K mým letním favoritům patří jednoznačně Madrid, to řeknu v kteroukoli denní i noční dobu bez váhání. Při vzpomínce myslím na úzké a vysoké kaňony ulic, na rozpálenou kamennou dlažbu, chladné dlouhé stíny pod piniemi, ulice otvírající se nečekaně v náměstí a provoněné kavárny na ulicích, kterým umějí jejich obyvatelé dodat tu pravou jiskru života. Zdá se, že jsou tato města odlišná od našich a lidé, kteří je vnímají a mají rádi, jiní a jinak je využívají. Ale je to tak doopravdy? Tento cyklus Místa s kulturou nám může připomenout důležitost veřejného prostoru, který nás obklopuje, a může nám vsadit do hlavy otázky a odpovědi o odlišnosti a intenzitě využití veřejného prostoru mezi jednotlivými národy.
S radostí stočím nyní všechny své myšlenky k Madridu, hlavnímu španělskému městu ležícímu v geografickém středu Pyrenejského poloostrova. Historicky a významem jej vždy předčila města v okolí, jako je Toledo a Segovia, ale po umělecké stránce se svou nabídkou galerií a množstvím muzeí je živým pestrým kulturním centrem Španělska.
Ke klenotu kulturních center evropského měřítka patří CaixaForum stojící v srdci kulturní madridské čtvrti naproti botanické zahradě. Přispěním nadace Fundación la Caixa, která podporuje většinu kulturního dění v zemi, došlo k realizaci návrhu přestavby bývalé elektrárny na kulturní centrum. Krásnou nápaditou přestavbu na Caixa Forum provedl renomovaný švýcarský tým architektů Jacques Herzog & Pierre de Meuron.
Hlavní zeď sousedního domu na náměstí před centrem je zdobena vertikální bujarou zahradou o rozměru 600 m² od pařížského ateliéru Patricka Blanca. Vstupní prostor pod budovou je klíčovým prvkem designu stavby. Historickou budovu využili architekti jako ‚podstavec‘ pro novou moderní, do které se vchází z krytého prostoru, jakoby zpod sukničky. Okolí stavby obklopují úzké ulice s malými chodníky, a tak umístění hlavního vstupu pod budovu bylo perfektním řešením a rozšířením malého prostoru kolem budovy.
Obvodové stěny bývalé elektrárny byly zachovány, jen v přízemí byly vybourány, aby byl vytvořen veřejný prostor pod budovou vytvářející stinné místo vstupu nebo možnost setkání a vtahující návštěvníky dovnitř. Je to jedinečný moment, kdy se nízko nad vámi celá budova vznáší a jako magnet vás přitahuje oplechovaný vstup s kovovou stropní konstrukcí a pokračujícím kovovým schodištěm. V hlavním foyer v patře je lesknoucí se podlaha z nerezových dílců odrážející lineární žárovková svítidla, kde se návštěvník rozhodne, kterým směrem se vydá. V podzemních částech stavby se nachází divadelní sál – auditorium a zázemí údržby budovy s několika parkovacími místy. V nadzemních patrech jsou galerijní prostory, restaurace, kanceláře a jiné víceúčelové prostory.
Architekti posadili na stávající obvodové zdivo budovy kovovou korunu stavby nepravidelně perforovanou a propouštějící přímé světlo do horních pater. Rafinovaně zde proniká denní světlo do interiéru, kdy se kovová záclonka fasády pěkně ukáže v restauraci a je v dokonalé souhře s umělým osvětlením s minimalizovaným dopadem na životní prostředí.
Muzeem se příjemně prochází a není jen místem turistů a náhodných kolemjdoucích. Lidé se zde setkávají s přáteli a muzeum je součástí kulturního života v Madridu. Byla jsem zde na úžasné výstavě francouzského fotografa Jacquese Henriho Lartigua Floating World a ten víkend jsem muzeum navštívila dvakrát.
Autoři: Jacques Herzog & Pierre de Meuron – http://www.herzogdemeuron.com/
Aktuální program v centru umění:
William Blake (1757–1827) je klíčovou postavou anglické literatury a umění. Na výstavě jsou ukázány všechny aspekty tohoto umělce. Často byl popisován jako mystik a vizionář. Vytvořil si vlastní tvůrčí prostředí, kde síly dobra a zla jsou v neustálém konfliktu, zobrazujíce jeho revoluční duchovní a politické myšlenky.
Výstava potrvá od 3. 7. do 21. 10. 2012.
© 2003—13