Ve znamení bio

Hned pro začátek se naučme rozlišovat: uvidíme-li slůvko ‚bio‘ třeba v názvu jogurtu, ještě to neznamená, že jde o biopotravinu. Výrobce tím patrně spíš hlásá do světa, že jogurt obsahuje živou kulturu. Skutečné biopotraviny (v cizině většinou označované za ‚organické‘) musí nést značku zelenobílé ‚biozebry‘, která zaručuje, že je farmáři vyprodukovali bez umělých hnojiv, pesticidů či genetických modifikací. Zvířata se nepřikrmují antibiotiky, růstovými hormony, kostní moučkou a podobnými nepřirozenými doplňky stravy, jejich chovy jsou blízké tradičním, takže se o nich dá tvrdit, že jsou šťastná. Ekologické farmaření je přísně kontrolováno, a protože nepoužívá takzvanou chemii, má příznivý vliv na krajinu i na stav životního prostředí.

Hlavní důvod, proč si lidé i přes vyšší cenu biopotraviny kupují, je samozřejmě zdravotní. Jak říká Miroslav Šuta ze Společnosti pro trvale udržitelný život, lékař specializující se na toxikologii: „Biopotraviny prokazatelně obsahují nesrovnatelně méně zbytků pesticidů než potraviny z konvenčního zemědělství. Nedávná americká studie prokázala už po několika týdnech významný pokles množství sledovaných pesticidů v těle dětí, které začaly konzumovat bioovoce a biozeleninu.“ Právě u konvenčně pěstovaného ovoce a zeleniny (spíš než u obilnin) dochází poměrně často k překročení limitů pro jednotlivé pesticidy. Další problém představuje to, že v mnoha potravinách je obsaženo deset i více pesticidů. I když každý z nich splňuje limit, nevíme prakticky nic o tom, co nám v těle udělá jejich směs. Proto je jistě správné, že v některých evropských státech, například v Itálii nebo Rakousku, děti v mateřských školkách dostávají výhradně potraviny v biokvalitě.

Výhody biopotravin
Je pravda, že biojablko nevypadá tak vábně jako jablko konvenčně vypěstované, protože není uměle vyhnané do velikosti. Živiny v něm jsou ale o to koncentrovanější, a totéž můžeme říci o charakteristické jablečné chuti. Lékařka Kateřina Cajthamlová, odbornice na výživu, upozorňuje: „Biopotraviny obsahují podstatně méně alergenů, jsou mnohem víc sledované, takže se na nich neobjevují třeba plísně, a například při výrobě chleba se používají tradiční technologie, takže biochléb tolik nezatěžuje trávicí ústrojí.“

Lidé se často obávají látek přidávaných do průmyslově zpracovávaných potravin, známých jako ‚éčka‘. Miroslav Šuta to komentuje: „Všechna éčka jsou důkladně testována a v používaných koncentracích by měla splňovat oficiální limity. Problém je podobný jako u pesticidů – není jasné, jak může na zdraví působit jejich směs. Zvláště lidem se zdravotními problémy, například s jaterními či ledvinovými onemocněními nebo s poruchami imunity, těhotným ženám a malým dětem bych doporučil upřednostňovat čerstvé výrobky obsahující co nejméně konzervačních látek, umělých sladidel a dalších aditiv.“

Jídlo versus ovzduší
Co když budeme jíst samé biopotraviny, a přitom budeme bydlet v blízkosti frekventované ulice nebo v jinak znečištěném prostředí? Má potom snaha o zdravou výživu vůbec smysl? Podle lékařů ano, protože našemu organismu odpadne alespoň jeden typ zátěže – z jídla. Na druhé straně kvalitu vzduchu nesmíme podceňovat. Miroslav Šuta vysvětluje: „Lékaři se shodují, že z vlivů životního prostředí u nás nejhůře působí znečištění ovzduší, hlavně jemným prachem, který vypouštějí především dieselové motory osobních i nákladních automobilů, průmysl jako teplárny, elektrárny, železárny a podobně, ale i komíny domků, které spalují nekvalitní uhlí nebo dokonce odpadky z domácností.“

