Reklama

Doba smartphonová

Vzpomínáte, jak jsme se smáli japonským turistům, co si zuřivě fotili památky a teprve doma si při prohlížení fotek užívali dovolenou? Nevím, jak vy, ale já už se tolik nesměju.
Napsala Ivona Horváth Souralová Vydáno 21. červenec 2015
Doba smartphonová

Před pár týdny jsem doprovázela dceru na školní výlet na farmu. Každý rodič – včetně mě – vytáhl z kapsy mobil a s výkřiky jako ‚úsměv‘ nebo ‚tady‘ se snažil zachytit, jak si děti užívají. Po návratu domů jsem si sedla, probírala se všemi těmi fotkami a k mému obrovskému zděšení mi došlo, že si ke všem těm krásným záběrům nedokážu připojit vůbec žádné pocity. Místo toho, abych si užívala, fotila jsem. Kolik podobných momentů už jsem asi v životě prošvihla? Kolikrát jsem se změnila v zombie matku, která je sice fyzicky přítomna, ale duchem naprosto mimo?“ uvažuje na svém blogu novinářka Eleni Makedonas.  

Smartphony (a jejich vliv na náš život) patří v posledních dvou letech mezi nejdiskutovanější společenská témata. Pravda je, že v každodenním životě způsobily chytré telefony pravděpodobně větší revoluci než příchod internetu. Může za to hlavně obrovský prostor, který mají k dispozici. Zatímco neskutečně pomalé telefonické připojení na sklonku devadesátých let si uzurpovalo náš čas hlavně po sedmé hodině večer (tehdy začínal výhodnější tarif, pamatujete?), smartphony si na nás dělají nárok 24 hodin denně. Wi-Fi je dnes téměř všude, a zatímco notebooky přece jen občas zaklapneme, mobil máme po ruce vždycky. 

Na sociálních sítích tak koluje řada sarkastických vtípků i srdcervoucích videí na téma odcizení způsobené zíráním na displej, sociologové zkoumají dobrovolníky, jestli jsou schopni vydržet bez mobilu alespoň jeden jediný den, a psychologové si kladou znepokojivé otázky, co vyroste z dětí, které už odmalička svírají v ruce iPhone. Stává se z nás generace věčně roztěkaných emocionálních trosek, pro kterou je dění na sociálních sítích důležitější než vlastní život? 

Telefon, nejlepší přítel?

Podle nejrůznějších výzkumů mobilních závisláků skutečně přibývá. Třeba společnost SecurEnvoy zjistila, že celých sedmdesát procent žen pociťuje úzkost, když u sebe nemá mobil (u mužů je to jen o trochu méně, možná proto, že u žen je mobil spojen s možností celodenní kontroly života dětí), magazín Psychology Today pro změnu přirovnává telefon ke spřízněné duši, bez které se neobejdeme ani na záchodě (co kdybychom si tam chtěli u zrcadla nad umyvadlem vyfotit selfie?). 

Není divu, že závislost na mobilních telefonech si v posledních letech vysloužila i vlastní odborné termíny. Slyšeli jste třeba o syndromu fantomových vibrací? Takto americký psycholog David Laramie popsal důvěrně známou situaci, kdy máte pocit, že vám v kapse vibruje telefon (případně že slyšíte přicházet sms), a ono nic. Jiný pojem, nomofobie, pro změnu popisuje strach ze ztráty signálu. Přijde vám to malinko uhozené? Tak si představte, že čekáte deset minut na tramvaj a knihu ani časopis s sebou samozřejmě nemáte. Jistěže vytáhnete mobil. Jenže co když se vybije?

