Reklama

Riskla jsem to, podnikám: Dá se začít na mateřské?

Markétin a Kateřinin příběh začaly podobně. Šly na mateřskou a založily vlastní e-shop. Markéta s kamarádkou ručně malovala na textil pro děti, Kateřina se pustila do obchodu s látkovými plenami a nosítky. Každá zvolila jinou strategii. Jak to dopadlo? Co si o podnikání myslí nyní? Jde to na mateřské?
Napsala Markéta Kronovetrová Vydáno 17. duben 2014
Riskla jsem to, podnikám: Dá se začít na mateřské?


Markéta se trefila až napodruhé

marketa_img00006_copy

Markéta Vítková (34 let) žije v Sedlčanech, ale pochází z Hradce Králové. Má tři děti. Na první mateřské se pokusila podnikat. S kamarádkou založily společnost 4ruce a prodávaly přes internet ručně malovaný textil, šátky a výrobky z ručního papíru. „Na začátku jsem nepřemýšlela o zisku, chtěla jsem si to zkusit, realizovat se a dělat něco, co mě baví. Představovala jsem si, že budu na mateřské vyrábět různé věci, a pokud se podnikání ujme, budu v něm pokračovat i nadále, ideálně při práci,“ vzpomíná.

Jít do toho naplno?

Nějaký čas to šlo dobře. Pak se musela rozhodnout, zda věnovat prodeji více času, energie i financí. Bylo potřeba soustředit se na reklamu a prodej. A to nebyla ochotná. „Měly jsme s kamarádkou pocit, že nabídka podobného zboží, jako je to naše, se mezitím značně rozšířila. A že není tak lehké prorazit. Také jsme to stále dělaly jen při mateřské dovolené, nedospěly jsme do stadia, kdy bychom se podnikáním měly živit. Tak nám přišlo lepší než věnovat energii vlastnímu e-shopu věci nabízet jen přes zavedené internetové tržiště, které už má velké renomé,“ vypravuje.

marketa_DSC_0003u

Druhý pokus, tentokrát trochu jinak

Nevyšlo to. Markéta se ale nevzdala, zkusila to znovu a jinak. Založila občanské sdružení Pro Sedlčansko a Královéhradecko a vydává dětské knížky, uspořádala výtvarnou soutěž pro základní školy na Sedlčansku, snaží se podporovat zdejší kulturní aktivity.

„Jako první jsem vydala knihu O velrybě ze Sedlčan a na konci loňského roku Překvapení skřítka Modrovouska a jiné pohádky z Hradce Králové. Obě jsou pro nejmenší čtenáře, mají veliká písmena a vyprávějí pohádkové příběhy vázané na konkrétní místní reálie. Knihy jsou bohatě ilustrované mými vlastními obrázky a obsahují mapu, na které lze zjistit, kde konkrétně se pohádky odehrávají,“ popisuje Markéta. S knížkami jezdí po základních školách, vypráví dětem, jak vzniká kniha, jak se dostala ke psaní, čte pohádky, společně kreslí a malují.

Byla to chyba?

Markéta klasické podnikání vzdala, ale našla si něco jiného. „I dnes se na to dívám tak, že jsem si to mohla vyzkoušet, ale nestalo se nic hrozného, že jsem s tím skončila. A vydávání knížek mi naopak přináší dobrý pocit z toho, že jsem to dokázala.“

Co udělala špatně? Zpětně si myslí, že bylo třeba udělat si podrobnější podnikatelský plán, provést průzkum trhu, najít mezeru na trhu, vše pořádně propočítat. „Nelze do toho jít s tím, že chci, aby mě to především bavilo. To může být až přidaný bonbonek poté, co se člověk propracuje k zisku,“ soudí Markéta dnes.

Kateřina na mateřské razantně změnila obor

katerina_oficialni

Kateřina Borunská (39 let) má dva syny. Prvnímu nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak hledala alternativu. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo, ale v Čechách se jiné téměř neprodávaly. V Anglii objevila pleny Pop-in a Ella’s House, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak začala dovážet do České republiky ve velkém.

„Kromě toho, že měl můj syn problémy, jsem se nudila. Vystudovala jsem veterinu, což byl můj velký dětský sen, a pak jsem pracovala jako obchodní zástupce pro jednu firmu s dezinfekčními prostředky. Na mateřské jsem hledala způsob, jak se realizovat. V e-shopu s látkovými plenami jsem propojila příjemné s užitečným, našla alternativu pro svého syna i práci pro sebe. Tak vznikla Mamaja.cz,“ vypráví Kateřina.

katerina_06_siti

Metoda pokus-omyl

Kateřina začala podle svých slov trochu bezhlavě. Prostě to zkusila. Vše řešila za pochodu. „Udělala jsem hodně chyb, ale poučila jsem se z nich. Mnohokrát jsem téměř musela skončit, ale pokaždé jsem to ustála. A časem to bylo snazší a snazší,“ hodnotí zpětně.

Když přišel čas se rozhodnout, jestli se vrátit do zaměstnání, nebo pokračovat, přemýšlela o penězích, možnosti budovat si něco svého a časové flexibilitě. Podnikání bylo lepší k dětem. Když musela řešit, jestli skončit, nebo pokračovat, už měla dva syny.

katerina_08_dilna

Podpora rodiny je důležitá

Kateřině se dařilo čím dál tím víc a pustila se i do velkoobchodu, který je podle jejích slov mnohem náročnější na čas i finance. „Řešila jsem to úvěry, což nevím, jestli bych udělala znovu. Možná bych dnes spíš hledala investora. Podnikání, kde nepotřebuje člověk tak velký finanční kapitál, je podle mě na začátek jednodušší. Když nakupuju zboží a prodávám ho dál, potřebuji peníze nejen na provoz a fungování Mamaji, ale právě i na nákup. Proto bych dneska hledala investora, který peníze má. Dodala bych know-how a práci. Dneska vám v bance půjčí na všechno, ale není to jednoduchá cesta,“ uvažuje nahlas a dodává: „Začátek podnikání není jednoduchý, ale není třeba se bát. Důležité je také probrat s manželem, babičkami a dalšími členy rodiny, jak se na věc dívají, jestli mohou pomoci. Neříkám, že když vás bude někdo zrazovat, nemáte se do ničeho pouštět, ale je fajn, když vás podporuje partner, pohlídá děti nebo pomůže jinak.“


Další články

Reklama