Evropa konzumuje bio
Trend vzrůstající obliby biopotravin se projevuje ve všech průmyslově vyspělých státech světa. V USA a západní Evropě roste prodej biopotravin každoročně o dvacet i více procent, u nás dokonce ještě rychleji, o třicet i čtyřicet procent. Podíl celkové produkce potravin je ale u nás stále mnohem nižší: zatímco v EU tvoří biopotraviny 2–3 % celkové spotřeby potravin, u nás jen 0,35 %. Jeden Čech utratí za biopotraviny průměrně 74 Kč, Západoevropan přes 2000 Kč ročně. Konzumaci biopotravin velice prospělo, když je začaly nabízet i hypermarkety, tam se jich totiž v Čechách prodá drtivá většina (67 %).

Ideální by bylo, kdyby se co nejvíce bio­potravin zkonzumovalo v blízkosti místa, kde vznikly, doprava na delší vzdálenosti totiž znamená vyšší spotřebu paliv a větší znečištění ovzduší. Mezi bioprodukty nabízenými v Čechách je však stále poměrně hodně takových, které pocházejí z ciziny. Čím víc biopotravin se ale bude konzumovat, tím bude produkce našich biofarmářů větší a pestřejší.

Ekologické trendy dorazily do Čech
Brněnská profesorka sociologie Hana Librová, působící na katedře environmentálních studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, vydala v roce 1994 knihu Pestří a zelení, která je mezi fanoušky ekologie kultovní. Zkoumala v ní na příkladech konkrétních rodin životní styl spjatý s návratem na venkov, k tradicím, k programové neboli dobrovolné skromnosti. V roce 2003 vydala navazující knihu Vlažní a váhaví. V té vyjádřila názor, že lidé jsou příliš pohodlní, než aby se pídili po ekologicky vypěstované zelenině. Dnes už si to nemyslí. Zájmu o biopotraviny totiž prospělo, že je nabízejí i ‚normální‘ obchody, a tak je máte přímo pod nosem.

Bude u nás trend kupování biopotravin sílit? „Pokud výrazně neklesne kupní síla, pak ano,“ předvídá Hana Librová. „Pokud vím, je to trend typický pro ekonomicky silné země. Ale dá se předpokládat, že se u příslušníků bohatých špiček zabydlí i v zemích rozvojových, s tím, jak přejímají životní styl Západu.“

Když Hana Librová porovnává situaci u nás a na Západě, lituje, že motivace k nakupování biopotravin a dalších biovýrobků (kosmetika, úklidové prostředky) je převážně zdravotní. V cizině se klade mnohem větší důraz na širší dopady tohoto chování. „Výrobci, respektive jejich marketing, opomíjejí etickou i ekologickou stránku věci,“ vysvětluje příčinu. „Přitom myslím, že například apel na ‚vejce od šťastných slepic‘, tak, jak se inzeruje všude na Západě, by mohl zabrat i u nás.“

Znovuobjevené samozásobitelství
V mnoha domácnostech západní Evropy se šíří trend nového samozásobitelství. Například Angličané objevují, že mohou na zahrádce chovat slepice nebo si sami zavařovat ovoce. Silný je tento trend ve Francii, známé tradičně jako kulinářská velmoc. Hana Librová uvádí, že už v polovině 90. let pěstovaly dvě třetiny francouzských domácností, které měly zahradu, vlastní zeleninu a ovoce, 23 % zeleniny a ovoce, které se celkem ve Francii spotřebovalo, bylo vypěstováno na rodinných pozemcích. Z tohoto pohledu nejsou naše zahrádkářské kolonie žádná ostuda, naopak se přiřazují k nejnovějšímu trendu, i když to jejich majitelé asi netuší.