Láska a mobil

„Podívej se na ty lidi. Před patnácti lety by nikdo z nich nedržel telefon, všichni by se na sebe smáli a povídali si,“ pronesl můj manžel při víkendové procházce Prahou. „A co jako dělají dneska?“ opáčila jsem s údivem, co to jindy pragmatický protějšek pronáší za sentimentální moudra. „Dneska se každý stará sám o sebe!“ 

Znělo to fatálně. Nevím už, jestli to bylo míněno obecně, anebo jako přímá narážka na mě, každopádně jsem v tu chvíli svírala mobil pevně v rukou a za chůze upravovala fotky, které jsem před pár okamžiky pořídila na obědě v restauraci. Jídla byla znamenitá, tedy aspoň pokud můžu soudit dle obrázků, které jsem se snažila co nejrychleji postovat na Instagram. Jinak si ale jejich chutě příliš nepamatuju – natolik jsem byla zaměstnaná mobilem… Pravda je, že s mobilem v ruce vstávám i chodím spát. A bohužel po něm často sahám i ve chvílích, kdy bych si měla užívat úplně jiné věci. Sice jsem ještě nedospěla do fáze, kdy bych ho potřebovala při sexu (zní to bizarně, ale podle jednoho výzkumu ho neváhá během soulože použít až dvacet procent mladých Američanů!), nicméně mám ho po ruce, nejen když čekám na mhd, ale i když mluvím s manželem, klábosím s mámou nebo piju víno s kamarádkou. 

Za podobné nutkavé chování může podle výzkumů dopamin, hormon, který zklidňuje napětí v mozku a vyvolává libé pocity. „Každý nový e-mail nebo zpráva dodá ‚dopaminovou spršku‘, která se zapíše do paměti. A naše mozky jsou od přírody naprogramovány tak, aby bažily po věcech, které nám trochu té radosti dopřejí,“ vysvětluje vydavatel Hugh McGuire, který se na svém blogu zamýšlí nad tím, proč kvůli on-line aktivitám přestáváme číst knihy. Dlouhodobě se nám tahle dopaminová závislost stejně jako všechny jiné závislosti pochopitelně vymstí. „Pokud nemáte pod kontrolou svou vlastní pozornost, přicházíte o schopnost prožívat přítomnost. A to postihuje nejen váš aktuální prožitek, ale i život z dlouhodobé perspektivy,“ míní Alex Soojung-Kim Pang, odborník, který se smartphony dlouhodobě zabývá.

Studie společnosti Kleiner Perkins Caufield & Byers z roku 2013 zase zjistila, že uživatelé smartphonů kontrolují svůj přístroj v průměru sto padesátkrát denně. S tím úzce souvisí asi největší problém, a tím je naše celková nesoustředěnost a roztržitost. Odborníci se domnívají, že léta vyzdvihovaný multitasking, tedy metoda práce, kdy provádíte více věcí naráz (a platí to i pro situace, kdy balíte na dovolenou a přitom občas nenápadně projedete newsfeed na Facebooku), je cesta do pekel. „Něco jako paralelní či simultánní činnost v podstatě neexistuje, což dokonale dokresluje i řada statistik dopravních nehod. To, co ve skutečnosti děláme, je spíše přeskakování z jedné činnosti na druhou – což je z hlediska efektivity či produktivity naprostá katastrofa,“ tvrdí Alex Soojung-Kim Pang. 

Pozornost off-line

„Neustálá interakce skrze telefony v nás může vyvolat poruchy od deprese k mánii až po narcisismus či voyeurismus – nazvěte si to, jak chcete,“ napsal na svém osobním blogu americký psycholog Larry Rosen. Myslím, že je to přesné, z vlastní zkušenosti moc dobře vím, že ve dny, kdy trávím více času bezcílným brouzdáním po internetu a sociálních sítích, mívám sklony k ‚depce‘. A naopak skvěle prožitý den poznám i podle toho, že existenci nějakého Instagramu či Facebooku na několik hodin naprosto vytěsním.

„Mobilní telefon je svým způsobem zlo, chová se jako sobecké čtyřleté dítě. Uzurpuje si celou vaši pozornost. Když chce, abyste se na něco podívali, chce to hned,“ používá trefné přirovnání Alex Soojung-Kim Pang a doporučuje představit si smartphone spíše jako asistenta výkonného ředitele – ten by vás přece rozhodně neměl vyrušovat kvůli nějakým hloupostem! Na cestě za ‚smartphonovou disciplínou‘ pomáhá i uvědomění, nakolik je náš čas vzácný. Daniel Goleman si pro svou knihu Pozornost sledující tento fenomén vypůjčil výstižný citát z Hvězdných válek: „Vaše realita je to, na co zaměříte pozornost.“ Schválně, jaká je ta vaše?

Další články

Reklama