Reklama

Ženy ve vědě. Proč je potřebujeme?

Řeší současná věda ‚ženské‘ problémy dostatečně? Jaký vliv má malé zastoupení žen ve vědě na náš život? A víte, že vědecká práce žen není hodnocena stejně jako mužská?
Napsal Edita Langpaulová Vydáno 27. květen 2013
Ženy ve vědě. Proč je potřebujeme?

V květnu vyšla kniha Nejisté vyhlídky: proměny vědecké profese pohledem genderu, která popisuje překážky pro uplatnění českých žen ve vědě. Jaké bariéry brání ženám proniknout do vědy a co z toho vyplývá, mi v rozhovoru řekla Marcela Linková.

Ženy na akademické půdě a ve výzkumných týmech nás už moc nepřekvapí. Proto mě zajímá, proč je důležité, aby se ženy uplatňovaly ve vědě?

Tak jednoduché to rozhodně není. Jsou obory, kde ženy téměř nenalezneme. Na vedoucích a rozhodovacích pozicích je situace alarmující. Nedávno třeba vznikla iniciativa vyzývající vědce a vědkyně k tomu, aby se neúčastnili vědeckých konferencí, pokud mezi řečníky nebudou ženy. A proč je to důležité? Za prvé, výzkum za výzkumem ukazuje, že týmy různého složení jsou tvořivější a nezapadají do zajetých myšlenkových kolejí. Za druhé, ženy a muži mohou přistupovat různě k řešení problémů. Jde totiž o to, co vůbec definujeme jako problém. Mohou se tak objevovat výzkumná témata, která jsou v čistě mužských kolektivech přehlížena (jako příklad uvedu výzkum rakoviny prsu, ale je to jen špička ledovce). A za třetí, vědu si stále stereotypně spojujeme s muži – vždyť ženy měly až do začátku 20. století zakázán vstup na univerzity a dlouho nesměly vykonávat vědeckou profesi. Takže jde také o nápravu historické nespravedlnosti, kdy ženy byly vylučovány z vědecké profese čistě na základě svého pohlaví.

Jsou české vědkyně úspěšné?

České ženy vědu dělají úspěšně. Často ale nejsou vidět tolik jako muži. Na vině jsou i média. Analýzy mé kolegyně Hany Tenglerové ukazují, že v seriózním tisku vědu z 84 % reprezentují muži a pouze z 16 % ženy. Vidět jsou jen ty nejlepší badatelky. Když už se vědkyně do médií dostane, často musí vysvětlovat, jak zvládá náročnou vědeckou profesi s péčí o rodinu a domácnost, a za svůj úspěch se musí svým způsobem omlouvat. Vědce se na tyto věci nikdo neptá.

Co brání českým ženám dělat vědu na špičkové úrovni?

Za prvé stále fungují stereotypy: ženy se na vědu nehodí, ženy nemají zájem o vedoucí pozice, ženy upřednostňují rodinu před prací a hlavně, ve vědě jde o kvalitu, ne o pohlaví. To ale není pravda. Máme nové a nové poznatky o tom, že výkon žen a mužů nehodnotíme stejně. Jsou výzkumy, kde se hodnotí stejný vědecký životopis nebo projekt, jen s jiným jménem. Ty ženské jsou systematicky hodnoceny hůř než mužské! Ženy také zůstávají v institucích ‚neviditelné‘, nedostávají se do mužských sítí, a jejich příležitosti jsou proto omezenější. Ve vědě v každém případě jde i o kontakty. A bariéry existují i na osobní úrovni, ženy se často podceňují. Zároveň ale nesmíme zapomínat, že ambiciózní a úspěšné ženy jsou společností hodnoceny negativně! No a v neposlední řadě ženy do svých profesních plánů vždy předem zahrnují i plány rodinné a rodina má pochopitelně dopad na profesní rozvoj vědkyň v dnešním extrémně soutěživém prostředí.

Jak se dá skloubit mateřství a věda?

V Čechách to jde velice obtížně. Jak ukazují analýzy, české vědkyně jsou mezi dvěma mlýnskými koly. Na jednu stranu si silnou pozici udržuje tradiční představa vědce naprosto oddaného své profesi, pro kterého nic než věda neexistuje. Na druhou stranu jsou v Čechách ženy pod tlakem tříleté rodičovské. Pokud se chce žena vrátit dřív, často se musí potýkat s negativní reakcí svého okolí, partnerovy rodiny a někdy i partnera samotného. Je zde obrovský nedostatek zařízení péče o děti a panují velké předsudky vůči jeslím. Potřebujeme finančně dostupná a kvalitní zařízení pro nejmenší děti od jednoho roku. Ale je to ještě mnohem komplikovanější: pro úspěšný rozjezd vědecké dráhy je potřeba jet do zahraničí na stáže.

Není pro české muže problém se kvůli manželce odstěhovat do ciziny?

Máte pravdu, partneři jsou mnohem méně ochotní se stěhovat kvůli své partnerce, přestože od žen se to běžně očekává. Navíc stěhovat rodinu s dětmi je velmi nákladné. Na těchto stážích se také očekává, že člověk bude pracovat ‚24/7‘. Lidé s dětmi jsou ve fázi stáží po doktorátu anomálií, přitom jde o věk, kdy většina lidí plánuje rodinu mít. A je zde obrovská konkurence. Takže je to právě toto období po ukončení doktorátu, kdy z vědy vypadává nejvíc žen. Kvůli nevhodně nastaveným podmínkám dochází k enormnímu plýtvání vzdělanými ženami. Ony získají vědeckou průpravu, a my jako společnost neděláme nic proto, aby své znalosti mohly uplatnit.

Jak jsou na tom české ženy ve srovnání se zbytkem EU a USA?

Na to je jednoduchá odpověď. Prakticky ve všech statistikách patří Česká republika mezi nejhorší, pokud ne vůbec nejhorší v Evropě, a navíc to zde odpovědná místa vůbec nezajímá. Postavení žen ve vědě není pro vládu, univerzity ani Akademii věd téma.


A máte nějaký odhad, kdy bude zastoupení žen ve vědě rovnocenné?

To víme díky analýzám Hany Tenglerové velice přesně, pokud jde o akademické hodnosti. Při současném tempu dosáhneme paritního zastoupení žen a mužů na pozici profesora v roce 2070 a na pozici docenta v roce 2088.

foto_marcela_linkova_mensi

Marcela Linková je vedoucí Národního kontaktního centra – ženy a věda v Sociologickém ústavu AV ČR. NKC – ženy a věda přispívá k budování genderové rovnosti v oblasti vědy a výzkumu a k odstranění diskriminace žen ve vědě. Nabízí řešení, která zlepšují profesní uplatnění vědkyň, zvyšuje povědomí o genderové problematice ve vědě a v neposlední řadě zviditelňuje vědkyně a jejich práci. Více na www.zenyaveda.cz.


Další články

Reklama