Reklama

Ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová: Stop násilí na dětech

Před dvaceti lety založila nadaci, která pomáhá dětem, jež se ocitly v krizi a obtížných životních situacích. Sama jako dítě zažila nepříjemné situace, se kterými si ale dokázala poradit. Jako dospělá žena pak před lety přišla o muže, jehož milovala. I to ale ‚přežila‘ a svůj život vnímá i přesto jako smysluplný. Zuzana Baudyšová je totiž žena, která nebrečí a život bere s nadhledem.
Napsal Ivana Ašenbrenerová Vydáno 31. říjen 2013
Ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová:  Stop násilí na dětech


Od založení Nadace Naše dítě už uplynulo dvacet let. Co se vám za tu dobu podařilo?

Z dvacetileté činorodé existence Nadace Naše dítě mám velkou radost. Podařilo se mi založit nadaci, vybudovat a odstartovat celostátní projekt Linky bezpečí. Po dobu deseti let jsem stála v čele představenstva Linky bezpečí a nesla spolu s týmem pracovníků nadace a občanského sdružení Linka bezpečí odpovědnost za pomoc dětem v krizi. Za těch dvacet let existence nadace jsme přerozdělili 245 milionů korun od nejrůznějších sponzorů. Tyto finance pomohly občanským sdružením, která pomáhají dětem týraným, zneužívaným, dětem v různých krizových situacích (například Fond ohrožených dětí, Dětské krizové centrum, azylové domy pro matky s dětmi atd.). Pomáháme také maminkám samoživitelkám, které celodenně pečují o své těžce handicapované děti a nemají prostředky na doplatek nejnutnějšího vybavení pro své nemocné dítě, třeba na invalidní vozík, osobní asistenci či polohovací zařízení.

Co řešíte nejčastěji a jaké problémy považujete vy osobně za nejpalčivější?

V současné době považuji za nejsmutnější problematiku tvrdých sporů rodičů o vlastní dítě či problematiku dětí, které se velmi často stávají rukojmími souboje svých stvořitelů. Tyhle spory jsou bohužel stále častější, komplikovanější, a to nejenom v rámci naší republiky, ale i na mezinárodní úrovni. Děti jsou navíc tímto způsobem psychicky týrané vlastními rodiči.

Myslíte si, že se dnes rodiče chovají ke svým dětem hůře? Kde je podle vás příčina?

Těžko se mi na tuto otázku odpovídá. Jsou rodiče vynikající, kteří vedou děti správnou cestou po stránce fyzické i duchovní, a na druhé straně je stále vyšší počet dětí zanedbávaných, a to nejenom z rodin sociálně slabých. Rovněž si lámu hlavu s dětmi z výchovných ústavů, které se stávají velmi často chronickými útěkáři, jež nechtějí být ve výchovném ústavu, ale ani v rodině, kde jim také nebylo dobře. Bohužel tyto děti na útěku páchají často věci, které jsou v rozporu se zákonem, aby měly peníze na drogy či alkohol.

Screen_shot_2013-10-31_at_9.40.42

Co je tedy nejlepší ochranou před týráním dětí?

Nejlepší ochranou před týráním a zneužíváním dítěte je především poučené dítě a poučený rodič.

Proto jste začali pořádat semináře o pozitivním rodičovství?

Ano, určitě. Prevenci všech patologických jevů považujeme za velmi důležitou. Semináře jsou součástí dlouholeté kampaně nadace Stop násilí na dětech a jsou zaměřené proti fyzickým trestům dětí, kdy se dítě cítí opuštěné, nepřijaté a bez lásky. Dítě má být vychováno v atmosféře lásky a radosti. A nejlepší výchovou je dávat dítěti co nejlepší rodičovský vzor.

Vy sama jste kdysi zažila určitou formu zneužívání. Jak jste se s tím vypořádala? Byla to právě tahle zkušenost, která vás nasměrovala k tomu, abyste pomáhala dětem?

Se sexuálními touhami mého strýce jsem se vypořádala relativně dobře. I když na celé smutné období, kdy mi umírala milovaná máma a zároveň jsem si musela prožívat nepříjemné stresy z obtěžujícího strýce, nerada vzpomínám. Byla to nepříjemná doba. Co se týče toho pomáhání – vždy jsem měla touhu pomáhat, vadilo mi násilí nejen vůči dětem, ale i zvířatům. Už jako malá holka jsem podnikala záchranářské akce.

Působíte jako velmi činorodý člověk a sama o sobě říkáte, že jste workoholik – umíte vůbec odpočívat ?

