Reklama

Terezie Kovalová a Adam Vopička o přátelství mezi mužem a ženou

Terezie Kovalová se našla ve hře na originální nástroj – violoncello. Kdykoli nějaký český muzikant potřebuje do hry cello, ozve se právě jí. S Adamem Vopičkou založili v roce 2012 duo Calm Season, v němž oba dva zpívají. Začali v angličtině, momentálně zkouší i české texty.
Napsala redakce Vydáno 12. srpen 2015
Terezie Kovalová a Adam Vopička o přátelství mezi mužem a ženou www.dvojnasobneneodolatelni.cz

Jak začalo vaše přátelství?
A: Je to specifické, protože jsme kluk a holka. Když se potká holka s klukem, je tam na začátku vždycky takové to váhání, jestli mezi nimi není nějaké sexuální napětí.
T: A my jsme tohle počáteční oťukávání vlastně vůbec neřešili. Prostě jsme si navzájem hrozně sedli a bylo jasné, že ten náš vztah je takový sourozenecko-kamarádský. Potkávali jsme se často na různých akcích, to byla sranda. Pak jsme spolu začali hrát a byla to ještě větší sranda. Rozhodli jsme se, že založíme kapelu, že v ní budeme jen my dva a to byla přímo apokalyptická sranda.

Myslíte si, že existuje přátelství mezi mužem a ženou?
T: Řešíme tohle téma docela často, protože hodně lidí, kteří nás neznají, si myslí, že jsme partneři. Už když jsme začali hrát jako kapela Calm Season, natočili jsme instruktážní video o tom, že jsme spolu neměli sex, protože nás přestalo bavit to všem vysvětlovat. Myslím si, že přátelství muže se ženou může být úplně skvělá věc ve chvíli, kdy odpadá aspekt sexuální přitažlivosti.
A: Jako hlavní problém vidím to, že lidé kategorizují vztahy do dvou skupin - přátelství nebo partnerství. A proto podle mě jejich vztahy nefungují, vznikají nebo zanikají dřív než by měly. V mým vesmíru je vztahů ale miliarda. Na začátku je „známe se" a na konci „milujeme se, umřeli bychom pro sebe" a mezitím nekonečně mnoho stupňů, které člověk může prožívat specificky v každém vztahu jinak. Pamatuju si, že jsme s Terezií měli někde fotku, kde si dáváme pusu na pusu, ale tak jako moc hezky a na základě toho mi psala kamarádka: „Tohle, kdyby mi udělal ten můj, tak ho zabiju".
T: Důležitá je důvěra našich partnerů, a také svoboda, kterou si navzájem dáváme.
A: A navíc nic není černobílé... Mohou být přátelé, kteří spolu spí a pak mohou být dva lidé, jejichž vztah se skoro rovná partnerskému, ale nespí spolu.

V čem ještě je vaše přátelství specifické?
T: Rychle jsme se spřátelili i díky tomu, že oba milujeme science fiction, fantasy a horory. Tak před půl rokem už bylo jasné, že vyjde hra Zaklínač 3, což je gamesa inspirovaná knihou Andrzeje Sapkowského. Domluvili jsme se s Adamem, že se sejdeme a tu hru si zahrajeme spolu. Ale on to porušil a zahrál si ji beze mě! Takže zrada!
A: Tímto se Terezii veřejně omlouvám. Ale oba jsme pořád hrozně busy a mně zrovna jednou odpadlo natáčení a měl jsem doma tu krabici... Už jsem to prostě nemohl vydržet. No, ale jakmile jsem to pak vypnul, tak jsem měl černý svědomí. To bylo, jako bych podvedl svoji holku nebo tak něco. Naštěstí jsme si s Terezií neudělali nikdy podraz, který bychom si nemohli odpustit.

Co znamenáte jeden pro druhého?
A: Mám přátele, rodinu, někdy holku a pak samostatnou kategorii, kterou tvoří Terezie Kovalová. Ona je prostě parťák. Je pro mě něco mezi ségrou a kámoškou.
T: Adam je pro mě balík nekonečných vzpomínek na mnoho radostných, ale i nepříjemných věcí, které jsme spolu zažili. Je to pro mě něco mezi přátelstvím, rodinou, něco mezi nebem a zemí, co je úplně odlišné od ostatních vztahů.

Co na sobě navzájem máte rádi?
T: Adam je srdcař.
A: Terka je hrozně samostatná a s ničím se moc nepáře. Někdy třeba přijedeme hrát někam, kde pořadatelé moc nedodržují to, co jsme si slíbili a Terezie je prostě seřve. Je opravdu připravená pro život a má silnou osobnost.

A co na sobě nemáte rádi?
T: Nemám ráda, když Adam dělá, že neslyší. Zeptám se ho třeba na něco, co vím, že je mu nepříjemné a on se otočí a odejde.
A: Ale dělám to tak, že všichni vědí, že to je jen sranda... Terka je hodně šikovná, samostatná a soběstačná, ale chce každému vyhovět a nepochopí, že už je dál, než byla třeba před pěti lety. Nemusí dělat úplně všechno a může si vybírat, co ano a co ne.

Jaký silný moment jste spolu zažili?
T: Při křtu naší poslední desky jsme hráli písničku „Jemná" s mojí kamarádkou harfistkou. Na zvukovce si to s námi jednou zahrála a pak to zaimprovizovala tak, že jsem na konci měla co dělat, abych se nerozbrečela.
A: Pro mě je nejsilnější, když na koncertech slyším lidi, jak s námi zpívají naše písničky. Jsou to texty, které se nás opravdu týkají, a o to více se mě dotýká, když jedeme hrát do nějaké Horní Dolní a polovina lidí zpívá s námi.

Jak vás napadlo založit kapelu?
A: Psal se rok 2007 a já jsem potkal Terezii na koncertě Southpaw v Lucerně, měla blonďatý vlasy v culíku a brejle s velkými černými obroučkami. Chtěla si se mnou zahrát. Když se tak stalo, hned jsem věděl, že je nejlepší nejen violoncellistka, ale i muzikant, protože vymyslela takové aranže, které by nikdo nevymyslel. Dva roky jsme spolu ráli jako „Adam a Terezie", velmi originální... Až jednoho dne říkám: „Co kdybychom se jmenovali Cold Season"? A Terezie říkala, že to znamená období rýmy, což by bylo blbý... No a tak jsme si začali říkat Calm Season.

Co máte na hudbě nejraději?
A: Funguje jako ve filmu. Změní ti komplet atmosféru.
T: Hudba mě vždycky podržela nahoře. Pro mě je největší životní urážka, když mi někdo hudbu vezme. Například když připravujeme nějaký projekt a někdo z něj jen tak odejde.

 

Další články

Reklama