Reklama

Co ráda nosí Chantal

Herečka Chantal Poullain (56) žije v Čechách už třicet let. Její módní styl si přesto uchovává francouzský švih.
Napsala Kristýna Mazánková Vydáno 07. květen 2013
Chantal Poullain Chantal Poullain

Od koho jste se naučila stylu?

Asi od maminky. Ta taky milovala šály a uměla se ležérně oblékat. Byla malířka, nosila džíny a košili, které byly postříkané od barev, klidně v tom chodila po ulici. Jde o to, jak oblečení nosíte a jestli se v něm cítíte dobře, důležité je neztratit samu sebe. Třeba já nosím i oblečení, které mám víc než deset let. Jsem sběratelka, nerada věci vyhazuji.

V čem podle vás vlastně tkví šarm?

V tom, jak se pohybujeme, šarm je jistá křehkost. Občas by stačilo, abychom se narovnaly a zvedly hlavu. Shrbeným schouleným postavám nebude slušet nic. Někdy nemám náladu, ale moje profese mě nutí, abych šla do společnosti. To se pak psychicky připravuju podobně jako na hereckou roli.

Jaké jsou vaše další triky?

Kolikrát si říkám, že nemám co na sebe, ale ráda spojuju – přidám třeba šátek, jiný výrazný doplněk nebo klobouk, a výsledek hned vypadá jinak. Často se zúčastňuji společenských akcí, kde se automaticky předpokládá, že budu mít na sobě pokaždé něco jiného. A já přitom měla na nadačním galavečeru dva roky po sobě to samé. Podruhé jsem si ale udělala kudrnatou hlavu, vypadala jsem jako beran. A žádná módní policie si nevšimla, že mám stejné šaty!

Kde nakupujete?

Moc ráda u Beaty Rajské, je to vlastně už moje kamarádka, která mě dokonale zná a ví, co se mi bude líbit. Ráda podpořím tvůrce, kteří jsou mi lidsky blízko. Jinak nakupuji neplánovaně. Většinou někde něco uvidím, nadchne mě to a musím to mít. Jako dnes; šla jsem pro chleba a kromě něj jsem si přinesla i krásnou kabelku, která mě zaujala ve výloze. Je to o náhodě. Ale tak vlastně funguje celý můj život.

Ten popisujete i ve své nové knize Na laně.

Knížka je o všem, co jsem prožila. O lásce, o výchově, o nemoci, o rodině… Také o tom, co utvářelo můj život a kam šly moje myšlenky. Ale nejsou v ní žádná data, já si totiž pamatuju tváře, vůně, okamžiky, situace, ale ne čas.


Další články

Reklama