Reklama

Hledáte lásku a štěstí? Řekněte si nahlas o to, po čem toužíte!

Říct o někom, že strádá, může být pro dotyčného skličující obvinění. Pohlížet na sebe jako na člověka s potřebami nás může uvést do rozpaků. Opravdu si zasloužíme tuto ostudnou nálepku, nebo máme zkrátka potřeby jako každý jiný člověk?
Napsala Mirka Jaroševská Vydáno 02. červen 2014
Hledáte lásku a štěstí? Řekněte si nahlas o to, po čem toužíte!


Buddhismus nás učí, že trpíme skrze naše potřeby a tužby po materiálních věcech. Primární příčinou našich potřeb je pocit prázdnoty. Mnoho lidí se bojí, že je ostatní budou vnímat jako strádající, a tak se raději zbaví svých tužeb po milujícím objetí a lásce.

Vyrůstáme ve společnosti, která uctívá nezávislost. Mít jakékoli potřeby mimo ty základní je považováno za slabost. Tuto informaci si dešifrujeme tak, že musíme být ‚silní‘, což znamená stát na vlastních nohou bez pomoci druhého.

Smutné je, že tento egocentrický přístup nás drží ve vězení izolace. Naše receptory lásky se pozvolna ucpou a atrofují, naše životy ztratí vitalitu a my snáze podlehneme depresím a zoufalství.

Potřebujeme pevné vazby, abychom byli zdraví?

Člověk od přírody touží po spojení s druhými lidmi, a to neplatí jen pro děti. Dospělí potřebují pevné vazby, aby si udrželi fyzické i emocionální zdraví. Zkrátka potřebujeme jeden druhého, abychom se cítili šťastní a naplnění.

Spousta z nás bude jistě souhlasit s názorem, že díky lásce a spojení s ostatními lidmi se cítíme dobře. Přesto můžeme mít problémy, když chceme požádat druhého o pomoc. Než abychom hledali lásku a intimitu, po níž toužíme, raději se uzavřeme do sebe. Držíme svoje touhy pevně pod pokličkou.

Náš vnitřní hlas by nám mohl napovídat: „Chceš toho moc. Budou si o tobě myslet, že jsi slaboch. Neobtěžuj druhé svými problémy a potřebami. Spoléhej se jen sám na sebe. Neriskuj, že tě někdo odmítne, ztrapnil by ses.“

Tento vnitřní dialog na nás působí jako jed. Přiměje nás držet jazyk za zuby a udržovat od druhých odstup.

Strach z odmítnutí nás svazuje

Ze strachu z odmítnutí nebo dokonce ztrapnění svoje potřeby často nepřiznáme ani sami sobě. Ale možná, že to, co hodnotíme jako ‚strádání‘, může být pouhá potřeba lidského kontaktu. Pokud tuto touhu poznáme a přestaneme se za ni stydět, dovolíme si vnímat svoje přání, tužby a preference a dokážeme je v pravý okamžik vyjádřit.

Místo toho, abychom dosahovali kontaktu s druhým člověkem pomocí nátlaku a manipulace, buďme pokorní a přijměme i ne jako odpověď. Oslovit druhého, aniž bychom věděli, jak bude reagovat, vyžaduje obrovskou odvahu. Jakmile přijmeme odmítnutí a bolest jako součást lidského bytí, přestanou být tyto situace tolik hrozivé.

Redefinování toho, co znamená být silný, je ústřední částí kulturní transformace. Starý celosvětový pohled na sílu je egocentrický, vede k destrukci vztahů a vytváří konflikty ve světě. Jakmile se smíříme s tím, kdo skutečně jsme a co přinese do našeho života klid a naplnění, začneme budovat harmonické vztahy a mír ve svém vnitřním světě.

Další články

Reklama