Reklama

Jak jsem třídila šatník podle Marie Kondo – 1. část

Úkol „uspořádat skříň“ mám sice na svém seznamu už dlouho, ale vůbec se mi do toho nechtělo. A vůbec jsem nevěřila, že by mě k tomu mohla přimět kniha s pochybným názvem Zázračný úklid od Marie Kondo. Tahle japonská expertka na uklízení totiž věří, že pořádek doma znamená pořádek v mysli, a doporučuje začít právě skříní s oblečením. Ale v té já přece žádné zbytečnosti nemám. Nebo se mýlím?
Napsala Ivona Horváth Souralová Vydáno 18. duben 2016
Jak jsem třídila šatník podle Marie Kondo – 1. část

V posledních týdnech na mě padla jistá nespokojenost a letargie. Přisuzovala jsem jí tomu, že málo spím a jsem neorganizovaná a doma vládne tzv. punková domácnost. Znáte to, jak ráno vstanete pomalu, do školky a do práce běžíte pozdě, v duchu se peskujete a už víte, že zbytek dne prostě nějak přežijete.

O Marii Kondo, slavné Japonce, která prostřednictvím knih a Youtube videí učí svět uklízet, jsem už četla mnoho článků (pokud jste o ní ještě neslyšela, vygooglujte si metodu KonMari). Dokonce jsem podle jejích rad (skládejte oblečení na stojato a ne na ležato) přeskládala celý dceřin šatník. Už je to měsíc a dodnes v její skříni panuje perfektní řád. Ke svému šatníku jsem se ale nedokázala odhodlat. Bála jsem se, že jakmile začnu, nikdy tu šílenou práci nedokončím.

Mimochodem, Marie Kondo staví dlouhotrvající pořádek na dvou pilířích: kromě důmyslného skládání také trvá na to, abyste vyházeli vše nepotřebné, zapomenuté nebo cokoli, co ve vás vzbuzuje rozporuplné pocity. Je důležité, abyste každý kousek vzali do ruky a položili si otázku, jestli vám přináší radost (komu to zní příliš psychoterapeuticky, jako třeba mně, může zkusit otázku přeformulovat na „Mám tohle opravdu ráda?“).

ČTĚTE TAKÉ: 7 otázek, které si položte předtím, než si koupíte něco na sebe

Vyhazovat se mi ale moc nechtělo. Můj šatník prošel očistou už před čtyřmi lety, kdy jsem byla těhotná a od té doby vím, že v něm jsou jen věci, na které nedám dopustit (jen třeba trpělivě čekají, až shodím poslední dvě poporodní kila, případně až najdu odvahu nebo příležitost si je znovu obléci).

Proto když jsem si minulý týden kupovala knihu Marie Kondo Zázračný úklid, byla jsem hodně skeptická. Styděla jsem se už v knihkupectví a popravdě – někdy i při jejím čtení. Marie totiž působí jako chytrá, ale naivní dívenka, která už od útlého dětství až choromyslně miluje uklízení. Taková stepfordská panička vyvedená v japonském minimalismu. Popravdě, takhle „cáklá“ jsem bývala taky, ale zatímco já sklouzla k liknavosti, Marie svou posedlost dotáhla k dokonalosti (a prosperujícímu byznysu).

Četla jsem hltavě, přeskakovala jsem pasáže, které mě tolik nebavily a chtěla jít rovnou na věc. Marie totiž slibuje, že vás naučí uklízet tak, abyste měli pořádek navždy, ne jen týden a do měsíce zase brajgl. „To chci vidět, co je to za zázračné tajemství,“ mumlala jsem si pro sebe. Náhle jsem ale musela knihu odložit, protože do mě vjela zvláštní energie. A v následujícím okamžiku jsem se ocitla před svou skříní plnou bot a šikovala krabice na dvě skupiny – boty, co si chci nechat, a ty, co mi nejsou, jsou zničené, nemám je ráda. Nutno říct, že obě hromady byly stejně velké...  

...to be continued

Další články

Reklama