Reklama

Slunce u stropu a vůně v domě

Dřevostavbou nedaleko od Prahy si Šmehlíkovi splnili životní sen. A pro mnohé stavitele u nás se může zdát téměř až snový i způsob, jak výstavba probíhala a jak vypadá výsledek…

Napsala Rostislav Zeman Vydáno 13. prosinec 2012
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Slunce u stropu a vůně v domě Slunce u stropu a vůně v domě

Pozoruhodný pozemek, na němž dnes stojí originální rodinný dům ze dřeva, je v prudším svahu a záměrně nedaleko pražského letiště, protože Šmehlíkovi pracují jako letečtí dispečeři v Ruzyni. Po náročných službách však doma oceňují ticho bez zvuků techniky, a proto si vybrali pozemek, nad nímž nevede žádný přistávací ani vzletový koridor.

„Bydleli jsme ve 3 + 1 hned nad autobusovou zastávkou, kde byl brzy zrána hluk. Tady se nám líbilo, že je tu naprosté ticho,“ říká Jana Šmehlíková a její muž Tomáš dodává: „V časopise jsme viděli dřevostavbu ze studia Prodesi Domesi. Po domě ze dřeva jsme vždy toužili a tenhle nás zaujal natolik, že jsme studio kontaktovali.“

Proběhly schůzky, během nichž si architekti mimo jiné pořídili snímky terénu včetně vzdálených horizontů a manželé je zasvětili do životního stylu rodiny. „I dříve jsme byli nejvíc času spolu v obytné místnosti, a tak jsme ji i v novém domě chtěli pořádně velkou a propojenou s kuchyní. Pokoje nám stačí malé, máme je opravdu jen na přespání. Chtěli jsme i terasu s výhledem do okolní přírody a velký úložný prostor, protože máme hodně sezonních věcí,“ říkají Šmehlíkovi.

Architektům Pavlu Horákovi se spolupracovníkem Jakubem Loučkou dali jinak volnou ruku, tím spíše tedy byli zvědaví, jakou formu architekti pro jejich požadavky vytvoří. „Už první verze návrhu nás oslovila natolik, že nebylo zapotřebí velkých úprav. Nadchlo nás, jak chytře propojili dům se zahradou a s jakým respektem přistoupili ke krajině kolem, do které nám nabídli opravdu úžasné výhledy,“ pochvaluje si Jana. Prosklených ploch s vyhlídkou do okolí má dům v prvním patře skutečně mnoho. Ostatně jen kvůli nim těsně nedostojí kritériím pro nízkoenergetické bydlení, které však ani nebylo zadáním investora.

„Poplatky za veškerý provoz domu nepřekračují dvacet tisíc korun ročně, takže jsme spokojeni. Víc než o úsporu v řádu pár tisíc nám šlo o jedinečnou atmosféru domu. Právě proto jsme nechtěli zděný dům, který navozuje spíše chlad, nechtěli jsme ani zaměnitelný typový, ale originál, který půjde vstříc našim potřebám. A s ohledem na atmosféru v domě jsme také volili topení,“ říká Tomáš Šmehlík. A upozorňuje nás na nenápadné sálavé panely rozmístěné po dvou v několika řadách u stropu. „Máma bydlí v domě, kde tyto panely mají – žije totiž s přítelem, který je jejich autorem a má je patentované. Při návštěvách jsme si ověřili, že fungují skvěle, a tak jsme si je pořídili taky,“ svěřují se Jana s Tomášem. Sálavé panely jsou úsporné, co se týče spotřeby energie i nároků na prostor, ale hlavně fungují jinak než třeba radiátory. „V místnosti nedochází k mikroproudění, panely totiž nahřívají předměty, jako kdyby na ně svítilo slunce, a tak nedochází ani k víření prachu. Životnost panelů je pět set let, přitom nevyžadují údržbu, a když prohřejí smrkové trámy i dubovou podlahu, dům se krásně rozvoní dřevem,“ pochvalují si Šmehlíkovi.

Koncept domu

„Pozemek má nádherný výhled do okolí, čehož jsme využili a zároveň umožnili prohřívání interiéru slunečními paprsky v zimním období, a naopak dostatečné zastínění v letním období,“ říká architekt Pavel Horák, který se podepsal pod celkový koncept domu, zatímco jeho kolega Jakub Loučka je autorem většiny interiérových řešení.

Architekti vytvořili dvě části – vytápěnou a nevytápěnou. Nevytápěná část zahrnuje zastřešenou terasu a v přízemí nevytápěný sklad. „Vytápěná část je tak optimalizovaná do minimálního objemu,“ říkají tvůrci domu a jejich klienti jsou dnes spokojeni s náklady na provoz. „Jenom první rok jsme za energii platili šílené částky, ale to bylo proto, že jsme nevěděli, že je třeba zažádat o správný tarif u dodavatele,“ vysvětlují Šmehlíkovi.

Dřevo v interiéru

Všechny pohledové trámy a dřevěné konstrukce v domě plní nosnou funkci. „Umístili jsme je do logických pozic, kde decentně oddělují jednotlivé prostory, ať už je to naznačení optického předělu mezi obytnou částí a schodištěm, anebo mezi obytnou částí a zónou kuchyně s jídelnou,“ říká architekt Pavel Horák.

Podlaha z dubových prken dřevostavbě sluší a nebyla ani tak moc drahá, neboť Šmehlíkovi se spokojili s nižší jakostí. „Líbilo se nám, že tohle dřevo má na rozdíl od první jakosti zajímavější kresbu včetně spousty suků, a taky jsme zohlednili, že máme psy, kteří dají podlaze zabrat,“ říkají.

Kdo je Ing. arch. Pavel Horák

Absolvoval fakultu architektury na ČVUT v Praze. Od r. 2002 spolupracuje na vývoji a aplikaci systému dřevostaveb pod názvem Prodesi (projekční činnost) a Domesi (realizace podle vlastních návrhů) a je i spolumajitelem těchto firem. Společnost realizovala rodinné domy i komerční objekty (např. sídlo firmy v Kunicích). Architekt o rodinných domech říká: „Jsou pragmaticky úsporné, tedy nevolíme přehnaně komplikované systémy vytápění, ale zaměřujeme se hlavně na logické tvarování, organizování a orientaci domu na pozemku.“

Číst 1722 krát Naposledy změněno středa, 14 leden 2015 15:03
Kupte si nové číslo online, doručíme jej expres až k vám domů a bez poštovného! PŘEDPLATIT

Další články

Reklama