Reklama

Obyčejné rodiny, neobyčejné děti

Každý rodič chce, aby bylo jeho dítě úspěšné a šťastné. Jak to zařídit? Tuhle otázku si asi při výchově klademe všichni. Odpověď na ni našla Klára Mandausová.
Napsala Vydáno 17. listopad 2016
Obyčejné rodiny, neobyčejné děti
Foto: Robert Tichý
(na snímku Šimon Štefanides, který studuje režii na FAMU a finance na VŠE)
 
Geniální vynálezce Nikola Tesla se narodil vesnickému knězi a mamince, která milovala ruční práce. Uznávaná malířka Toyen vyrůstala v rodině poštovního pomocníka, otcem zpěvačky Marty Kubišové byl lékař, maminka byla dlouho v domácnosti, stejně jako maminka gymnastky Věry Čáslavské, jejíž tatínek vlastnil obchod s lahůdkami. Nikdo jim ne­umetal v jejich oboru cestu, nečerpali z rodinné tradice, přesto vynikli. Jak to?
 
Hokejista Jaromír Jágr, který také zrovna nevyrůstal ve zlaté kleci, poodhalil možný důvod v nedávném rozhovoru. Podle něj se úspěšnými stávají lidé, které nechali rodiče vyrůstat k samostatnosti. Ti jeho při něm sice stáli, radili mu, ale nechali ho žít si vlastní příběh. Sice pro jeho úspěch obětovali hodně, na druhou stranu mu doma nic neslevili. A tak musel před svým prvním ligovým zápasem jít na pole sklízet slámu, která by jinak zmokla…
 
„Podobné děti bývají velkými osobnostmi, jdou si svou vlastní cestou odlišnou od té tradiční rodinné,“ říká psycholožka Marta Boučková. 
 
Když geny spí
Když ona sama chodila na Karlovu univerzitu, všimla si, že na neobvyklých oborech typu japanologie nebo orientalistika, které se otevíraly třeba jednou za čtyři roky, studovali „obyčejní“ lidé z různých koutů republiky. „Byli tam třeba kluci z Podkrkonoší, žádné děti z tradičních intelektuálských rodin,“ vzpomíná. Výjimečné děti podle ní tíhnou k individualismu, velmi dobře vědí, co chtějí, a nejsou to váhavci. Zároveň mají studijní předpoklady a vůli se samy učit. Není prý vůbec důležité, jestli jsou spíš „logici“, nebo „pamatovači“, podstatné je, že umějí informace vyhledat, utřídit a vstřebat.
 
To ale pořád nevysvětluje, odkud se bere talent, nápady, schopnosti. Pokud alespoň zčásti věříme v zázračnou šroubovici DNA jako dokonalý přístroj a paměťové médium, přibíráme do hry geny. Ty geny, které v některých rodinách na první pohled chybějí. Jenže ony chybět nemusejí (ač se to na první pohled zdá), jen je rodiče u sebe nijak nerozvinuli. Anebo opravdu chybějí. Ale jde to i bez nich. 
 
Celý článek si můžete přečíst v prosincové Marianne.
Klára Mandausová

Klára Mandausová

Popisek

Další články

Reklama