Fotografka Dita Pepe
Proč právě toto téma? Proč jste se do něj pouštěla?
Téma neprovdaných žen mě zajímalo dlouho. Odmala mě fascinovalo, s jakým despektem se o neprovdaných ženách v Česku hovořilo. Přitom dle mého mínění nemá jedinec právo posuzovat člověka podle toho, zda dodržuje jisté očekávané společenské vzorce a modely. Když už by se měl člověk posuzovat, tak podle toho, jak dobrým člověkem je. Jak přispívá k morálnímu, intelektuálnímu, kulturnímu, charakterovému a podobně vzrůstu společnosti i sebe samého.
Pustila jste se tedy do zaznamenávání osudů žen, které se nevdaly a nemají děti.
Když jsem se rozhodla věnovat literárnímu dokumentu, hledala jsem téma, které by mě bavilo. Téma neprovdaných žen přišlo jako první. Zajímalo mě. Znala jsem několik žen ve svém okolí a každá si nesla nějakou nálepku. Kariéristka. Problematická ženská. Protivná. Asociální. Zastydlá. Neschopná. Nebylo to nic lichotivého. A mě zajímalo, jaká je realita, jaké prožily tyto ženy možná tajné, nikdy nevyřčené příběhy, jaké křivdy, bolesti si v sobě nesou. Nebo se úplně svobodně rozhodly, že se nevdají? Co jsou ty opravdové, skutečné důvody toho, že se nevdaly?
V neposlední řadě musím říct, že to, zda se vdát, nebo ne, je i mé vlastní téma. Na jednu stranu ve svém životě nejvíce vyznávám svobodu, na druhou stranu jsem věřící…
Zpovědi, které jste zapsala, jsou hodně intimní. Jak jste jednotlivé ženy hledala?
Nejprve jsem se porozhlédla po svém okolí. Potom jsem oslovila své přátele, jestli by mi nedali tip. Přece jenom oslovit úplně cizího člověka v tak soukromé záležitosti nelze. Je lepší, když vám kontakt zprostředkuje někdo, komu žena již důvěřuje. Lépe se na tom staví. Nakonec se mnou také vyšel rozhovor v jednom deníku, na jehož základě se mi ozvalo několik dalších žen, takže o zajímavé osudy jsem nouzi neměla.
Proč myslíte, že je důležité o tomto tématu mluvit?
Téma neprovdaných žen je zajímavé a důležité z mnoha důvodů. Prvním je to, že neprovdané ženy jsou v české, a nejenom české, kultuře často vyčleňovány na okraj společnosti – a to jen proto, že měřítka společnosti od ženy očekávají, a mnohdy a mnohde i vyžadují, splnění určitých předem určených rolí. Neříkám, že je to špatně, na jistých regulích musí společnost stát – jen se mi nelíbí, když se ona menšina ostrakizuje, ponižuje, šikanuje, vysmívá…
A další důvody?
Je zajímavé zachytit změnu, která se v posledních letech u nás odehrála. Jen si to srovnejte: v pětadvaceti dnes žena končí vysokou školu, cestuje, o svatbě moc nepřemýšlí. A v osmdesátých letech? Pětadvacetiletá žena kojila druhé nebo třetí dítě, a aby měla nárok na byt nebo výhodnou půjčku, byla vdaná. Třicetiletá neprovdaná byla absolutně za zenitem.
Dnes se to spíš otáčí. Hodně žen má děti, ale nevdává se. Další se rozhodnou zcela svobodně, že se nevdají.
Fenomén neprovdaných žen je dnes nahrazován fenoménem single. Tohle by se dalo rozebírat dlouho, tak jen nadnesu to, že zatímco o neprovdané ženě se kdysi hovořilo jako o zapšklé staré panně, single ženy jsou vnímány jako sebevědomé, zdravé (sexuálně atraktivní) ženy, které si užívají volnosti se vším všudy. Já jsem chtěla zachytit ještě ten ‚starý svět‘, který dnes náhradně reprezentují ženy, pro něž to, že se neprovdaly, není nectností.
Má tedy vaše kniha co říct i současným ženám?
Určitě. Chci říct, aby lidé neodsuzovali druhé, pokud žijí jinak. Každý má právo na individuální rozhodnutí a individuální pojetí svobody. Samozřejmě ale svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého!
Spisovatelka Barbora Baronová a fotografka Dita Pepe
Info Marianne.cz
Kniha je k sehnání běžně v knihkupectvích, i když ji Barbora Baronová a Dita Pepe vydaly samy. Je v prodeji také na jejich webových stránkách www.bara-dita.com.
Autorem fotografií použitých v článku je Petr Hrubeš.
© 2003—13