Z Budapešti.
Na jakých letadlech létáte?
Je to ATR 42, aktuálně naše nejmenší letadlo pro 48 cestujících.
Kam létají ATR?
Většinou blízkou Evropu do hodiny letu, nejdále momentálně Lvov a Benátky.
Šla jsem dělat rozhovor s pilotkou, ale vy jste kapitánka. Jaký je v tom rozdíl?
V kokpitu jsme vždycky dva, kapitán je velitel letounu, který nese zodpovědnost za celý let, a posádku tvoří ještě druhý pilot.
Kolik je u ČSA momentálně pilotek a kapitánek?
Je to deset pilotek u Českých aerolinií a jedna v charterové společnosti Holidays Czech Airlines. Kapitánka jsem momentálně jediná. Naší první kapitánkou byla také Vlasta Diblíková, ale ta se pak rozhodla přejít na Airbus 310, tam byla zase v pozici druhého pilota.
Kolik hodin měsíčně odlétáte?
Průměrně padesát letových hodin – to jsou jen čisté hodiny ve vzduchu. Další čas samozřejmě zabere příprava, hotovost – tedy doba, kdy neletím, ale musím být přítomna na letišti, kdyby se něco stalo a někdo z kolegů nemohl letět. A další práce jsou simulátory – jsem zároveň instruktorkou a examinátorkou jiných pilotů.
Máte rodinu, děti? Jak se tato práce dá skloubit?
Nemám. Ale skloubit se to dá – soudě podle kolegyň, které jsou pilotky a rodinu mají. Máme tady dokonce pár, kdy jsou piloti oba dva a děti mají. Když se chce, jde to. ČSA umožňuje 50% úvazky, takže pilotka ani nemusí přijít o kvalifikace.
A plánujete rodinu?
Možná v budoucnu.
Kolik je vám let – mohu-li se zeptat?
37 let.
Kdy jste se rozhodla, že chcete dělat zrovna tohle?
Jako malá jsem si přečetla knížku, ve které se létalo, a tak moc se mi to zalíbilo, že jsem si řekla, že bych to chtěla zkusit a později se tím i živit.
Jaká knížka to byla?
Let do nebezpečí od Arthura Haileyho.
Kolik vám tehdy bylo?
Třináct.
Jaká byla vaše cesta od knihy k vlastní kariéře pilotky a později kapitánky?
Nejdříve, v patnácti letech, jsem začala létat v aeroklubu na větroních a bezmotorových letadlech a v osmnácti jsem začala létat na motorových strojích.
Co jste vlastně studovala?
Na to, aby se člověk stal pilotem, je podle předpisů třeba pouze maturita, vysoká škola se nevyžaduje, ale většina lidí vysokou školu má. Já jsem studovala gymnázium a potom, protože pro létání je potřeba mít perfektní angličtinu, jsem se rozhodla, že se budu věnovat jazyku. Nastoupila jsem do Liberce na učitelství AJ, ale nezaujalo mne to. Odešla jsem proto do Kanady, abych se naučila anglicky přímo u zdroje, a dělala jsem tam dva roky au-pair. Vysokou školu jsem dostudovala až později, obor psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Kurzy letectví jsou prý velmi nákladné – jak jste to zvládla finančně?
V Kanadě jsem byla celkem pět let a vydělala jsem si tam peníze na výcvik a část výcviku jsem prodělala právě tam. Do České republiky jsem se vracela už s hotovými kvalifikacemi.
Kolik je to konkrétně peněz?
Velmi hrubým odhadem jeden milion korun.
Jste z Prahy?
Ne, dětství jsem prožila v Mladé Boleslavi a teď žiji kousek za Prahou.
Podporovala vás vaše rodina ve výběru vašeho povolání?
Když jsem poprvé přišla za rodiči, že chci létat, tak se maminka bála, ale podpořili mne oba rodiče i bratr.
Měl někdo z rodiny něco společného s létáním?
Můj děda létal na větroních, ale dozvěděla jsem se to až zpětně. Jako dítě jsem to rozhodně nevěděla. Možná to mám tedy po něm.
Mnoho lidí má z létání strach – měla jste někdy v letadle strach?
Ne. Pro tuto profesi se člověk opravdu hodně dlouho školí a učí, takže spousta věcí a situací se procvičí na simulátorech a do letadla nastupujete už pak jako do auta. Strach být nesmí.
Jak často máte přezkoušení leteckých dovedností?
Každý půlrok je přezkoušení na simulátoru v délce osmi hodin.
Máte chuť jít ještě do větších letadel?
Na každé letadlo je třeba udělat tzv. typové školení v délce přibližně dvou měsíců. Mě letadla ATR baví, ale posun na větší letadlo bych v budoucnu také ráda absolvovala.
Která země vás uchvátila nejvíce?
Nejraději mám Kanadu a Spojené státy, národní parky a tamní přírodu.
A kam vyrazíte letos na dovolenou?
Ráda bych se podívala na Machu Picchu, ale přesné datum ještě nemám.
Jezdíte na dovolenou i po Česku?
Jezdím. Mám ráda jižní Čechy a také všechny naše hory.
Co vás baví kromě létání?
Hodně sportuji, hrávala jsem závodně stolní tenis, běhám, jezdím na kole a kolečkových bruslích, plavu. Ráda fotografuji, především letadla a zajímavá místa, která navštívím.
A jaké máte ráda filmy?
Podle nálady, klidně i romantický film, ale mám ráda také akční filmy, sci-fi. Sci-fi ráda i čtu.
Co ráda nosíte na sobě v civilu? Kterou značku máte v oblibě?
Když je to méně formální akce, tak volím rifle a hezké triko, ale ráda se obléknu i do šatů nebo sukně – záleží na příležitosti. Na vysokých podpatcích nevydržím ale moc dlouho. Rifle mám nejraději Gap. Oblékám se spíše sportovně, mám ráda trička s límečkem od Adidasu.
Používáte nějakou speciální kosmetiku, která vám dělá ‚ve vzduchu‘ dobře?
Mně vyhovuje Ahava, ale to nijak nesouvisí s létáním, používám ji proto, že mi sedí.
Mívají piloti a letušky problémy s pletí, když jsou mnoho hodin ve vzduchu?
Tento problém jsem zatím nezaregistrovala. Výrobci krémů toto používají jako marketingový argument, ale realita myslím není tak dramatická.
Jaký byl váš nejkurióznější zážitek v letadle?
Když jsme letěly kdysi s Vlastou Diblíkovou, ona jako kapitán a já druhý pilot, tak jsem měly vzadu dva pány stewardy. Cestující se tehdy smáli této situaci, kdy jsme vlastně byli ‚naopak‘, než je zvykem.
Proč si myslíte, že létání a letectví je stále tak vzrušující téma?
Lidé se nenarodili s křídly. Myslím, že proto je pro ně stále vzácné dostat se do vzduchu.
© 2003—13