Reklama

Pohled muže: V čem jste jiné?

Sedím na pískovišti, s otevřenou pusou poslouchám Čermáka a zamyšleně kroutím hlavou. Rok 1982 byl na informace z Googlu ještě skoupý.

Napsala Rudolf Havlík Vydáno 14. září 2012
Žena na pláži Žena na pláži

„Ženský mají dole dírku. Vypadá jako šuplík a tam ho pak dáš,“ vykládá Čermák zasvěceně. „Jak jako šuplík? Pod pupíkem jo?“ Čermák se plácnul do čela. Byl o rok starší a na písku hýřil neuvěřitelnými historkami. Sedíme proti němu v teplákách na gumu a hltáme každé slovo. „A když seš nadrženej, tak ho tam strčíš.“

Mamka mě ten večer sledovala u večeře. Nemluvil jsem. Seděla naproti mně a vypadala ustaraně. Před spaním mi dala teploměr a sahala mi na čelo. Čermák se zapomněl zmínit o tom, jak začnu být nadržený. Otočil jsem se ke stěně, zastrčil pod polštář obrázek Rockyho a neklidně usnul. Probudil jsem se. Zpocený a v jiné době. Je mi třicet šest a už vím, jak to myslel.

Bikiny a gelové nehty versus srostlé obočí a stan

Sedím na obrubníku uprostřed noční Šanghaje a sleduju paní, která nepřetržitě nadává svému partnerovi a mává mu před očima nějakou obálkou. Chlápek ji sleduje, cigáro v koutku, ruce v kapsách a vyvalený pupek. Potom jenom mávne rukou a odejde znuděně do stánku s jídlem a sedne si k miniaturní televizi, na které běží nudný program. Paní spráskne ruce a odejde někam dozadu do kuchyně, odkud se i nadále ozývají nadávky, které se odrážejí od televize.

Ženy jsou úžasná stvoření. Chováme se k nim příšerně, berou méně peněz než my, protože… nevím proč, starají se o nás, o děti, rodiče, život, a ještě ke všemu způsobují, že jsme ochotní šplhat po vlasech do vysokých věží, hrát na kytaru pod balkonem nebo plenit města a vyhlašovat kvůli nim války. Mají ohromnou moc. Ještě že si to tolik neuvědomují. Jsou všude na světě, a jak to tak chodí, na každém místě jsou trochu jiné, aspoň lidé mají takový pocit.

Diference mezi ženami různé národnosti jsou velké. Vypadají jinak, protože někde běhají v bikinách, jiné se halí do černého stanu. Jedny si potrpí na oblečení, jiné na gelové nehty, další dávají přednost skautingu a srostlému obočí.

Je libo právníka, nebo facku?

Hodně cestuji a dost lidí se mě pořád ptá, jaké to je s tou a tou. A já nevím, co přesně říct. Je jedno, jestli je holka Turkyně, Izraelka, Brazilka, Filipínka, Norka, Češka, nebo Američanka. Vždy je to především žena a největší rozdíl je vlastně jen ve vzhledu a smýšlení. Základy všech kultur jsou podobné, pokud kutáte dostatečně hluboko, a problémy se vztahy jsou všude stejné. A také budou mnohem podobnější, protože už dnes většina žen používá šampon podobné značky.

Ženy jsou stejné. Mají pod pupíkem šuplík, pro který jsme ochotni udělat cokoli na světě, abychom ho mohli otevřít. Stačí jen vzájemné sympatie a trocha odvahy, potom už všechno probíhá v kolejích, které jsou prošlapané jako sníh na Jizerské padesátce. Na tom, co funguje, se nedá moc věcí zlepšit. A pokud to dotáhnete dál než jenom k letnímu flirtu, zjistíte, jak moc se všichni podobáme. Přijdou běžné problémy, požadavky staré jako zeměkoule, a zjistíte, že je vlastně jedno, jakým jazykem kdo mluví, všichni chceme stejné věci. Lásku, partnerství, zodpovědnost a spoustu dalších věcí, které dávají životu smysl. Ovšem je pravda, že Britka vám to vysvětlí přes právníka a Španělka vám rovnou jednu střihne, abyste příště věděli, v kolik se chodí domů z hospody.

Nikdy neuniknu elementární zodpovědnosti

Češky jsou prý nejkrásnější na světě. Je těžké zjistit, co je na tom pravdy, ale když se vrátím z cest domů a projíždím městem, můžu si zničehonic ukroutit hlavu, protože po ulicích chodí ženy, ze kterých přechází zrak. Něco na tom asi bude. A až ženám dojde, že outdoorové kostkáče libidu úplně neprospívají, rozhodně si naše holky status těch nejkrásnějších zaslouží. A těm, které nepodlehnou diktátu módy, to zas tak vadit nemusí, každé zboží má svého kupce.

Za svůj život jsem leccos zkusil. Nevím proč, prostě to tak přišlo. Znáte to, země se zachvěla, a člověk v tom lítá. Zjistil jsem, že stejně nikdy neuniknu elementární zodpovědnosti, protože tu vyžadují ženy po celém světě. A ve chvíli, kdy se budete chovat jako idiot, šuplík se zavře, a máte po legraci. A to je ten největší trest. Ve chvíli, kdy se napříč celým světem boří jazykové bariéry, můžete žít prakticky s kýmkoli. A je úplně jedno, kde se kdo narodil, protože nejdůležitější na světě je se domluvit. Ženy jsou ženy. Některé potkáme a některé nikdy nezískáme. Tak to chodí, a nejkrásnější na tom všem je ten boj, ten pocit, kdy o někoho usilujete a snažíte se, aby to dobře dopadlo. V tu chvíli totiž svět dává najednou smysl. A žena je droga k nezaplacení. Je jedno, jaký má pas. Cestovní samozřejmě.

Pěkná kytička…

Dloubu prstem v písku, v teplácích na gumu. „A tys ten šuplík už viděl? Že seš tak chytrej?“ Čermák zrudnul jako západ slunce v Indickém oceánu. „Csss. Spousty. Že váháš!“ Krejcar odhodil žužlanou trávu. „A jak teda vypadá?“ Zvedl jsem hlavu. Konečně se někam dostáváme. „No… Je to jako… vypadá to jako tropická rostlina z příroďáku.“ Večer jsem byl u jídla zamlklý, potom jsem si sedl na gauč a otevřel knihu Flóra Afriky a zamyšleně listuju fasciklem. Maminka si ke mně přisedla a zvědavě mi nahlíží přes rameno. „Budeš malovat kytičky?“ Svraštil jsem čelo. „Hm. Nevím, no. Jak vypadá typická tropická rostlina?“ Mamka se zamyslela: „Myslíš třeba orchidej?“ Zvedl jsem obočí a nalistoval rejstřík. Další týden mě přihlásila do přírodovědného kroužku.

Další články

Reklama