Reklama

Antibiotika: lék tisíciletí, nebo nebezpečná hrozba?

Penicilin byl svého času doslova zázrakem. Ovšem dnes to vypadá, že éra antibiotik je u konce, a zdravotnické úřady varují, že vznik mocných rezistentních superbakterií vůči antibiotikům představuje jednu z nejzávažnějších hrozeb v historii medicíny. Je to opravdu tak děsivé, nebo jsou to jen řeči?
Napsal Ivana Ašenbrenerová Vydáno 24. březen 2014
Antibiotika: lék tisíciletí, nebo nebezpečná hrozba?


Jeden můj kamarád před rokem onemocněl chlamydiovou infekcí, která postihla jeho plíce. No a co, řeknete si, dostal antibiotika, a bylo vystaráno. Jenže dostal první, a nezabrala. Začal užívat druhá, a ani ta nezabrala. Dokonce ani třetí antibiotika si s infekcí neporadila. A tak se rozhodl pro alternativní léčbu. Ve finále mu nakonec pomohla homeopatika. Připravená zkušeným homeopatem přímo na míru. On, který do té doby věřil jen tomu, na co si může sáhnout, najednou zjistil, že prostě není všechno černobílé. Proč tenhle úvod? Asi proto, že všechno má svá pro a proti.

Život s ATB, nebo bez nich?

Jistěže dokážeme připustit, že antibiotika fungují skvěle na některé druhy infekcí, ale na druhou stranu jsme to trošku přehnali s jejich předepisováním. Dávají se na všechno, a někdy i na obyčejnou rýmu. Nemůžeme se pak divit, že příště opravdu nezaberou na to, na co by měla. Přitom už není žádná novinka, že antibiotická léčba sice nemoc vyléčí (obvykle), ale oslabuje imunitní systém. Je prokázáno, že například malé děti, kterým se často podávají antibiotika, trpí opakovanými infekcemi. Kromě toho dochází k narušení střevní mikroflóry, která je nepostradatelná pro správné fungování střevního imunitního systému. Chtít tedy po lékaři, aby vám předepsal ATB, když máte rýmu nebo kašlete, je naprosto nesmyslné. Ono totiž není tak na škodu, aby se naše tělo čas od času s nemocí popralo samo, a to bez antibiotik.

Přibývají lidé, kterým antibiotika nepomáhají

V roce 2013 zveřejnil Federální úřad pro kontrolu a prevenci nemocí v USA téměř hrůzostrašnou zprávu, která dokumentuje, jak to s těmi antibiotiky je. Nejméně dva miliony Američanů ročně onemocní závažnými infekcemi, které jsou rezistentní vůči jednomu nebo více druhům antibiotik, a alespoň třiadvacet tisíc zemře každoročně v přímém důsledku těchto infekcí. Dr. Edward Septimus, člen antimikrobiální rezistence výboru pro infekční choroby, říká: „V posledních deseti letech alarmujícím tempem vzrostla rezistence na předepisovaná antibiotika.“ Podle něj vstupujeme do postantibiotické éry, kde narůstá počet pacientů, na které antibiotika nezabírají. Dostáváme se tedy zpět na začátek?

Screen_shot_2014-03-24_at_12.38.39

Faktor pohodlnosti, nebo zajetý zvyk?

Velká část problémů pramení z tzv. širokospektrých antibiotik, která útočí na mnoho různých bakterií. Zatímco ale tato ATB ničí bakteriální padouchy, zabíjejí bohužel ale i ty zdravé bakterie, které potřebujeme. Následky pak mohou být zdrcující – mohou vést k infekcím jiným, které se snadno šíří a které ničí střevní sliznici a způsobují především nepříjemné průjmy. Je pravda, že na jedné straně klesly zejména respirační infekce až o 49 % oproti době před dvaceti lety, ale nedávná studie také zjistila, že většina infekcí byla virového původu, nikoli bakteriálního, takže antibiotika byla zcela zbytečná. Velmi často je to vina lékařů, respektive jejich pohodlnosti, kdy v zájmu rychlého řešení případu raději předepíše ATB, než aby se zajímali o skutečný důvod. Pravda, není to jen jejich vina, velmi často jsou to samotní pacienti, kteří tlačí na svého ošetřujícího lékaře, aby jim raději napsal antibiotika.

Uvážlivě a opatrně – to je cesta

Co z toho všeho vyplývá? Že by se antibiotika měla předepisovat uvážlivě. V určitých případech dokážou zachránit život a předcházet komplikacím, například ztrátě sluchu nebo poškození ledvin. A zcela určitě je také nutné užívat tyto léky tak, jak lékař předepsal – tedy je brát v takovém časovém rozmezí, v jakém máte, nepřestat je užívat v okamžiku, kdy se vám uleví, ale skutečně je řádně dobrat.

Další články

Reklama