Reklama

VLASTIMIL VONDRUŠKA: Muž a žena 1315 vs. 2015

Knihy Vlastimila Vondrušky patří mezi bestsellery, v posledních letech je také suverénně nejpůjčovanějším českým autorem v knihovnách. Když začne tento spisovatel a vystudovaný historik vyprávět o životě ve středověku, je to stejně napínavé jako jeho detektivky s Oldřichem z Chlumu.
Napsala Petra Šroubek Pohlová Vydáno 20. srpen 2016
VLASTIMIL VONDRUŠKA: Muž a žena 1315 vs. 2015
Píšete o středověku, který má většina lidí zafixován jako temnou dobu. Lidé byli analfabeti, do toho sem tam mor, vojenská tažení.
Ještě jste zapomněla připomenout, jak barbarští muži tloukli ženy. Jenže ona to není pravda. Všude se snažím dělat osvětu, že tehdy se žilo lépe než dnes. Jde ovšem jen o úhel pohledu. Z hlediska hmotných statků na tom byli tehdejší lidé samozřejmě nesrovnatelně hůř než my, jenže hmotný dostatek je pojem velmi relativní. Když se mi za socialismu podařilo před Vánocemi sehnat banány, měli jsme z nich všichni doma obrovskou radost. Dnes máte banány všude. Ale jsme proto šťastnější? 
 
Po čem tedy tehdy lidé toužili?
Po věcech, které jim byly dostupné. Jejich hlavním cílem bylo uživit sebe a svou rodinu, udržet majetek a předat ho dětem. Pokud se jim tohle dařilo, byli spokojeni, naplnili smysl své pozemské existence. Své životní hodnoty nosili spíše v duši. 
 
Jste si jistý, že na tom ženy opravdu nebyly hůře než dnes?
Zákon proti domácímu násilí byl u nás poprvé vyhlášen v roce 1039 za knížete Břetislava. Na druhou stranu však musíme chápat, že naši předkové nebyli tak přecitlivělí a hákliví na každou maličkost jako dneska my. 
 
Co vnímali jinak?
Rány dostávali, ale museli je také umět rozdávat. Byla by hloupost, aby se kvůli pohlavku soudili. Za násilí se samozřejmě nepovažovalo, pokud dal muž ženě herdu do zad. Ale hlavně, ono to často platilo i obráceně, ženy naprosto běžně chlapy tloukly, to je písemně doloženo. Už ve zmíněném zákoně knížete Břetislava se stanoví tresty pro ženy, které budou páchat násilí na svém manželovi. A že se tak dělo, najdete v městských knihách. Jeden pražský měšťan „do noci chmelil, domů se vrátil pozdě, o večeři přišel, zlé slovo na ženu pronesl a ona ho pádnou rukou tak ztrestala, že čtrnáct dní musel v loži ležeti“.
 
Ale to asi byla spíš výjimka, ne?
Řekl bych, že spíše ne. Tehdy ženy musely tvrdě pracovat, a výhodou bylo, že měly pádnou ruku. Česká kališnická církev povolovala rozvody a z 16. století se dochovaly protokoly asi o devíti stech rozvodů, u čtyřiceti procent z nich se jako důvod uvádí násilí, které žena páchala na manželovi! Ale abych nezmátl čtenáře, obecně měla žena ve středověké společnosti obrovskou úctu, troufnu si tvrdit, že větší než dnes. 
 
Z jakého důvodu?
Žena měla a má specifické postavení, neboť rodí děti. Všichni muži ve středověku toužili mít potomky. V jednom traktátu naleznete tvrzení, že žena je mnohem statečnější než muž, neboť oběma hrozí smrt. Muž může padnout se zbraní v ruce, když chrání svou rodinu, žena zase při porodu, aby prodloužila existenci svého rodu. Rozdíl je v tom, že muž může svůj osud ovlivnit a vyjít z boje živý díky své šikovnosti, ale žena výsledek porodu neovlivní a musí se spolehnout jen na přízeň Boží. Navzdory tomu ženy toto riziko podstupují, a proto jsou statečnější než jejich mužové.
  
V čem byl tehdy podle vás život příjemnější?
Lidé se k sobě chovali s větším respektem. Vrchnost zbytečně neobtěžovala prostý lid, nechávala ho žít relativně v klidu. Lidé cítili nejistotu v tom, jaké bude počasí, zda nepřijde mor či válka, ale jinak žili v naprosto stabilním právním prostředí, přijaté zákony platily často i několik set let. Pokud poddaný nezaplatil včas, zašel za ním pánův služebník, aby zjistil, co se děje. Dneska dostanete obsílku s pokutou, dnešní úřady se chovají přezíravěji než ty středověké. Asi proto, že si dávní úředníci prostého lidu vážili, neboť věděli, že žijí z jejich práce. My máme hodně zkreslené představy kvůli literatuře a filmu. Ve Vávrově Husitské trilogii je církev hanebná a bije poddané, pokud nemají na pohřeb nebo na svatbu. Jenže tak to nebylo. Až do 16. století se svatby nemusely uzavírat církevně, tak jaké bití těch, co nezaplatili?   
 
Jak se tedy svatby uzavíraly?
Platilo staré římské právo, podle něhož byla svatba věcí dohody mezi mužem a ženou, dnes bychom řekli civilní smlouvou. Ta dohoda se uzavírala ústně, proto se vyžadovali svědci, aby mohli v případě pozdějšího sporu potvrdit, že manželství bylo opravdu uzavřeno. Musíme si uvědomit, že nebyly matriky, nevydávaly se oddací listy, lidé neměli občanské průkazy. Veškerá agenda se odbývala jen ústně. Aby však měly dohody mezi lidmi křesťanský smysl, prosadila církev zásadu, že sňatek se uzavírá za účelem plození dětí. V katolické církvi platilo, že jediným legitimním důvodem je neplodnost ženy, neboť v tom případě manželství neplní svůj smysl.
 

Další články

Reklama