Reklama

Kontaktní rodičovství: 10 principů, jak vychovávat jinak

Jako máma dělám desítky rozhodnutí denně. Od těch malých – jaké tepláky dnes na písek, aby nebylo dceři teplo ani zima – po velká – kdy je čas odstěhovat ji do jejího vlastního pokojíčku. A nemáte se kde poradit!
Napsala Markéta Kronovetrová Vydáno 08. červenec 2014
Kontaktní rodičovství: 10 principů, jak vychovávat jinak


Každý odborník radí něco jiného, každá máma na to jde jinak. Stylů výchov je nepřeberně. Jedním z nich je i kontaktní rodičovství. Poprvé jsem o něm slyšela od kamarádky, jejíž syn neměl vlastní postýlku a spal s ní a manželem. Na první pohled banalita, ale na druhý najdete překvapivě mnoho odpůrců této myšlenky. „Nikdy, už během těhotenství jsem se rozhodla, že si malou nikdy do postele nevezmu,“ horlivě mi vysvětlovala známá. A co je správně? Pro každou něco jiného.

Nejde jen o postýlku

Co vy? Jste zastánkyní kontaktního rodičovství? Pojďme se podívat na to, co to vlastně je. Nejde totiž jen o postýlku. Jednou z nejznámějších propagátorek tohoto stylu výchovy je Lucie Harnošová. Sepsala elektronickou knihu, ve které představuje deset principů tohoto stylu výchovy. „Jsou čistě pro inspiraci, aby rodiče věděli, co vše je možné s miminkem dělat, ale nejsou to žádné striktní body, které se musí přesně dodržovat. Někdy si například rodiče naplánují, že budou po porodu spát s miminkem v jedné posteli, a zrovna se jim narodí dítě, které potřebuje v noci naprostý klid, ticho, svůj prostor… A pak je někdy pro rodiče náročné poznat, že nemůžou jet podle plánu, že jejich dítě potřebuje něco jiného.“

Screen_shot_2014-07-08_at_11.44.57

  1. Nikdo zvenčí radit nemůže

Základem kontaktního rodičovství je přijetí dítěte takového, jaké je – ať je ušaté, tvrdohlavé, tiché či bázlivé. „K tomu je nezbytná bezpodmínečná láska k dítěti a srdce i mysl otevřené ke změnám, které přicházejí. Důležité je uznání individuality, jedinečnosti každého člověka a důvěra ve vlastní intuici. Pokud budete vnímaví, miminko vám dá samo jasné signály, co potřebuje. Nikdo zvenčí vám nemůže radit, jak vychovávat dítě. To vy víte nejlépe, a proto si věřte! “ povzbuzuje Lucie maminky i tatínky.

  1. Od prvních buněk

Začíná se už před otěhotněním. Žena by se měla na početí dítěte připravit, očistit si tělo, vyladit fyzické problémy, domluvit se s partnerem, aby miminko bylo vítané. Pojem limbický otisk asi znáte. Podle této teorie nás ovlivňuje vše od chvíle, kdy se spermie spojila s vajíčkem. Nesmírně důležitý je i porod a první okamžiky po něm. Proběhl přirozeně a spontánně? Bylo miminko během svých prvních minut na světě s vámi? Přisálo se k prsu? Ne vždycky je možné si dopřát takto ideální porod. Ale pokud to jde…

  1. Kojením proti rakovině i jiným nemocem

Další, co ovlivňuje vztah matky a dítěte, je kojení. Nejde jen o krmení samotné, ale o blízkost, která se díky němu vytváří. Lucie také upozorňuje, že zatímco o prospěšnosti mateřského mléka pro děti se mluví neustále, o výhodách kojení pro matky se moc neví. U žen, které déle kojily, se objevuje mnohem méně rakovina, osteoporóza, cukrovka, problémy s křečovými žilami a nadváhou.

  1. Celorodinná relaxace

Možná jste si stejně jako já pod pojmem kontaktního rodičovství nejprve představili kontakt fyzický. Je stejně důležitý jako ten psychický. Lucie doporučuje masáže miminek i starších dětí. Ona sama popisuje, že si dělají celorodinné masážní večery. Jeden člen rodiny si lehne, ostatní ho masírují.

