Reklama

Sex ve městě po česku? No uvidíme!

Nedávno se mi dostala do ruky kniha Jany Collins nazvaná Sex v Praze. Slibovala otevřené sexuální výpovědi hlavních hrdinek, mimochodem tří kamarádek… Nepřipomíná vám to něco? Možná právě proto je tato erotická novela přirovnávána k legendárnímu americkému seriálu Sex ve městě. Jak to po přečtení prvotiny Jany Collins vidím já, se dozvíte o pár řádků níže.

Napsal Zuzana Hošková Vydáno 15. březen 2013
Sex ve městě po česku? No uvidíme!

S erotickými romány pro ženy se v poslední době roztrhl pytel. Někdy mi to připadá, jako by celé lidstvo na počátku jednadvacátého století objevilo ‚provokativní‘ třináctou komnatu zvanou ženská sexualita. Měla bych pro autory tohoto převratného zjištění jeden vzkaz: vždy tady byla a vždy bude, tak co je na ní proboha tolik šokujícího?!

Stydět se, či nestydět, to je to, oč tu běží…

Podle předchozích slov asi chápete, že nebudu typická konzumentka erotických románů. Přesto si však myslím, že kniha s touto tematikou se dá napsat s vytříbeným literárním stylem, čtivě a inteligentně. Když se takový román povede, zcela jistě se za jeho přečtení nemusíte stydět a v mnohém vás obohatí. U Sexu v Praze si tím však nejsem jistá.

Už obal knihy s totálním sexuálním klišé – nahou ženou s pootevřenými ústy a mužskou hlavou v jejím klíně – působí tak lascivně a lacině, že víc to snad ani nejde. Také proto ležela poměrně dlouho nedbale pohozená na mém stole. Nakonec mě ale šťabajzna na obálce přece jen přesvědčila, ať knihu otevřu. A nestačila jsem se divit!

Kurzy psaní pro začátečníky

Naivní, naivní a naivní! chce se mi zvolat už na první straně. Vždyť jen nápad vzít si za předlohu legendární Candace Bushnell a její Sex je městě je sám o sobě dost úzkoprsý. Ležérní a vtipný New York se tak v Praze skutečně nekoná. Začínám v duchu děkovat nakladateli, že dílko má pouhých 157 stran…

A v čem ta naivita spočívá? Musím říct, že zbožňuji čtení knížek, ve kterém postupně odhaluji povahu hlavního hrdiny. Miluju to počáteční napětí, kdy vlastně nevím, co si o něm mám zprvu myslet, a pokládám si typickou otázku: Klaďas, nebo záporák? U Jany Collins to bohužel možné není. Ta žena neztrácí čas. Již na první straně se tak dozvíte natolik podrobnou charakteristiku hlavní hrdinky Hany, že kdyby ji snad někdy zatoužil najít Interpol, nebude mu to trvat více než půl hodiny…

Kam se poděla vlastní invence?

Musím říci, že jedno prvenství musím autorce nechat. Na tak málo stranách jsem ještě nikdy neviděla tolik klišovitých postav a situací. Jedna z kamarádek hlavní hrdinky je tak začínající herečkou, která se, světě div se, živí jako servírka. V erotických pasážích si pak milenci připadají jako poslední dva lidi na zemi. Jak neotřelé a originální…

U erotických pasáží jsem se bavila archaickými výrazy jako „robertek“ či „vchod do studánky“. Ale proč ne: retro frčí.

Touha napsat něco seriózního

To, co jsem ale vůbec nepochopila, byl důvod, proč autorka do erotické novely vpasovala několik pasáží, které věnovala pofňukávání nad odporným a škodlivým globalismem, jenž pustoší naše životy. Vysvětluji si to snad tím, že uprostřed psaní ženské novely Jana Collins zpanikařila a řekla si, že by tomu měla dát další rozměr a napsat taky něco seriózního. Možná tušila, že najít podruhé nakladatele už nebude taková hračka…

Shrnu-li to, žádnou podobnost s mým oblíbeným seriálem Sex ve městě jsem nenašla. Sex v Praze postrádá jeho břitký humor, lidskost hlavních hrdinek, patřičný nadhled a eleganci v intimních tématech. Srovnání, kterým se autorka pyšní, tak vyznělo poněkud na prázdno. Je to jen obchodní a marketingový tah, který nakonec ke knize nějakou tu zbloudilou ovečku možná opravdu přiláká…

Četli jste tuto knihu a máte na ni odlišný názor? Máte na něj právo a rádi ho od vás uslyšíme!

Další články

Reklama