Reklama

Historie parfémů: jak voněla Kleopatra a jak se voníme my?

Parfémy jsou staré jako lidstvo samo, ale nikdo přesně neví, kdy kultura parfémů vlastně vznikla. Původně sloužily ke smiřování bohů, vůním se přisuzovala božská hodnota. Například když v době kamenné objevili lidé oheň, vůni hořícího dřeva odevzdali bohům. Není proto náhodou, že slovo parfém pochází z latinského ‚per fumum‘, což znamená kouř.
Napsala Mirka Jaroševská Vydáno 13. červen 2014
Historie parfémů: jak voněla Kleopatra a jak se voníme my?


Parfém jako potěšení v době starého Egypta

Egypťané byli první, kdo použil parfém pro své osobní potěšení, ale samotná výroba parfémů byla vyhrazena pouze kněžím. Jen jim bylo umožněno pracovat s parfumerií. Z tohoto důvodu byly v chrámech vystavěny speciální laboratoře. O mnoho let později bylo dovoleno vyrábět parfémy i královnám a císařům. Egypťané mumifikovali mrtvá těla a k balzamování používali myrhu a kasii, druh skořice. Pouze vysoce postavení lidé měli tu čest přijmout voňavou vodu na cestu na onen svět. To zjistili archeologové až v roce 1992, když otevřeli Tutanchamonovu hrobku a kromě jeho mumifikovaného těla vedle něj našli i několik džbánků s olejíčkem. 40 let př. n. l., pod vedením Kleopatry, dosáhla výroba parfémů svého vrcholu. Když hrozilo, že Kleopatra ztratí svou moc, požádala o pomoc římského císaře Julia Caesara. Sváděla ho nejen svou krásnou, ale také velkým množstvím parfému. Po její smrti skončila éra, v níž byly krása i luxusní život vysoce oceňována.

Zajímavost: Oblíbená Kleopatřina vůně byla z myrhy, skořice, kardamomu, kosatce, lotosu, šafránu a majoránky. Přesně tyhle ingredience tvořily parfém, kterým okouzlila i Caesera!

cleopatra

Kleopatra

Řekové chtěli omezit prodej parfémů dekretem

Parfém dorazil do Řecka díky Féničanům. To byl národ, který hned po Egypťanech ovládal obchod ve Středozemním moři. Ženy starého Řecka vylepšily techniky Egypťanů. Řekové používali enormní množství parfémů a na každou část těla jinou vůni. Asi 640 let př. n. l. politik a básník Solón rozhodl, že takové používání parfémů je přehnané, a omezil jejich prodej dekretem. Nicméně neuspěl, jelikož parfémy i nadále zůstaly nejprodávanějším produktem.

Arabové přimíchávali pižmo a růže do cementu

Vzestup křesťanství na Blízkém východě učinil používání parfémů náhlý konec. Ať už v osobním, nebo křesťanském životě, používání parfémů se ukázalo zbytečné. Nicméně Arabové si vztah k parfémům zachovali. Následovníci Mohameda měli rádi vůni pižma, ale také růže a jantar. Tyto substance přimíchávali i do cementu, který pak použili ke stavbě mešit. Jeden z největších objevů pochází z 10. století, kdy byl vynalezen destilační přístroj. Díky němu se zlepšila technika výroby parfémů. Díky Španělům a křižákům se parfém dostal znovu do Evropy. Kateřina Medicejská zahájila výrobu parfémů krátce poté, kdy v 16. století opustila Itálii a provdala se za francouzského korunního prince. Najednou všichni chtěli voňavé kožené rukavice. Nejlepší výrobce voňavých rukavic pocházel z Grasse ve Francii. Z Grasse se postupně vyvinulo vedoucí město parfémů.

220px-KatharinavonMedici

Kateřina Medicejská

Lidé ve středověku byli mistry v koupání

Pád říše římské, invaze barbarů a nekonečné války v Západním světě započaly období, kdy nebylo pro parfémy místo. Situace se změnila ve 12. století, kdy se rozvinul obchod. Díky univerzitám ve velkých městech si mohli lidé zlepšit znalosti o výrobě parfémů. Napomáhali také zasvěcení alchymisté a použití destilačního procesu, zavedeného Araby. Myrha a kadidlo byly stále svaté vůně. Na rozdíl od toho, co si lidé často myslí, v období středověku byli lidé mistry v koupání.