Určitě umím – nejlépe na dovolené u moře nebo na horách. Miluji plavání i lyžování. I letos se moc těším na lyžování v zasněžených Alpách a na Šumavě. Navíc velmi ráda spím. Spánek je pro mě velkým lékařem a nejlepší kosmetikou.

Věříte, že co nás nezabije, to nás posílí? Narážím tím na vaši velmi osobní zkušenost, kdy vás po více než čtyřiceti letech opustil manžel a odešel k jiné ženě…Jak moc vás právě tohle posílilo?

Hned na počátku této ‚smutné‘ události mě lékaři informovali o manželově těžké a smrtelné nemoci a také o tom, že už díky rychle postupujícímu karcinomu mozku o sobě příliš nerozhoduje. Dnes už s láskou vzpomínám na naše pětačtyřicetileté soužití. Měla jsem štěstí, že jsem mohla žít s člověkem, kterého jsem si vážila. Svobodu, kterou jsem získala odchodem manžela, si užívám a nezneužívám ji. Pracuji, pomáhám v rámci časových možností rodinám mých synů a ve zbylém čase jsem svobodný člověk… Není třeba, aby mě někdo litoval.

Screen_shot_2013-10-31_at_9.42.02

Jedna z posledních fotografií s bývalým manželem Antonínem Baudyšem a syny s rodinami.

Věříte horoskopům, nebo jste spíše člověk, který si vše musí ‚osahat‘? Váš manžel byl vyhlášený astrolog a syn se věnuje astrologii také…

Určitě věřím znamením zvěrokruhu a tomu, že se každý ve svém znamení najde. Po onemocnění manžela jsem několik astrologů a kartářů navštívila. Potřebovala jsem vědět, jestli se manžel uzdraví. Vyslechla jsem si samé povzbudivé a příznivé prognózy, ale realita byla bohužel opačná, velmi tvrdá a smutná.

Patříte ke gurmánům, nebo je vám jedno, co jíte? Co nejraději vaříte třeba svým vnukům?

Určitě se ráda dobře najím. Mám ráda lehká jídla s dostatkem zeleniny. Bohužel miluji i sladká jídla, zvášť když je dobře napečeno… Vnoučata jsou vděčnými jedlíky, a pokud jsou dostatečně vysportovaní a vyběhaní, pochutnají si například na palačinkách nasladko a naslano… Co se týče alkoholu, bílé a kvalitní víno mám velmi ráda. Ráda si posedím a popiju s milou společností, to je pro mě radost a povzbuzení.

Máte nějaké ‚hříchy‘, třeba mlsání čokolády či noční nájezdy na ledničku?

Vystihla jste to velmi správně, udržet váhu je pro mě v druhé polovině života tvrdý boj, kdy se střídají období vítězná a období, kdy je moje hmotnost to poslední, co mi vadí. Předsevzetí jsou pak pryč – čokoláda je silnější než já. (směje se)

Při své práci se setkáváte s různými příběhy, někdy tragickými a velmi smutnými. Dokážete je vstřebat? Nebo je v sobě nosíte dlouho?

Příběhů je velmi mnoho a některé jsou skutečně nezapomenutelné. Občas se s některými dětmi a rodiči, kterým jsme pomohli, v nadaci setkáme. Je to pak velká radost a pro nás všechny velký svátek.

Jak vy osobně bojujete s nepřízní osudu?

Každý den děkuji nebeskému managementu, že jsem žila tak dlouho s inteligentním mužem, kterého jsem si vážila, a pokud bylo třeba, mohla jsem se o něj opřít. Mám dva zdravé syny, kteří mají své rodiny, a čtyři prima vnoučata, dvě holčičky a dva kluky. Nemám, díky Bohu, nevyléčitelnou chorobu. Pracuji a věnuji se ochraně dětí, která je nejenom odpovědným zaměstnáním, ale která mi dává další rozměr a smysl života. Podtrženo a sečteno – vnímám svůj život jako úspěšný a smysluplně naplněný.

Co o ní možná nevíte…

  • Vystudovala Vysokou školu ekonomickou a pracovala dlouhé roky jako ekonomka.

  • Jejím manželem byl Antonín Baudyš, který působil v polistopadové vládě jako ministr obrany. Měla s ním dva syny.

  • V roce 1994 pomohla zprovoznit celostátní Linku bezpečí, inspiraci našla ve Velké Británii, kde ji znají pod názvem ChildLine.

  • V roce 2002 vydala Nadace Slabikář dětských práv pro žáky prvního stupně, který měl dětem zjednodušeně pomoci orientovat se ve svých právech.

Další články

Reklama