Reklama

Muži a jejich koníčky: proč je potřebují a proč jim je nebrat

Já miluji divadlo, kino a knížky – můj muž tohle nemusí. On zase jezdí jako šílený na kole a hraje tenis. Po deseti letech soužití jsme se naučili jeden druhého akceptovat a čas od času udělat kompromis. Jednou za měsíc jde se mnou manžel do kina a jednou za rok s ním jedu na týden na dovolenou na kolo. A funguje to.
Napsal Ivana Ašenbrenerová Vydáno 15. červenec 2014
Muži a jejich koníčky: proč je potřebují a proč jim je nebrat


To, že mají partneři každý jiné hobby, nemusí nutně znamenat, že je jejich vztah k ničemu a že spěje k záhubě. Z vlastní zkušenosti ale můžu říct, že bez notné dávky kompromisu to prostě nejde. I odborníci tvrdí, že mít různé zájmy nemusí být katastrofa, jen musí partneři jeden druhého akceptovat. Nadávat na manžela nebo partnera, že pořád někde běhá a vyhledává pohyb, je jednoduše hloupost. Oni to jinak neumějí – může za to jejich mozek, který funguje jinak a ve kterém hraje prim hormon testosteron a také dopamin. Jak říká neuroložka Louann Brizendine ze San Francisca, právě dopamin nutí chlapy, aby si užívali, bavili se a hráli si. Chtít tedy po muži, aby přestal dělat to, co ho baví, je absolutně marné.

Zákazy nic neřeší, naopak

Pro muže jsou jejich koníčky důležité – neumějí si představit život bez rybaření, golfu nebo lepení letadýlek. A některé ženy to nechápou a mají pocit, že jsou na druhé koleji. Pravda, někdy chlapi neznají míru, a je tudíž zcela přirozené, že se ženy cítí na vedlejší koleji. Jak se tedy dají všechny ty jejich koníčky přežít? Možná se to zdá složité, ale rozhodně bychom se měly snažit o vzájemnou toleranci. A především nerezignovat na svoje vlastní koníčky. To je nejčastější chyba, kterou ženy po svatbě (nebo poté, co začnou se svým partnerem bydlet) dělají. Ostatně to si myslí i psycholog Petr Šmolka. Ženy by neměly měnit své muže, ale samy sebe! „Dopřát si něco sama pro sebe není nic špatného, a dělat si radůstky už vůbec ne,“ tvrdí psycholog.

Někdy je lepší, když chlap vypadne

Moje kamarádka je nadšená pokaždé, když jednou za měsíc její manžel ‚vypadne‘ někam na pánskou jízdu, kde si chlapi hrají na vojáky v lese. Ona si ten víkend zase užije jinak, zajde s kamarádkou na nákupy, večer pak na diskotéku a jsou spokojení oba dva. Odborníci se domnívají, že trávit šedesát hodin bdělého stavu týdně manželé spolu nemohou zvládnout. Každý by měl mít svoje hobby, svoje zájmy, které ho baví. Určitě není dobré rezignovat na vzájemné chvíle, ale ani na svoje vlastní potřeby. Vždyť jen si to představte: chtěla byste snad, aby s vámi chodil ten váš na hodiny břišního tance nebo na háčkování? Já tedy ne! Ve finále ale není na škodu někdy partnerovy koníčky aspoň trochu ‚ochutnat‘, abychom poznaly, jaké to je. A může se klidně stát, že jim přijdeme na chuť a budeme příslušný koníček provozovat společně a rádi.

Muž bez zálib a přátel? Takového nebrat!

Ve finále buďte ale ráda, pokud váš partner nějaké hobby má. Jak říká psycholog Šmolka, chlap, který nemá žádné aktivní zájmy, nebo dokonce ani kamarády, je chlap, kterému by se každá ženská měla raději zdaleka vyhnout. Dovolte tedy tomu svému, ať si chytá ryby nebo jezdí na kole, ale žádejte kompenzaci v podobě pozvánky ke společné aktivitě. Partneři by měli být ve shodě, kolik času a prostředků lze neškodným koníčkům věnovat, aniž by to už bylo na úkor rodiny či manželského vztahu.

Další články

Reklama