Reklama

Jak vaří Karolína, domácí kuchařka

Naše kolegyně novinářka a zpěvačka Karolína Kamberská je skvělá kuchařka. Píše o vaření do Marianne, vymýšlí spousty báječných receptů, které dřív, než je předloží vám čtenářkám, otestuje na sobě, své rodině i na nás v redakci. Ještě nikdy jsme od ní nejedli, co by nám nechutnalo!
Napsala Klára Mandasová Vydáno 02. říjen 2014
Jak vaří Karolína, domácí kuchařka

Poslední sobotu v září odstartoval v televizi Prima nový pořad o vaření Karolína, domácí kuchařka. Můžete se v něm kochat nejen jejím kuchařským uměním, ale i Karolínou samotnou. Je milá, krásná, příjemná, vtipná, talentovaná, zkrátka naše. A tak jsme na chvíli postavili Karolínu na druhý konec diktafonu, tam, kde se obvykle vyskytuje ona, a trochu ji při té příležitosti vyzpovídali.


Proč vaříš ráda?

Vůbec bych se nebála říct, že vaření je druh užitého umění. Když vaříte, hrajete si s vůněmi, barvami, i s pocity - chcete udělat doma tu voňavou atmosféru, která dělá domov domovem, a je vám v ní útulno. Po večerech si prohlížím kuchařky a hledám nápady, které pak testuju na zvířatech (tj. na členech své rodiny).

Co vaříš nejradši?

Nejradši peču cokoliv sladkého, ale pak mám zase výčitky, když to jím, a myslím na ten ranní pohled na váhu... Včera jsem pekla takové sušenky s whiskou a mandlemi, a pak jsem je večer radši zabalila velkým dětem k svačině do školy, abych je všechny nesnědla. Tak doufám, že nebudou ve škole moc opilé...

Kdy jsi zjistila, že tě to v kuchyni baví?

V době kdy jsem se vdala a chtěla jsem být vzorná hospodyňka. Vzorná hospodyňka tedy nejsem, ale ve vaření už se cítím docela pokročilá. 

Komu ráda nosíš na stůl?

Náročným přátelům, protože to je výzva. Oni se totiž nebojí ochutnávat nové věci, narozdíl třeba od dětí, které by nejradši jedly pořád totéž. Ale je fakt, že i děti už jsem si docela vytrénovala. Na spoustu věcí, na které dřív koukaly s nedůvěrou, už se snad i těší, třeba na pečenou dýni, nebo na thajské polévky s kokosovým mlékem.

Taky se ti občas něco nepovede?

To se mi stává každou chvíli, zvlášť u sladkých věcí, které mám někdy trochu šišaté a tak - nejsem moc manuálně šikovná a mé makronky jsou sice chuťově skvělé, ale trochu šikmé. A když zdobím dort, vypadá to jako by ho zdobilo některé z mých dětí.

Jak se vlastně vymýšlí vlastní recepty?

Tak, že mám na něco chuť, a v hlavě si stavím představu, s čím bych tu dotyčnou věc měla zkombinovat, aby mě to bavilo a bylo to chuťově zajímavé. Někdy mi to nevyjde, protože chuťová představivost má své meze. Ale dost často jsem s výsledkem spokojená a to jsem pak velmi hrdá až nafoukaná.

Kterou kuchyni máš osobně nejradši?

Osciluju mezi středomořskou (mám totiž moc ráda jih, všechny ty vůně v kamenných uličkách mísící se se slanou vůní moře) a staročeskou, takovou tou smetanovou poctivou kuchyní našich prababiček. Baví mě atmosféra starých filmů pro pamětníky, a někdy si ji doma zkouším navodit prostřednictvím jídla, které působí jako z roku 1927.

Co považuješ za opravdovou s prominutím "prasárnu" co se týče vaření a stravování?

Všechno, co prošlo příliš velký kus cesty po běžícím pásu někde v továrně. Mám ráda přirozené suroviny bez chemických úprav. Ale řekla bych, že v poslední době na tohle přišla většina lidí, a fakt málokdy se mi stane, že by mi u někoho doma nechutnalo. Spíš se mi to stává v některých restauracích, že poznám že si pomohli něčím hodně umělým. Příště už tam zkrátka nejdu, a tím je problém vyřešený.

Další články

Reklama