Lahvičky ve tvaru ovoce

Když vznikl pomander, lahvička na parfém ve tvaru ovoce, zachoval si pižmo, jantar, pryskyřici i voňavý olej. Kovové kuličky měly malé otvory, kterými mohl parfém pronikat ven. Těmto vůním byly přisuzovány léčivé síly, které by dokázaly vymýtit mor a jiné epidemie a stimulovat trávení a potenci. Brzy se staly hlavním městěm parfémů Benátky. Uvnitř městských hradeb se obchodovalo s kořením z Dálného východu. Marco Polo přivezl ze svých cest pepř, muškátový oříšek a hřebíček. Arabští námořníci přivezli koření z Indonésie a Cejlonu. Ve druhé polovině 14. století se objevily voňavky na bázi alkoholu a éterických olejů. Těmto vůním se říkalo „toaletní voda“.

Pomander_silver_web

Pomander

Toaletní vody nejen k vonění, ale i k léčebným účelům

V důsledku objevení Ameriky v 15. století ztratily Benátky své významné postavení. Portugalci a Španělé rozšířili svůj obchod. V 16. století sehrálo v této oblasti velkou roli Holandsko. Na rozdíl od svých předchůdců se kromě obchodu zaměřilo i na zlepšení zemědělské techniky. Vzrostlo množství toaletních vod, a to nejen těch, které obsahovaly jen jednu ingredienci, ale těch, jež obsahovaly různé květiny, bylinky, pižmo, jantar apod. Používaly se k léčebným účelům, ale také aby pohltily lidské pachy. Přestože ve středověku kladli důraz na hygienu, voda byla stále považována za přenašeče moru a různých epidemií. Parfém byl uchován v lahvičkách, ampulích nebo foukaném skle. Kromě toho tu bylo také benátské sklo, křišťálové a mléčné sklo, připomínající starou východní Čínu. Lahviček bylo několik tvarů z jednoduchých nebo drahých materiálů. Pomander dostal mezitím tvar pomeranče, vždy plněného jinou vůní.

Hygiena na druhé koleji – důležitý byl parfém!

V 17. století zaznamenaly parfémy obrovský úspěch. Lidé byli parfémy natolik posedlí, že odsunuli hygienu na druhou kolej! V roce 1656 se objevily parfémované rukavice. Po několika letech přestala aristokracie jevit o voňavé rukavice zájem, kvůli nepříjemnému odéru, jež zanechávala na rukou barva kůže. Rukavicový průmysl se pod vedením Ludvíka XIII. a poté i Ludvíka IV. chopil příležitosti stát se v oblasti parfémů monopolem. V 17. století byly ingredience pro parfém rozšířeny o jasmín, cibulovité rostliny a růže. Také byl pestřejší výběr flakonů.

OB2ffb57_louis_xiv

Ludvík XIV.

Dějiny osvícenství – vinný ocet a kolínská voda

Dějiny osvícenství jsou věkem filosofů a parfémů. Vláda Ludvíka V. získala přezdívku voňavá vláda, protože každý den kropila toaletní vodou své posluchače a následovníky, nábytek i oblečení. Toaletní voda byla stále hojně používaná, i když získala konkurenci v podobě vinného octa, který měl jedinečné dezinfekční účinky. Nejznámější z nich je „vinaigre des quatre voleurs“, jenž během moru v roce 1720 dělal hotové zázraky. Skutečná revoluce přišla v 18. století. Rozhodující vylepšení přišlo v podobě kolínské vody. Tuto osvěžující vodu používali ve vaně, vínu, s trochou cukru také jako ústní sprej. V 18. století byly také zavedeny toaletní tašky, které obsahovaly lahvičky naplněné éterickými oleji. Tato balení často obsahovala také zubní kartáčky, tužky, vatové tamponky a malé trychtýře pro plnění lahví.

Dějiny parfému ve 20. století

Na konci 19. století pracovaly ve Francii téměř 2000 lidí ve výrobě parfémů. V roce 1900 proběhla v Paříži světová výstava, která se stala klíčem k úspěchu. Pavilon s parfémy byl nádherně nazdoben, a na výsledku se podílel i český malíř Alfons Mucha. Postupně získalo vnímání parfémů novou podobu. Kromě samotné vůně byla důležitá i lahev, obal či reklama. Výrobci parfémů začali spolupracovat s významnými výrobci skla, např. Baccaratem nebo Lalique, i s odborníky ze světa reklamy. Parfémy se stále vyvíjely. Francois Coty byl první voňavkář, který smíchal přírodní a syntetické vůně. Jeho L’Origan z roku 1905 je první známý parfém. Roku 1917 vytvořil parfém, který stál v čele všech ostatních a vynikal nádechem dubového mechu, opiové tinktury, pačuli a bergamotu. Vytvořil tak smyslné, jemně pikantní aroma. V dnešní době patří výroba parfému mezi nejluxusnější průmyslová odvětví.

francois-coty-photo

F. Coty

Dnes s námi můžete navíc soužit v naší letní soutěži na http://leto.marianne.cz o parfém Paco Rabanne v hodnotě 1300 Kč.

Další články

Reklama