Proč omezit konzumaci masa
Hranice mezi pojmy biopotraviny, zdravá výživa a vegetariánství mnoha lidem stále ještě splývají. Přitom v kvalitě bio dostanete různé druhy masa i uzenin, jež některá hnutí za zdravou výživu částečně nebo úplně odmítají. A naopak v prodejnách řetězců Country Life nebo Albio si můžete koupit potraviny, které nejsou bio, ale jsou přesto zdravé (jako pohanku, tofu, seitan a podobně).

Hana Librová upozorňuje, že když nebudeme jíst maso nebo si ho dáme jen občas, budeme tím významně šetřit přírodní zdroje naší planety. Rostlinná potrava totiž zatěžuje životní prostředí několikanásobně méně než masitá strava, jejíž energie je neefektivně přepasírovaná přes těla zvířat. Na ploše dvou hektarů se uživí jeden člověk konzumující maso, 14 vegetariánů či 50 veganů (kteří nekonzumují ani mléčné výrobky).

Miluše Kubíčková, zakladatelka sdružení Zdravý životní styl, potvrzuje, že co je bio, nemusí vůbec ještě být zdravé, například takový biouherák nebo kravské mléko.
To makrobiotici striktně odmítají, protože zahleňuje a podporuje různé choroby.

Nová životní filozofie
Před několika lety vyšla v USA kniha Davida Brookse nazvaná Bobos a od té doby se ‚bobos‘ stali pojmem. Jde o příslušníky zvláštní skupiny severoamerické elity, jejichž životní styl autor líčí s ironickou nadsázkou. Vypráví, že k nim patří i „lékaři, kteří jezdí na exkurze po vinicích, právníci, kteří píší romány, vysokoškolští profesoři, kteří propadli zahradničení, nezvykle sečtělí podnikatelé s nemovitostmi, náušnicemi ověšení psychologové“. Jsou úspěšní a bohatí, ale zároveň navazují na svobodymilovné hnutí hippies z 60. let. Brooks líčí, jak se oblékají do roztrhaných džínů, opraných mikin a pohorek a dávají se fotografovat před svými roubenými paláci ve Skalistých horách. Snaží se žít mimo škatulky a na hraně, neformálně, intuitivně, přitom jsou to workoholici.

Bobos mají silný vztah k přírodě, přejí si její zachování, ale přitom přispívají k její devastaci třeba tím, že dovolenou tráví v posledních ostrůvcích neporušené divočiny. Samozřejmě kupují biopotraviny, dokonce z určitých obzvlášť čistých oblastí; ideálem jsou pro ně exkluzivní verze selských potravin. Brooks se do nich s chutí obouvá – ale když se to tak vezme, nedělá podobné kompromisy každý člověk z vyspělé průmyslové země, který se rozhodne pro návrat k přírodě a zdravější životní styl? Nezbývá než doufat, že i malé změny něco zlepší.

Biopotraviny na internetu
http://bioobchod.cz, www.biopotraviny.cz, http://biosfera.cz, http://fairove.cz, http://rozmaryna.cz, www.slunecnibrana.cz

Novinka: značka BioBio
Od dubna letošního roku nakoupíte biopotraviny pohodlně a levně v řetězci prodejen Plus-Discount. Pod značkou BioBio se tu nabízí přes 40 druhů biopotravin od masných a mléčných výrobků přes pečivo a těstoviny až po ovoce, zeleninu, džusy a bylinky. Ceny jsou přitom jen o málo vyšší než obvyklé maloobchodní ceny stejných konvenčních potravin.

Ekologická spotřební hnutí
Slow Food
Protipól fastfoodů. Jde o západoevropské gurmánské hnutí, podporující místní speciality a jejich tradiční pestrost. Může jít o sýry přímo ze statku, ale také o malé pivovary nebo vinné sklepy. Ve Švýcarsku seženete výrobky Slow Food i v maloobchodech.

Fair Trade
Spravedlivý či poctivý obchod, pracovníci v zemích třetího světa mají zaručeny slušné podmínky, zprostředkovatel si neponechává naprostou většinu zisku. Produkty (například čokoláda, káva, banány) jsou vyráběny ekologicky šetrným způsobem, i když nemají vždycky certifikát bio.