi vždycky říkala moje babička. Děvenko, choď často ven, abys byla zdravá, protože nejlepší doktor je slunce a čerstvý vzduch. Asi na tom něco bude, protože i dnes vědci přicházejí s názorem, že sluneční záření v našem těle spouští tvorbu vitaminu D, který je nezbytný nejen pro naše kosti, ale i pro naši imunitu a duševní zdraví.
Napsal Ivana Ašenbrenerová Vydáno 27. březen 2014
Vitamin D: proč ho potřebujeme a kde ho najdeme


Bohužel to s námi a vitaminem D nevypadá moc dobře, a to zejména v zemích, kde je slunečního svitu méně. Navíc k nám hlasitě promlouvají dermatologové a varují nás před hrozbou rakoviny kůže, ke které dochází vlivem přímého slunečního záření. Ovšem abychom si vytvářeli vitamin D, nepotřebujeme ležet celý den na slunci a opékat se na něm jako slanina. Jak říká například dermatoložka MUDr. Karolína Kykalová z kliniky Esthesia, postačí nám deset až patnáct minut na slunci aspoň 3× týdně bez opalovacího krému, abychom načerpali ‚déčkové‘ zásoby, které nám pak postačí na celou zimu. To se týká osob, které spadají do fototypu II, a to na ¼ povrchu těla v běžných středoevropských klimatických podmínákch, u fototypů III raději jen 3–8 minut. Pokud tedy vyrazíme třeba jen na desetiminutovou procházku do obchodu, nenamazaný obličej a ruce
určitě naše zdraví neohrozí. Možná nám naskočí pár pih na nose, ale to přece nevadí.

Kolik déčka vlastně potřebujeme?

Déčko je mimořádně důležité ve všech etapách života a potřebujeme jej v mnohem vyšších dávkách, než jak se běžně uvádí. Podle statistiky má například více než polovina Britů v zimním a jarním období hladinu vitaminu D pod kritickou úrovní, která je nezbytná pro zdravé fungování kostí. Obecné doporučení příjmu tohoto vitaminu je 10 ng/ml, která ale není dostačující. To tvrdí například dr. Aidan Goggins, irský lékárník s magisterským vzděláním v oboru nutriční medicíny. Potřebovali bychom prý minimálně 30 ng/ml, abychom se vyvarovali všech možných komplikací.

Málo vitaminu D = spousta nemocí

Nízká hladina vitaminu D se spojuje s rizikem vzniku celé řady nemocí, jako je cukrovka, rakovina, kardiovaskulární choroby, roztroušená skleróza, revmatická artritida, deprese a poruchy imunity. A údajně je to lék na dlouhověkost. Studie na několika tisících lidí starších 73 let jasně prokázala, že ti, kteří měli nízkou hladinu vitaminu D, měli o 83 % větší riziko úmrtí. Všechno prý začalo pozorováním už ve 30. letech minulého tisíciletí, kdy se zjistilo, že vojáci amerického námořnictva, kteří byli vystaveni intenzivnímu slunečnímu záření, měli míru úmrtnosti na rakovinu (s výjimkou karcionomu kůže) o 60 % nižší než u civilní populace. Od té doby vědci mnohokrát potvrdili, že lidé žijící ve vyšší zeměpisné šířce (a tedy méně vystavení slunečnímu svitu) mají zvýšené riziko takových typů rakoviny, jako je karcinom tlustého střeva, prsu, prostaty a několika dalších.

Ženy a nedostatek ‚déčka‘

Naši předkové s nedostatkem vitaminu D takové problémy neměli, a není divu. Většinu času trávili venku, a v plavkách tedy rozhodně nechodili. Odhalenou měli obvykle jen tvář a ruce. Přitom se v jejich těle nenahromadilo toxické množství, a to proto, že slunce vitamin D nejen vytváří, ale také rozkládá, čímž se udržuje zdravá rovnováha. Jakmile se tedy namažeme opalovacím krémem, zejména pak tím s vyšším faktorem, sluníčko nemá šanci se k nám přes kůži dostat, a vytvořit tak v našem těle potřebné množství tohoto vitaminu. Proto pak musíme tělu dodávat ‚déčko‘ v potravinových doplňcích atd. A my ženy to máme s hladinou vitaminu D ještě horší – čím jsme starší, tím naše pokožka produkuje méně vitaminu D (až o ¼!) než v době našeho mládí. Zajímavé také je, že čím více pigmentu pokožka má, tím pomaleji a komplikovaněji se vitamin D vytváří. A zajímavé také je to, že vitamin D není v UV záření. „UV záření se jen podílí na jeho přeměně v kůži. A že by naše pokožka déčko potřebovala nějak nutně? Kůže jako taková ho nepotřebuje, je pouze jakousi mezistanicí látkové výměny,“ říká dr. Kykalová. Pokožka je místem přeměny prekurzorů (méně aktivních předchůdců D2 a D3) v účinný vitamin D, který se pak ‚dodělává‘ v játrech a ledvinách.

Další články

Reklama