Reklama

Jak jsem třídila šatník podle Marie Kondo – 3. část

Úkol „uspořádat skříň“ mám sice na svém seznamu už dlouho, ale vůbec se mi do toho nechtělo. A vůbec jsem nevěřila, že by mě k tomu mohla přimět kniha s pochybným názvem Zázračný úklid od Marie Kondo. Tahle japonská expertka na uklízení totiž věří, že pořádek doma znamená pořádek v mysli, a doporučuje začít právě skříní s oblečením. Ale v té já přece žádné zbytečnosti nemám. Nebo se mýlím?
Napsala Ivona Horváth Souralová Vydáno 20. duben 2016
Jak jsem třídila šatník podle Marie Kondo – 3. část
ČTĚTE TAKÉ:
 
Třídění oblečení, bot a doplňků je za mnou, ale zatímco skříň vypadá jako z katalogu a znovu v ní proudí vzduch, doma nám teď v různých koutech trůní nevzhledné černé pytle, napěchované Ikea tašky a nejrůznější hromádky věcí, o kterých jsem se ještě nerozhodla. Ano, nastává méně zábavná fáze – kam s tím vším.
 
Není to poprvé, co radikálně probírám svůj šatník, a tak mám bohaté zkušenosti – pořádala jsem věčírky pro kamarádky, kde si u láhve vína vše rozebraly, prodávala jsem na velkých jarmarcích i komornějších bazarech oblečení, které pořádaly módní blogerky, zkoušela jsem Votočvohoz (dnes Vinted.cz), nosila tašky s oblečením do secondhandů i dobročinných obchodů, snažila se darovat věci přes internet. Zkrátka jsem dělávala vše, abych se vyhnula tomu poslednímu – naházet vše do kontejnerů na textil.

Proto jsem to zkusila a napsala e-mail do několika second-handů. „Přivezte a uvidíme,“ přicházely odpovědi. A tak jsem do jednoho skutečně přivezla – dvě plné Ikea tašky. A odjížděla jsem – se dvěma skoro stejně plnými taškami! Paní majitelka si z nich vyzobala jen pár kousků, které se jí zdály přijatelné, ostatní byly moc malé, mimo sezonu nebo příliš výstřední pro její elegantní klientelu.

Co teď? Ano, jsou to pěkné kousky ze zahraničí, některé stály spoustu peněz, ale opravdu se mi je chce zdlouhavě prodávat či rozdávat? Čekat se zimními botami, až začnou na podzim někoho zajímat? Nechce! Štvaly mě plné skříně, ale plné tašky, které náš byt proměnily na překážkovou dráhu, mě štvou ještě víc.

Marie Kondo poslední fázi vyhazování příliš neřeší. Jediné, co svým klientům klade na srdce, je, aby své vyřazené věci proboha živého nevozili na chatu či k rodičům a ani se je nepokoušeli vnutit mladším sourozencům. Rovněž nepřipadá v úvahu ponechávat si obnošené oblečení aspoň na doma – to pouze vede ke sbírkám domácího oblečení, které stejně nakonec nenosíte.

ČTĚTE TAKÉ: Velký úklid: 35 věcí, které byste měla vyhodit hned teď

S každým kouskem, který dobře sloužil, je jen třeba se náležitě rozloučit, poděkovat mu a pak ho zkrátka vyhodit. A právě tento robotický přístup Marie Kondo mi otevřel oči. A také fakt, že pokoušet se prodat oblečení do second-handu nebo ho darovat kamarádce je v roce 2016 jako nošení dříví do lesa. Všude je ho totiž nadbytek, nejen v mé nebo ve vaší skříni, a udat ho hromadně není vůbec jednoduché.

Jednou z mála možností jsou second-handy, kde vám oblečení za pár korun vykoupí na váhu. Celou tašku vám zatím také vezmou v pražských dobročinných domovech Sue Ryder – prodej oblečení jde na podporu seniorů. A pak jsou tu samozřejmě kontejnery na textil, jejichž obsah se posléze třídí (ty lepší kousky putují na charitu, případně dostanou druhou šanci v second-handech, ty děravé, flekaté či ošoupané se zrecyklují v něco užitečného).

Můj tip: Pokud byste kousky ze svého šatníku přece jen raději prodali do komise nebo přes internet, nechte jeho třídění raději na podzim. Lépe totiž udáte objemné kousky jako kozačky, kabáty či péřové bundy, které zabírají nejvíc místa. 

4 tipy z knihy Zázračný úklid:
1. Nejprve vyhazuje, pak teprve ukládejte.
2. Nepřehánějte to se speciálními úložnými vychytávkami (mnohdy stačí jen krabice od bot).
3. Neskládejte oblečení do komínků, ukládajte ho svisle do zásuvek (nebo, máte-li police, do košíků či krabic) – je to úspornější  a lépe to drží tvar.
4. Nové věci okamžitě vybalte a zbavte visaček (včetně punčocháčů).

Další články

Reklama