„Je na rodičích, jak spojení s miminkem i staršími dětmi navážou. Ale pomáhá častý fyzický kontakt, častá přítomnost s miminkem a dítětem a také to, když rodiče postupně sami rostou, když si léčí svá traumata z dětství, když mají sebe na prvním místě a jsou spokojení a šťastní. Kontaktní rodičovství je harmonie v rámci celé rodiny,“ shrnuje Lucie.

  1. Kam uložit dítě?

Na začátku jsem zmínila společné spaní s dětmi. Lucie je zastánkyní spaní s miminkem, pokud se tak cítí všichni komfortně. Upozorňuje ovšem na to, že by dítě nemělo spát mezi rodiči, aby si nezafixovalo to, že je rozděluje, a nevadilo mu, když se rodiče budou tulit bez něho. „Můžete mít manželskou postel v rohu místnosti, takže je dítě u zdi. Nebo můžete mít přiraženou dětskou postýlku (bez jedné postranice tak, aby to bylo bezpečné) či větší postel. Když spíme někde v hotelu nebo u známých, připraví se vedle postele zábrany ze židlí a podobně. A když se děti koulí až do nohou postele, i tam můžeme dát zátaras.“

  1. Jako klokaní mládě

Ke kontaktnímu rodičovství patří i šátky a nosítka. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že není nic krásnějšího, než když vám miminko usne s hlavičkou ve výstřihu. Je třeba však myslet na bezpečnost. „Je důležité, aby miminko bylo uvázané správně. Dlouhodobým nezdravým nošením můžete miminku ublížit. A vašim zádům to také neprospěje,“ varuje Lucie. Podle dTestu nosítek a klokanek je ideálním způsobem nošení v šátku, tedy za předpokladu, že maminka zvládá správný úvaz. Pokud se na vázání necítíte, vyberte si raději klokanku. V dTestu zvítězila Manduca New style. Zde najdete výsledky testu (http://www.stream.cz/adost/10001659-adost-detska-nositka).

  1. Jde to bez plen?

Asi největší napojení na dítě z mého pohledu vyžaduje bezplenková komunikační metoda. Podle chování a výrazu miminka byste měli poznat, kdy se chystá čurat nebo kakat, a přenést ho nad malý nočníček nebo záchod.

  1. Co s pláčem?

Důvěřujte pláči, radí Lucie z pohledu kontaktního rodičovství. To je další velké téma mezi maminkami. Nechat dítě vyplakat, nebo reagovat na každé vzlyknutí? Batole se jen vzteká a my mu musíme dát najevo, že si takto nic nevydupe, nebo nám tak sděluje něco důležitého a my bychom ho neměli ignorovat? Lucie zastává názor, že svou pozorností děti nerozmazlujeme. Naopak zjistí tak, že mohou důvěřovat okolnímu světu, rodičům i sami sobě. A když nevíme, co chce miminko říct a pláče i přes veškerou naši snahu? „Buďte u něj, dejte mu najevo, že jste tu pro něj, ale nechte ho plakat. Potřebuje něco říct, projevit nějak emoce,“ vysvětluje Lucie.

  1. Hranice a důvěra v jednom

Lucie také upozorňuje na to, že děti potřebují mít hranice. Doporučuje knihu Respektovat a být respektován. Podle ní děti ocení hranice propojené s důvěrou. Věřte jim, že zvládnou drobné úkony, nebojte se nechat dvouleté dítě nalít vodu, vidělo vás to dělat nesčetněkrát, ví, jak na to. Zároveň však stanovte hranice, co už dítě nesmí. Z kuchyně vám brouzdaliště udělat nemusí.

  1. Nezapomínejte na sebe!

Lucie připomíná to, že spokojená máma znamená i spokojené dítě. Zoufalá a unavená matka nevytvoří pohodu. Běžte na masáž, odpočívejte, relaxujte, dopřejte si trochu klidu každý den. Hlídat může manžel. Naši tátové s námi v dětství často nebyli, většina z nich pracovala. Vidět dítě jen v sobotu je neskutečně málo.

Screen_shot_2014-07-08_at_11.45.46

Neposlouchejte ani moje rady

„Jen vy víte, co je správně,“ zdůrazňuje Lucie. To je rada, která je základním kamenem kontaktního rodičovství. „Ani já nevím, co je pro vaše dítě správné. Neposlouchejte ani moje rady, pokud se s nimi neztotožníte,“ uzavírá vyprávění o kontaktním rodičovství.

Další články

Reklama