Reklama

České ženy v zahraničí I: V Irsku uživím rodinu

Lucie Řezáčová (30) ve svém životě překonala nejednu překážku. Ani v nepříznivé situaci nezaváhala a vzala osud do vlastních rukou. Téměř ze dne na den se z ní stala samoživitelka, která se rozhodla zkusit štěstí v zeleném Irsku, kde již pátým rokem žije.

Napsala Zuzana Hošková Vydáno 08. leden 2013
Žena u stolu Žena u stolu

S Luckou se známe ještě ze základní školy. Zatímco já jsem byla tichá žačka, kterou dávali učitelé za příklad (ovšem až do chvíle, kdy mě načapali s cigaretou za školní jídelnou…), Lucka chvíli neposeděla a stále vymýšlela různé vylomeniny. Tou poslední na území rodné vlasti pro mnohé z jejích známých bylo to, že se rozhodla přestěhovat do Irska za prací i se svým tehdy ani ne dvouletým synkem Josefem. Čas však ukázal, že to nebyla žádná vylomenina, ale chytrý tah jedné vskutku odvážné ženy!

Co tě vlastně zavedlo do Irska?

Před pěti lety mi umřel taťka a já se musela chtě nechtě postavit na vlastní nohy. Ačkoli jsem v té době byla vdaná, můj táta byl fakticky živitelem i mojí rodiny. Nezbylo mi nic jiného než vyrazit do světa. Cítila jsem, že v Čechách bych neměla nejmenší šanci uživit ani sebe, natož ještě malé dítě. V té době jsem navíc byla na mateřské…

Jaká byla tvoje hlavní motivace hledat práci v zahraničí, a ne v Čechách?

Zajistit sebe a syna, což za daných okolností doma nešlo. Jako dítě jsem žila velice hezky a měla jsem vše, co jsem potřebovala. Pro Pepču jsem přirozeně chtěla to samé.

Jak dlouho trvalo, než jsi našla práci?

Na internetu jsem si vyhledala jednu náborovou společnost, která zajišťovala práci v zahraničí. Do dvou týdnů jsem odjela do Irska.

To šlo tak hladce?!

Ne tak, jak se zdá. Práce mi nakonec nevyhovovala, a tak jsem se zúčastnila pohovorů na jiná místa. Nikdo se mi však neozval, a tak jsem odjela frustrovaná zpátky. Tři dny po návratu mi ale zavolali z jednoho hotelu, že místo je moje! Další týden jsem už měla nástup v novém zaměstnání.

To vypadá jako hotová idylka…

Měla jsem velké štěstí, že jsem odjížděla do Irska v době, kdy zde krize nebyla ještě tak znatelná. Rok od roku se ale projevuje víc a víc. Já jsem si ale práci recepční, barmanky a servírky naštěstí udržela. Dnes však pracuji jako vedoucí směny v KFC.

Lucka

Jak dlouho ti trvalo, než jsi překonala jazykovou bariéru?

Angličtinu jsem se učila na škole, bohužel bez úspěchu. :-) Než jsem ale odjela do Irska, byla jsem pár let předtím čtvrt roku v Anglii, kde jsem trénovala dostihové koně na soukromé farmě. Byla jsem tam jediná Češka, takže touha se dorozumět byla obrovská! Seznámila jsem se tam se zahradníkem, který mi vysvětloval každé slovo tak dlouho, dokud jsem ho nepochopila. Bylo to lepší než kdejaký jazykový kurz! Po třech měsících jsem odjížděla zpátky s velice dobrou komunikativní angličtinou.

Co Irové a jejich vztah k cizincům?

Jsou to úžasně přátelští a milí lidé. Výborní společníci a hostitelé. Každý turista by měl zajít do pravého irish pubu. Je to unikátní místo, které má nezapomenutelnou atmosféru. Všichni sedí u jednoho velkého baru z masivního tmavého dřeva. Místní vás často přizvou mezi sebe, vyptávají se, povídají si s vámi o životě a při tom se popíjí guinness nebo whiskey. Pokud ale přijíždíte za prací, je to trochu jiná story. S příchodem krize a velkým přílivem cizinců už jejich chování mnohdy tak vřelé není.

Druhé těhotenství jsi prožívala v Irsku, proč jsi nakonec rodila v Čechách?

To proto, že nemám důvěru v irské zdravotnictví. Na banální vyšetření čekáte půl roku. Neprovádějí se zde ani důležitá těhotenská vyšetření, protože i kdyby dítě bylo nedejbože postižené, stejně je zde přerušení těhotenství zakázané… Na pravidelné kontroly a ultrazvuková vyšetření jsem létala každý měsíc do České republiky. Bylo to vyčerpávající, ale aspoň jsem měla jistotu, že je vše, jak má byt. Některé moje kamarádky cizinky však v Irsku rodily a byly spokojené…

I přes narození druhého syna tvoje manželství nevydrželo. Najednou jsi zůstala sama v cizí zemi a ještě k tomu se dvěma malými dětmi…

Měla jsem obrovskou podporu od maminky, která se za mnou nakonec přestěhovala a už dva a půl roku tu žije se mnou. Díky ní si mohu dovolit pracovat a jsem maximálně flexibilní. Kdybych tu měla být sama, bylo by to opravdu hodně těžké.

Jak jsou na tom Irové, co se týká sociálního systému?

Rozhodně nenechají matku samoživitelku ve štychu, tak jako čeští poslanci. Někdo ve vládě (předpokládám, že to byla asi svobodná matka :-)) pochopil, že když žena žije sama s dětmi, potřebuje adekvátní finanční pomoc.

Lucka_5

Co se ti na životě v Irsku líbí?

Mám moc ráda Iry jako národ. Co se týče jejich slušného a vstřícného chování, máme se od nich co učit. Také mají na všechno spoustu času, ale je radost, že se najde ještě místo na Zemi, kde čas nehraje takovou roli. Navíc irská příroda a památky jsou opravdu nezapomenutelné!

A co naopak nemáš na Irsku vůbec ráda?

Nejhorší je počasí a obrovská absence sluníčka. To je jediná věc, na kterou si snad nikdy nezvyknu. Proto létáme alespoň dvakrát do roka na dovolenou za sluníčkem.

Co ti kromě rodiny a přátel nejvíce chybí?

Čeští muži a česká kuchyně! Miluji Českou republiku a strašně ráda bych v ní žila, ale současná situace mi to bohužel neumožňuje.

Další články

Reklama