Reklama

Riskla jsem to, podnikám: Dá se začít jen s velkým snem?

Petra zachraňuje zámek, Nataša chrání životní prostředí. Možná máte i vy velký sen nebo nápad, v čem a jak byste mohli začít podnikat. Je možné začít jen s velkou vizí? Máme pro vás příběh Petry a Nataši, které právě takto začínaly.
Napsala Markéta Kronovetrová Vydáno 06. květen 2014
Riskla jsem to, podnikám: Dá se začít jen s velkým snem?


Petra vrátila Napajedla na turistické mapy

Petra Psotková (35 let) má šestiletou dceru Ester Julii a měsíční Noru Sofii. Zní vám to jako jména princezen? Nejste daleko od pravdy. Tyhle dvě holčičky bydlí se svými rodiči na zámku Napajedla na Zlínsku. Jejich maminka a babička se pustily do jeho rekonstrukce. „Zámek si mě a celou moji rodinu tak nějak našel. Kladli jsme si otázku, co bude s dominantou našeho města, co se stane se skvostem na pomezí Zlína a Hradiště, o který nikdo nestál,“ vzpomíná Petra.

Screen_shot_2014-05-06_at_14.42.20

Do rekonstrukce se pustila se svou maminkou. Ani jedna nikdy předtím v oblasti cestovního ruchu nebo služeb nepracovala. Petřina maminka je právnička, věnovala se ale realitám a nyní se živí jako kulinářská expertka a bytová stylistka. Petra pracovala jako marketingová specialistka v reklamní agentuře. „Osud nás zavál do neznámých vod a my jsme se vlnobití rozhodly čelit, neboť jsme měly sen, představu a touhu udělat něco, co bude mít smysl. Neměly jsme žádný tzv. business plán, ale měly jsme vizi, co bychom chtěly vybudovat. Netušily jsme, jak dlouho nám to bude trvat, a možná to stále netušíme, ale pokračujeme pořád dál,“ popisuje Petra.

Bohužel jsme poslouchaly chytrolíny všeho druhu. Už nikdy víc!

V současnosti je opraveno asi 90 % zámku. Stavba má 60 místností, takže to není žádný zámeček, ale zámek ‚moloch‘, jak ho nazývá sama Petra. S maminkou už urazily dlouhou cestu. Na začátku si přály vytvořit jedinečné místo, kde lidé budou nacházet inspiraci, dobře se najedí, budou popíjet bylinkové čaje, odpočinou si, užijí si krásné a netradiční prostředí.

„Vize byla jasná, ale bohužel jsme se často nechaly ovlivnit ‚kecaly‘ a ‚mudrci‘, kteří nám radili, jak a co máme dělat. Nechaly jsme si ‚poradit‘, protože jsme doufaly, že dříve splatíme úvěr bance. Ale kvůli tomu jsme udělaly spoustu chyb a investovaly mnoho peněz zbytečně. Nakonec jsme se vrátily úplně na začátek a opět děláme věci na zámku tak, jak chceme my,“ vypráví Petra.

Někdy zuří a brečí, ale pak se podívá na zámek, a je jí dobře

Nyní mají otevírací dobu, jakou chtějí mít, věnují práci jen tolik času, kolik je těší, pořádají akce, které je baví. „Pro mne z toho plyne jediné: neposlouchat rady jiných, ale jít za svým snem, a to i v tom případě, že děláte věci jinak – tedy dle ostatních. Zkrátka nebát se být jiní a přiznat to,“ shrnuje Petra to, co si odnesla.

Na druhou stranu si dobře uvědomuje i rizika podnikání, které je pro ni svobodou i bičem zároveň. „Nikdo vám nic nedá, musíte se starat nejenom o sebe, ale také o své zaměstnance, což je pro mne nejhorší a vyčerpávající část. V mnoha lidech jsem se zklamala a neustálý koloběh přijímání a odcházení lidí je vyčerpávající. V momentě, kdy už si myslíte, že tým je jakž takž stabilizovaný, přijde opět nějaká ‚ťafka‘, a člověk může začínat znova. A taky si říkáte, zda to máte zapotřebí… někdy zuřím, brečím a nevidím světlo na konci tunelu. A pak se podívám na ten ‚barák‘, na to, jak je krásný, kam jsme jej posunuly, nejenom já sama, ale také má matka a celý tým.“

