Reklama

Měřeno indexem národního štěstí...

O Bhútánu se povídá ledacos. Třeba že je jednou z posledních oblastí, kde funguje matriarchát, to znamená, že hlavní slovo tu mají ženy. Budiž, další zajímavost je ale oficiální – v téhle zemi neměří životní úroveň hrubým domácím produktem, nýbrž hrubým domácím štěstím.
Napsala Vydáno 14. říjen 2014
Měřeno indexem národního štěstí...

Jak uvedly Tibetské listy, tento nezvyklý název dal programu hospodářského a kulturního rozvoje své země bhútánský král už v roce 1974. Král si uvědomoval, že je Bhútán obklopen přetechnizovaným světem, a proto za svou prioritu považoval zachování buddhistické kultury, tradic i jedinečné přírody.  
Dá se vůbec tenhle index nějak měřit a co to vlastně je? Bhútánci si pod ním představují to, že budou nejen hromadit peníze, ale budou i šťastní. A do takového stavu se dostanou mimo jiné, pokud budou kvalitně jíst, hezky bydlet, mít přístup k dobrému vzdělání a zdravotní péči a budou se moci dobře bavit. Západní ekonomové ale jen kroutí hlavou, co je tohle za ukazatel? Nelze ho změřit, zvážit, přeměnit v křivky… Ti osvícenější, kteří o problematice přemýšlejí, ale čím dál častěji přirovnávají západní ukazatel hrubého národního produktu k rakovinnému bujení, které v konečném důsledku ničí svého hostitele a nakonec i sebe sama. „Lidé ve vyspělých západních zemích mají spousty nejrůznějších věcí a přístrojů, aby jim zpříjemňovaly život a usnadňovaly práci. Znamená to, že jsou šťastnější? Stačí se podívat třeba do Spojených států, a nejen tam. V posledních desetiletích jsou nejžádanějšími léky antidepresiva a prášky na spaní, roste kriminalita, užívání drog, počet sebevražd… Hrubý národní produkt je přitom v USA jeden z nejvyšších na světě,“ upozorňují Tibetské listy.
Jenže ono to začíná být složitější i s bhútánským indexem. Z kopce to prý se zdejším štěstím začalo jít s nástupem globalizace v roce 1974, kdy se země otevřela turistům, pak v roce 1999 s příchodem televize a v roce 2008, kdy sem dorazila demokracie. Část harmonie podle některých obyvatel postupně mizí. Naopak se objevuje nezaměstnanost, drogy, alkoholismus.
Indexy totiž občas selhávají, ať už se jmenují a počítají jakkoli. Sympaticky o tom zpívá skupina Chinaski… každý svého štěstí strůjce, každý svého dortu krůjce. V USA, Bhútánu  i Česku.   

Klára Mandausová

Klára Mandausová

Popisek

Další články

Reklama