Screen_shot_2014-05-06_at_14.42.42

Petra s maminkou

Zámek Napajedla již není mrtvým bodem uprostřed Moravy. Zase je na turistických mapách. Povedlo se, ale co kdyby ne? Hodně lidí si tuto otázku položí a vůbec se do podnikání nepustí. Petra o neúspěchu nepřemýšlela. „Jsme tady a teď. Moc jsem nepřemýšlela o tom, co bude či nebude. Nějak jsem plynula na vlnách všedních dní, kdy se člověk snaží. Někdy to jde líp, někdy hůř. Kdybychom neuspěly? Co by se stalo? Tak bychom odešly, a co? Možná by se nám někteří smáli, někteří pomlouvali, a co? Co by to znamenalo? Nic. Život by šel dál, jen my bychom byly někde jinde a začala by se psát jiná kapitola našeho života.“

Nataša: Pro mě je podnikání možnost tvořit svět takový, jaký ho chci mít

Screen_shot_2014-05-06_at_14.44.16

Nataša Foltánová (49 let) žije v Brně a vyrábí ekodrogerii a další ekologické produkty. Znáte mýdlové ořechy? Tak právě s těmi Nataša obchoduje.

Zaměstnaná byla naposledy ve dvaceti. Od té doby pracovala na volné noze nebo měla svou firmu. I když měla dost zkušeností, rozjela výrobu ekodrogerie bez podnikatelského plánu. Věděla, co chce dělat, ale ne kam dojít. „Prostě jsem se do toho pustila a postupovala krok za krokem.“

Nenašla, co hledala, tak si založila firmu

A jak to začalo? Nataša se odstěhovala z města. V domě měli septik, a tak si denně uvědomovala, co pouští do odpadu. Hledala alternativy k běžně prodávaným prostředkům a objevila mýdlové ořechy na praní. Jsou to plody stromu Sapindus Mukorrosi, který roste na svazích Himálaje. Tamní ženy je sklízejí a zpracovávají. „Prostředky, které byly na trhu, když jsem začala hledat, mne ale moc neuspokojovaly – byly drahé, dovážené přes několik překupníků, a navíc velmi nízké kvality. Tak jsem se rozhodla, že je začnu dovážet a prodávat sama. Ořechy mi přišly jako úžasný dar přírody – ze stromu rovnou do pračky, žádné zpracování, žádné chemikálie z megafabriky, bez reklam a supermarketů. To byla moje hlavní inspirace a motivace,“ vzpomíná Nataša.

Vymyslela jsem si svou vlastní hru

Dnes vyrábí různé čisticí a mycí prostředky pro domácnost. Její firma roste víceméně organicky, ale už ví, kam směřuje. Peníze nehledá. „Pro mne se úspěch dostavil tehdy, když jsem si uvědomila, že nemá cenu hrát hru, kterou hrají všichni ostatní, a rozhodla jsem se vymyslet si hru vlastní. Proto je nyní naším mottem: ‚Nepracujeme, abychom vydělávali peníze. Vyděláváme peníze, abychom mohli sloužit světu.‘“

Screen_shot_2014-05-06_at_14.43.56

Zní to trochu naivně? Nataša ví přesně, co chce, a daří se jí. „Podnikatel je samozřejmě zcela zodpovědný za všechno, co se mu v podnikání přihodí – i za to, co zdánlivě způsobili jiní. Pokud jsem schopna tuto zodpovědnost nést, nevidím, jaká další negativa podnikání přináší. Co se týče pozitiv – pro mne je to jednoznačně možnost tvořit kolem sebe svět takový, jaký si jej sama představuju, že by mohl vypadat.“ A kdyby to nevyšlo? Neúspěch v podnikání už zažila. Firem, které se dožijí svých pátých narozenin, je necelých 5 %, takže to podle ní zcela přirozeně patří k věci.

Každému, kdo uvažuje, že by se do podnikání pustil, Nataša vzkazuje, aby se nejprve zamyslel nad tím, PROČ to chce dělat. „Toto užitečné cvičení, pokud je provedeno poctivě, přinese spoustu odpovědí.“

Petr

Další články

Reklama